Přísedící: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění
přesun do úvodu
Řádek 1:
'''Přísedící''' jsou [[laik]]ové, kteří se podílí na rozhodovací činnosti [[soud]]ů svou účastí v [[soudní senát|soudních senátech]]. Právě tím, že jsou součástí soudního senátu, se odlišují od členů [[Soudní porota|soudních porot]].
 
== Historie ==
Institut obdobný přísedícím se objevil už v souvislosti s modernizací justice v druhé polovině 19. století. Tehdy u obchodních a horních soudů, stejně jako u obchodních a horních senátů krajských a zemských soudů fungovali tzv. „odborní soudci laici“, kteří byli na období tří let vybíráni z řad obchodníků a znalců hornictví. Jejich kvalifikačním předpokladem účasti na tomto specifickém soudním rozhodování tedy byla odbornost,<ref>§ 20 zákona č. 217/1896 ř. z., jímž vydávají se předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a řádě jednacím soudů (zákon o organisaci soudní). [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1896&page=681 Dostupné online.]</ref> navíc platilo, že z tříčlenného senátu byl soudce laik jen jeden.<ref>§ 7 odst. 2 zákona č. 111/1895 ř. z., o vykonávání moci soudní a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma). [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1895&page=367 Dostupné online.]</ref> V období [[první republika|první republiky]] se nazývali „[[komerční rada|komerční radové]]“.<ref>Nařízení vlády č. 13/1921 Sb., o úředním titulu odborných soudců laiků. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1921/005-1921.pdf Dostupné online.]</ref> Přísedící byli zavedeni i u pracovních soudů, jejichž senáty se skládaly z předsedy, profesionálního soudce, jednoho přísedícího reprezentujícího zaměstnavatele a jednoho zastupujícího zaměstnance.<ref>§ 16 zákona č. 131/1931 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech). [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1931/059-1931.pdf Dostupné online.]</ref> Dále působili např. u soudů mládeže (v senátě zasedali dva soudci a jeden přísedící, jenž měl mít pedagogické vzdělání a být znalý sociální péče o mládež)<ref>§ 30 odst. 3 a § 33 zákona č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1931/022-1931.pdf Dostupné online.]</ref> nebo u tzv. kmetských soudů, posuzujících poškozování cti a dobré pověsti v novinách, k nimž byli věkově starší přísedící (kmeti) povoláváni z obecných seznamů [[Soudní porota|porotních soudů]].<ref>§ 28–30 zákona č. 124/1924 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1924/065-1924.pdf Dostupné online.]</ref> Na rozdíl od porotců ovšem všichni přísedící tvořili s profesionálními soudci jeden senát.
 
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byli tzv. velkým retribučním dekretem zavedeni '''soudci z lidu''', kteří nemuseli mít právní vzdělání a které jmenovala vláda ze seznamů pořizovaných okresními [[Národní výbor (1945–1990)|národními výbory]]. Zasedali pouze v [[Mimořádné lidové soudy|mimořádných lidových soudech]], kde byli čtyři a jen předseda takového pětičlenného senátu byl profesionální soudce z povolání.<ref>§ 22 odst. 1 a 2 dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=9 Dostupné online.]</ref> Po [[Únor 1948|Únoru 1948]] pak už byli soudci z lidu jako tzv. ''dělničtí soudci'' zapojeni do fungování justice úplně. Opět nemuseli mít ani soudci z lidu, ani předseda senátu běžně vyžadované právnické vzdělání, podle zákona byla rozhodující jejich „státní spolehlivost a oddanost myšlence lidově demokratického zřízení“.<ref>§ 11 bod 4 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=389 Dostupné online.]</ref> Voleni byli na období 1–4 let národními výbory. Předsedové senátu vzdělání získávali prostřednictvím ročního kurzu, jehož významnou část tvořilo studium [[Marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] a základy socialistického práva, přísedící soudci z lidu nemívali ani toto vzdělání.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Průša | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Abeceda reálného socialismu | vydavatel = Avia Consultans | místo = neuvedeno | rok = 2011 | počet stran = 678 | kapitola = | strany = 82, 353, 464 | isbn = 978-80-260-0686-2}}</ref> Tradice volených zástupců lidu a nikoli odborníků pak přetrvala i po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] v roce 1989, kdy byli zavedeni přísedící.