Jean Meslier: Porovnání verzí

Přidáno 13 401 bajtů ,  před 3 lety
Podstatné doplnění + zdroje; odkaz na slovenskou Wikipedii odstraněn, ve stávající podobě článek překladem není.
(→‎Externí odkazy: Oprava omylu. Meslierův Testament je velmi rozsáhlé dílo (99 kapitol, cca 600 stran). Zde se odkazuje na krátký výtah, který pořídil Voltaire v roce 1762.)
(Podstatné doplnění + zdroje; odkaz na slovenskou Wikipedii odstraněn, ve stávající podobě článek překladem není.)
{{Infobox - osoba}}
'''Jean Meslier''' [žan melje] ([[15. červen]] [[1664]], [[Mazerny]] - [[17. červen]] [[1729]], [[Étrépigny]]) byl [[Francie|francouzský]] [[Katolicismus|katolický]] [[kněz]] a [[Ateismus|ateistický]] [[filozof]].
 
== Život ==
Působil 40 let, od vysvěcení až do své smrti, ve farnosti [[Étrépigny]] v regionu [[Champagne-Ardenne|Champagne]]. Jeho působení v této odlehlé farnosti bylo nenápadné, bez stížností na jeho práci a bez viditelných problémů. Po Meslierově smrti se v jeho pozůstalosti našli tři kopie práce označené autorem jako Testament pro jeho farníky. Je napsaný v ateistickém duchu, popírá existenci duše a označuje [[Bůh|Boha]] za chiméru.
Jean Meslier se narodil v roce 1664 ve vesnici Mazerny, která leží asi 20 km jižně od města [[Charleville-Mézières]]. Jeho otec byl domácím tkalcem. Po absolvování bohosloveckého semináře v [[Remeš]]i se stal roku 1688 farářem v Châlons-sur-Marne (později přejmenováno na [[Châlons-en-Champagne]]). V roce 1689 byl ustanoven farářem v obci Étrépigny, která se rozkládá asi 11 km jižně od města [[Charleville-Mézières]]. Vesnice Étrépigny měla v té době přibližně 150 obyvatel, převážně rolníků, a Meslierovi byla svěřena péče i o farníky sousední obce Balaives-et-Butz.
 
Do roku 1711 žil poklidně a bez konfliktů se světskou i církevní vrchností a plnil svědomitě své povinnosti. V dalších letech si však znepřátelil arcibiskupa v Remeši, který o Meslierovi napsal: „''Je nevzdělaný, domýšlivý, velmi umíněný a neústupný..., plete se do věcí, kterým nerozumí..."''<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 693.]</ref> V roce 1716 začínají jeho konflikty se šlechticem Antoinem de Touilly, který byl pánem vesnice Étrépigny. Proti panu de Touilly vystoupil Meslier s obviněním, že krutě zachází se sedláky, a z kazatelny káral jeho chování. Pan de Touilly si stěžoval arcibiskupovi a obvinil Mesliera, že zanedbává své povinnosti. Při slyšení u arcibiskupa Meslier přečetl předem napsanou ironickou řeč proti šlechtě. Byl potrestán jednoměsíční izolací v remešském semináři.<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 694.]</ref>
 
V posledních letech svého života plnil Meslier své kněžské povinnosti zřejmě již jen s krajní nechutí. Ve své ''Závěti'' o tom píše: ''„Byl jsem nicméně nucen poučovat vás o vašem náboženství a alespoň někdy vám o něm promluvit, abych na oko splnil svou povinnost, kterou jsem na sebe vzal jako farář vaší farnosti. A přitom mě velmi trápila nepříjemná nutnost jednat a mluvit úplně proti svým názorům a sám vás udržovat v hloupých omylech a nesmyslných pověrách, které jsem nenáviděl, odsuzoval a z duše si ošklivil."''<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 44.]</ref>
 
Meslier žil na venkově a neměl téměř žádné styky s intelektuálním světem. I když měl ve své knihovně po ruce jen omezené množství knih, nebyl nevzdělaným člověkem. Ve svém díle cituje nejen bibli a církevní otce, zvláště [[Svatý Augustin|Augustin]]a, ale také řadu antických autorů: [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]], [[Publius Vergilius Maro|Vergilia]], [[Lúkianos|Lúkiana]], [[Titus Livius|Livia]], [[Cornelius Tacitus|Tacita]], [[Seneca|Senecu]], [[Plútarchos|Plútarcha]], [[Titus Lucretius Carus|Lucretia]]. Bohoslovecký seminář seznámil Mesliera s francouzskou teologii i s francouzskou filozofií 16. a 17. století a je též pravděpodobné, že byl obeznámen s [[Pierre Bayle|Baylovým]] slovníkem. Velkou autoritou pro něj byl [[Michel de Montaigne]], kterého ve svém díle mnohokrát cituje.<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 8.]</ref>
 
Jean Meslier zemřel ve své farnosti v roce 1729; všechen svůj majetek odkázal farníkům.<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 695.]</ref>
{{Citát|Žádné války nejsou tak krvavé a kruté jako ty, které se vedou kvůli náboženství a pod jeho záminkou...|Jean Meslier<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 70.]</ref>}}
== Dílo ==
=== ''Le Testament'' (''Závěť'') ===
V Meslierově pozůstalosti se našel objemný rukopis, který byl označen jako ''Závěť'' (''Le Testament''). Tento rozsáhlý spis o třech dílech má celkem 99 kapitol. Není datován, ale lze usuzovat, že jde o práci posledních let jeho života a že ji dokončil krátce před svou smrtí.
 
