9K11 Maljutka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 6:
Vývoj byl zahájen roku [[1961]] v Konstrukční kanceláři strojírenství (''Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija - KBM)'' ve městě [[Kolomna]]. Při její konstrukci byly poprvé na světě široce využity plasty. Existovaly dvě hlavní verze - přenosná a mobilní. Přenosná varianta používala odpalovací zařízení '''9A111'''. První mobilní verze s označením '''9P110''' vznikla na základě kolového obrněného vozidla [[BRDM-1|BRDM]]. O něco později vznikly též verze '''9P122''' a '''9P133''' na bázi modernějšího vozidla [[BRDM-2]], které nesly novější komplet '''Maljutka-P'''. Mobilní verze byly vybaveny 14 střelami, z nichž šest bylo umístěno na výsuvném odpalovacím zařízení.
První verze z roku [[1963]] (označení NATO '''AT-3A''') byla řízena povely operátora, který musel prodělat důkladný výcvik (po odpálení bylo nutno sledovat polohu cíle i střely a tuto ručně vést až na cíl), a
Varianta střely '''9M14M''' (označení NATO '''AT-3B''') měla vylepšený raketový motor, který jí uděloval o 25 % vyšší rychlost, vstoupila do výzbroje roku [[1973]].
V roce [[1967]] byl zahájen vývoj kompletu '''9K11P Maljutka-P''' s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení po záměrné cíle (SACLOS - ''Semi-Automatic Command to Line-of-Sight)'', a přenosem řídících povelů po vodiči (PTRK druhé generace). Role operátora je zde výrazně usnadněna a spočívá v udržování zaměření cíle, o střelu se již starat nemusí. Upravená PTŘS nese označení '''9M14P Maljutka-P''' (označení NATO '''AT-3C'''), má rovněž vylepšenou bojovou hlavici a byla přijata do výzbroje roku [[1969]].
Další zásadní modifikace proběhla až roku [[1995]], kdy vznikla verze '''9K11-2 Maljutka-2''' s PTŘS '''9M14-2''', která používá tandemovou kumulativní hlavici a nový raketový motor.
| |||