První italská válka za nezávislost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+kat., +info |
Doplnění údajů o bitvě u Vicenzy a odkaz na podrobnější článek o Karlu Kopalovi. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2:
'''První italská válka za nezávislost''' mezi [[Rakouská říše|Rakouskou říší]] a [[Sardinské království|Sardinským královstvím]], podporovaným italskými nacionalisty z hnutí [[risorgimento]], byla vedena v severní Itálii od března 1848 do března 1849. Válka byla součástí [[revoluce v roce 1848]] a skončila vítězstvím Rakušanů vedených [[maršál Radecký|maršálem Radeckým]]. To mělo za následek, že severoitalské državy Rakousku zůstaly v původním rozsahu až do [[Druhá italská válka za nezávislost|druhé italské války za nezávislost]] o deset let později.
První italská válka za nezávislost začala povstáním Italů v Miláně ([[pět dnů milánských]] a ustavení prozatímní vlády) a Benátkách (vyhlášení [[Republika svatého Marka|Republiky svatého Marka]]). Sardinský král [[Karel Albert Sardinský|Karel Albert]] byl povzbuzen úspěchem obou povstání a jeho stát vyhlásil 23. března válku Rakousku. Opíral se přitom o podporu [[Papežský stát|Papežského státu]] a [[Království obojí Sicílie]]. Po počátečních úspěších Italů se rakouské armádě podařilo obrátit vývoj války ve svůj prospěch: Radecký zvítězil nejprve 10. června v bitvě u [[Vicenza|Vicenzy]], kde se hrdinsky vyznamenal znojemský rodák a plukovník 10. praporu polních myslivců [[Karel Kopal]], ještě přesvědčivěji pak v [[Bitva u Custozy (1848)|bitvě u Custozy]] 25. července a ovládl Milán 6. srpna. Válku pak přerušilo několikaměsíční příměří uzavřené 9. srpna 1848. 13. března 1849 Karel Albert příměří vypověděl a Rakušané pak postupovali Itálií dál směrem k jeho hlavnímu městu. [[Bitva u Novary]] 23. března 1849 pak válku uzavřela rakouským vítězstvím. Téhož dne 23. března proto Karel Albert abdikoval ve prospěch svého syna [[Viktor Emanuel II.|Viktora Emanuela II.]] a válka byla ukončena mírovou smlouvou.
[[Kategorie:Války 19. století]]
| |||