Na první stránku ''Závěti'' Meslier napsal: „''Zápisky myšlenek a soudů kněze Jeana Mesliera ... o některých zlořádech a bludech v mravech a chování lidí, které jasně a přesvědčivě dokazují nepravdivost a lživost všech božstev a náboženství světa. Jeho myšlenky a soudy jsou po jeho smrti určeny jeho farním osadníkům, aby jim a jejich bližním posloužily jako svědectví pravdy.''"<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 32.]</ref> Předmluva začíná slovy: „''Drazí přátelé, nemohl jsem říci otevřeně, dokud jsem žil, jak jsem smýšlel o počínání lidí a o vládě nad nimi, o jejich náboženstvích a mravech; mělo by to příliš nebezpečné a nepříjemné následky; proto jsem se rozhodl, povědět vám to, až zemřu.''"<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 33.]</ref>
 
V ''Závěti'' autor dokazuje, že náboženství je nástrojem útisku, že odporuje rozumu, že ospravedlňuje bezpráví. Všechna náboženství jsou jen výmysly, klam, který slouží mocným a má snadněji udržet lid na uzdě. Vznáší námitky proti věrohodnosti evangelií, bible, zázraků a proroctví. Tvrdí, že křesťanská morálka je v rozporu s rozumem i s přirozeným právem.
 
Meslier brojil proti šlechtě a jiným „povalečským stavům", např. proti zbytečným mnichům, kteří se neživí poctivou prací. Zastával názor, že všichni lidé jsou si od přírody rovni, a odsuzoval ty, kteří žijí na účet druhých, především šlechtice, které přirovnával k hmyzu, jenž se živí z těl a krve jiných. Se sympatiemi se Meslier vyslovil o přání „jednoho člověka", aby všichni urození byli za své ničemnosti „''pověšeni a zardoušeni střevy kněží''".<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 41.]</ref>
 
Kritizoval také soukromé vlastnictví a propagoval majetkové společenství, ale nevyložil podrobně, jak by se k němu mělo dospět. Odmítal nerozlučitelnost manželství a soudil, že na nešťastná manželství doplácejí nejvíce děti z nich vzešlé. Rozhodně se vyslovoval pro odstranění [[monarchie]] a vyznával [[Platón|platonský]] ideál, dle kterého má být stát řízen nejmoudřejšími.
 
Dle Meslierova názoru může být tyranie králů, šlechty a kněží odstraněna jen násilnou revolucí. Proto doporučoval i královraždu a nadšeně opěvoval „šlechetné vrahy tyranů", které znaly minulé věky, např. [[Marcus Iunius Brutus|Bruta]] a [[Gaius Cassius Longinus|Cassia]]. Vytýkal svým současníkům, že nechávají žít tyrany a že „''nadobro nesvrhnou hanebné jařmo jejich násilnické vlády''".<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 652.]</ref> Lidé si dle Mesliera zvykli na otroctví a nepomýšlejí na to, aby si znova vydobyli svobodu.
 
Meslier vyvracel důkazy [[Bůh|Boží]] existence a hlásal, že hmota, čas, prostor a zákonitosti přírody nemohly být stvořeny Bohem, ale jsou věčné. Polemizoval s [[François Fénelon|Fénelon]]em a celé kapitoly věnoval vyvrácení [[Descartes]]ovy a [[Nicolas Malebranche|Malebrancheovy]] filozofie. Stavěl se proti Destartesovu dualismu hmoty a ducha. Popíral nesmrtelnost duše, myšlení chápal jen jako pohyb a proměnu hmoty.
 
Celkově lze konstatovat, že Meslier nebyl jen [[Ateismus|ateistou]], [[Materialismus|materialistou]] a radikálním kritikem [[náboženství]], ale - řečeno slovy profesora Vozky - „''mluva Meslierova byla řečí buřiče, který neměl ve své době sobě rovného''".<ref>VOZKA, Jaroslav. ''Duchovní revoluce ve Francii 18. století''. Praha: Práce, 1948. 167 s. [Citovaný text je na str. 36.]</ref>
 
Meslierova ''Závěť'' není dílo stylově vytříbené. Výklad je rozvláčný, neuspořádaný, mnohé se opakuje, citáty jsou někdy uváděny nepřesně. Autor již zřejmě neměl čas a sílu provést konečnou redakci a snad ani nepředpokládal, že by jeho práce mohla být někdy otištěna. [[Voltaire]] konstatoval, že ''Závěť'' je „''napsána s těžkopádnou prostotou''"<ref>Z Voltairova dopisu d´Alembertovi z února 1762. Cituji dle: MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 682.]</ref> a že „''je to psáno stylem kočárového koně, ale takového, který pořádně vyhazuje!"''<ref>Z Voltairova dopisu Helvétiovi z 1. 5. 1763. Cituji dle: MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 687.]</ref>
{{Citát|Náboženství podporuje i to nejhorší politické zřízení, a naopak státní zřízení zase podporuje i to nejhloupější a nejzpozdilejší náboženství, jaké existuje.|Jean Meslier<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 39.]</ref>}}
=== Osudy Meslierovy ''Závěti'' ===
Již v roce 1730, tedy krátce po Meslierově smrti, se po Francii začínají šířit rukopisné opisy textu ''Závěti'', samozřejmě především v kruzích volnomyšlenkářů. Několik těchto rukopisných exemplářů se uchovalo v různých knihovnách.<ref> MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 696.]</ref> Jeden z rukopisů se nakonec dostal do rukou i Voltairovi a ten byl dílem nadšen. Svému příteli [[Voltaire]] dne 16. 2. 1762 napsal: „''Je to dílo, bez něhož se neobejdou démoni, výtečný katechismus Belzebuba. Věřte, že je to velmi vzácná kniha, je to poklad.''"<ref>Z Voltairova dopisu hraběti d´Argental z 16. 2. 1762. Cituji dle: MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 682.]</ref>
 
Voltaire pořídil stručný výtah ze ''Závěti'' a v roce 1762 zařídil jeho anonymní vydání v [[Ženeva|Ženevě]]; pak následovala další vydání. Tak vyšla ''Závěť'' poprvé tiskem, byť jen v neúplné podobě. Výtisky ovšem mohly být rozšiřovány pouze tajně, neboť církev i stát toto dílo odsoudily. Rozhodnutím [[Pařížský parlament|pařížského parlamentu]] byla ''Závěť'' dne 8. 2. 1775 spálena rukou katovou.<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 696–698.]</ref>
 
Voltairův výtah je velmi stručný (63 stran, tj. asi desetina nezkráceného textu) a čerpá jen z prvního dílu ''Závěti''. Soustřeďuje se na kritiku křesťanského náboženství, na pasáže, kde Meslier odhaluje pokrytectví a chamtivost kněží. Voltaire jako [[Deismus|deista]] nezahrnul do výtahu místa, která svědčí o Meslierově ateismu a materialismu, ani jeho myšlenky společensko-politické. V dopise jednomu ze svých přátel Voltaire o Meslierovi napsal: ''„Jeho dílo je příliš dlouhé, příliš únavné a také příliš buřičské; ale výtah z něho je krátký a obsahuje všecko, co v originále zasluhuje být čteno...".''<ref>Z Voltairova dopisu Damilavillovi z 10. 10. 1762. Cituji dle: MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 686.]</ref>
 
Meslierova ''Závěť'' neovlivnila jen Voltaira, ale i další [[Osvícenství|osvícence]], především [[Paul Heinrich Dietrich von Holbach|Holbacha]].<ref>VOZKA, Jaroslav. ''Duchovní revoluce ve Francii 18. století.'' Praha: Práce, 1948. 167 s. [Viz str. 37.]</ref> Za [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]], kterou Meslier svými myšlenkami pomáhal připravovat, byly jeho zásluhy připomenuty v dekretu [[Národní konvent|Národního konventu]] ze dne 17. listopadu 1793, v němž se praví, že Meslier byl prvním knězem, „''který měl odvahu otevřeně se zříci náboženských bludů''."<ref>MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Citovaný text je na str. 690.]</ref>
 
Celá a nezkrácená Meslierova ''Závěť'' byla vydána tiskem až roku [[1864]] v [[Amsterdam]]u. Vydal ji holandský volnomyšlenkář Rudolf Charles podle jednoho ze zachovaných rukopisných opisů.<ref> MESLIER, Jean. ''Závěť.'' Přeložil Vladimír Mikeš. Praha: Státní nakl. politické literatury, 1960. 720 s. [Viz str. 698–698.]</ref>
 
[[Katolická církev]] zařadila ''Závěť'' Jeana Mesliera (''Testament de Jean Meslier'') dekretem ze dne 8. července 1765 na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].<ref>''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 183 a 263.]</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
{{Překlad|jazyk=sk|článek=Jean Meslier|revize=5267864}}
=== Literatura ===
* VOZKA, Jaroslav. ''Duchovní revoluce ve Francii 18. století''. Praha: Práce, 1948. 167 s. [O Meslierovi je pojednáno na str. 32–37.]
=== Externí odkazy ===
* [https://www.marxists.org/history/france/revolution/meslier/1729/testament.htm Krátký výtah z Testamentu (pořízený Voltairem) v angličtině na Marxists.org]
Anonymní uživatel