Verze z 10. 8. 2016, 22:54 editovat Redyder (diskuse \| příspěvky) 45 editací Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 9. 2016, 16:20 editovat zrušit editaci VitVit (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 43 522 editací celkové úpravy a doplnění hesla, napřímení a fix předložek, přidány fotografie Přejít na další porovnání →
Řádek 13: \| provincie = [[Česká církevní provincie\|česká]] \| metropole = \| arcidiecéze = [[~~Pražská~~ arcidiecéze pražská\|pražská]] \| diecéze = \| sídlo = Řádek 114: \| wikicitáty = Josef Beran }} [[profesor\|Prof.]] [[Doktor teologie\|ThDr.]] '''Josef''' Jaroslav '''[[kardinál]] Beran''' ([[29. prosinec\|29. prosince]] [[1888]] [[Plzeň]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.cz/iipimage/30067252/plzen-068_0610-n Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[17. květen\|17. května]] [[1969]] [[Řím]]) byl [[římskokatolická církev\|katolický]] [[duchovní]] a [[teolog]], 33. [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů\|arcibiskup pražský]] a primas český v  letech [[1946]]–1969. Byl [[politický vězeň\|politickým vězněm]] [[nacismus\|nacismu]] i [[komunismus\|komunismu]], [[Komunistický režim v Československu\|komunistický režim]] mu navíc po většinu času znemožnil spravovat [[arcidiecéze pražská\|diecézi]]. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako [[exil\|vyhnanec]] v [[Řím]]ě. Řádek 120: Když zemřel, [[Franjo Šeper\|kardinál Šeper]] jej označil za druhého [[Svatý Vojtěch\|svatého Vojtěcha]].<ref> [[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235 </ref> Je jediným [[Češi\|Čechem]], kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku [[papež]]ů v [[krypta\|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra\|svatopetrské baziliky]] v [[Řím]]ě. Paradoxně se tak stalo díky komunistické vládě v  Československu, která zakázala převoz jeho těla do vlasti. V  roce [[1998]] byl zahájen proces jeho [[Blahoslavený\|blahořečení]]. == Život == Narodil se v  [[Plzeň\|Plzni]] v  rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové, při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová. === Vzdělání a činnost do 2. světové války === Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v  Římě (Bohemicum, dnešní [[Nepomucenum]], [[1907]]–[[1912]]). Po vysvěcení na kněze ([[1911]]) pokračoval ve studiu [[teologie]] (doktorát [[1912]]). V  letech [[1912]]–[[1917]] působil jako [[kaplan]] ([[Chyše]], [[Prosenice]], [[Praha]]), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny ([[1917]]–[[1928]]). Od roku [[1928]] vyučoval jako docent [[pastorální teologie\|pastorální teologii]] na [[~~Teologická~~Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy\|Teologické fakultě UK]], v  roce [[1932]] se stal [[profesor]]em teologie. V  této době byl též rektorem pražského [[Arcibiskupský seminář v Praze\|arcibiskupského]] [[kněžský seminář\|kněžského semináře]] (od roku [[1932]]). V  roce [[1942]] byl po [[Operace Anthropoid\|atentátu]] na [[Reinhard Heydrich\|Heydricha]] zatčen a vězněn v  koncentračních táborech [[Koncentrační tábor Terezín\|Terezín]] a [[Koncentrační tábor Dachau\|Dachau]]. Zde byl vězněn mimo jiné společně s  [[Richard Henkes\|P. Richardem Henkesem]], který je kandidátem na blahořečení. === Pronásledování režimem === ~~Dne [[4. listopad]]u [[1946]] jej [[papež]] [[Pius XII.]] jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku).~~ [[Soubor:Arcibiskupský seminář a Beranův pomník.jpg\|náhled\|vlevo\|[[Arcibiskupský seminář v Praze\|Arcibiskupský seminář]] a pomník kardinála Berana]] Dne [[4. listopad]]u [[1946]] jej [[papež]] [[Pius XII.]] jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po [[Únor 1948\|komunistickém]] převratu v roce 1948 odmítl podřídit [[Římskokatolická církev v Česku\|církev]] komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „[[Katolická akce (státní)\|Katolické akci]]“ a [[exkomunikace\|exkomunikoval]] a suspendoval [[kněz]]e [[Josef Plojhar\|Josefa Plojhara]] (a s  ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v  komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V  roce [[1951]] ji z  Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský [[kapitulní vikář]], na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k  prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v  roce [[1956]] jednala o  Beranově propuštění z  internace, Plojhar byl striktně proti.<ref>[[Karel Kaplan]], [[Jiří Hanuš (historik)\|Jiří Hanuš]] a [[Jan Stříbrný]] (ed.): ''Stát a církev v roce 1950'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14</ref>▼ V  letech [[1949]]–[[1963]] byl protiprávně internován [[Státní bezpečnost\|StB]] na různých místech [[Československo\|Československa]], nejprve v [[Arcibiskupský ~~arcibiskupském~~palác v Praze\|Arcibiskupském paláci]] v  Praze ([[1949]]–[[1951]]) a posléze jinde ([[Roželov]], [[Horní Růžodol\|Růžodol]], [[Paběnice]], [[Mukařov (okres Praha-východ)\|Mukařov]], [[Radvanov (Mladá Vožice)\|Radvanov]]). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnice, která se o  něj starala, [[afrodisiakum\|afrodiziaka]] v  naději, že bude mít příležitost natočit nějaké ~~nepatřičné~~kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.<ref>{{Citace monografie▼ ▲Po [[Únor 1948\|komunistickém]] převratu odmítl podřídit [[církev]] komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „[[Katolická akce (státní)\|Katolické akci]]“ a [[exkomunikace\|exkomunikoval]] a suspendoval [[kněz]]e [[Josef Plojhar\|Josefa Plojhara]] (a s ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V roce [[1951]] ji z Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský [[kapitulní vikář]], na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v roce [[1956]] jednala o Beranově propuštění z internace, Plojhar byl striktně proti. <ref>[[Karel Kaplan]], [[Jiří Hanuš (historik)\|Jiří Hanuš]] a [[Jan Stříbrný]] (ed.): ''Stát a církev v roce 1950'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14</ref> ▲V letech [[1949]]–[[1963]] byl protiprávně internován [[Státní bezpečnost\|StB]] na různých místech [[Československo\|Československa]], nejprve v arcibiskupském paláci v Praze ([[1949]]–[[1951]]) a posléze jinde ([[Roželov]], [[Horní Růžodol\|Růžodol]], [[Paběnice]], [[Mukařov (okres Praha-východ)\|Mukařov]], [[Radvanov (Mladá Vožice)\|Radvanov]]). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnice, která se o něj starala, [[afrodisiakum\|afrodiziaka]] v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké nepatřičné scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Vodičková \| jméno = Stanislava Řádek 141 ⟶ 142: \| rok = 2009 \| počet stran = 400 \| kapitola = Růžodol u  Liberce \| strany = 239–245 \| isbn = 978-80-87211-16-8 Řádek 148 ⟶ 149: }}</ref> === Odjezd do Říma === V roce [[1963]] byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. [[25. únor]]a [[1965]] jej papež [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em titulu [[Santa Croce in via Flaminia]]. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s nimi od [[Agostino Casaroli\|Agostina Casaroliho]]. Ten mu sdělil, že [[papež\|Svatý otec]] ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského [[kapitulní vikář\|kapitulního vikáře]] za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.▼ [[Soubor:Praha socha kardinála Berana 2.jpg\|náhled\|vlevo\|Pomník kardinálu Beranovi v Praze-[[Dejvice\|Dejvicích]] před budovou [[Arcibiskupský seminář v Praze\|Arcibiskupského semináře]]]] ~~<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224</ref>~~ ▲V  roce [[1963]] byl propuštěn z  internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v  Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. [[25. únor]]a [[1965]] jej papež [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em titulu [[Santa Croce in via Flaminia]]. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s  úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v  omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s  nimi od [[Agostino Casaroli\|Agostina Casaroliho]]. Ten mu sdělil, že [[papež\|Svatý otec]] ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského [[kapitulní vikář\|kapitulního vikáře]] za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224</ref> V  Římě se kardinál Beran zapojil do práce [[Druhý vatikánský koncil\|Druhého vatikánského koncilu]]. [[20. září]] [[1965]] na něm vystoupil s  projevem ''[[O  svobodě svědomí]]''<ref>{{Citace periodika \| titul = Kardinál Beran mluví na koncilu \| periodikum = Nový život \| ročník = XVII \| rok = 1965 \| měsíc = listopad \| číslo = 11 \| strany = 207-208 \| url = http://www.scriptum.cz/novy_zivot/novy_zivot_1965_11.pdf}}</ref>, v  němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z  období komunistického útlaku a zudálostmi v 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k  [[pokrytectví]], lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k  jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace ''[[Dignitatis humanae]]'' byla doplněna o  jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se [[Svatý stolec\|Svatým stolcem]]. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k  otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o  navrhované formulace doplněna nebyla. V  Římě kardinál Beran založil [[Poutní dům Velehrad v Římě\|České náboženské středisko Velehrad]]. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v  Římě pozdější pomocný biskup pražský [[Jaroslav Škarvada]]. Po sebevraždě [[Jan Palach\|Jana Palacha]] přednesl ve vatikánském rádiu projev, ve kterém neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.<ref>Tiskové středisko České biskupské konference: 40. výročí úmrtí Jana Palacha, tisková zpráva, [cit. 2011-07-03, [http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/40-vyroci-umrti-jana-palacha/ Dostupné on-line].</ref> Za tento projev byl kritizován prosovětským listem ''Zprávy''.<ref>{{Citace periodika Řádek 166 ⟶ 168: </ref> === Závěr života === Kardinál Beran zemřel 17. května [[1969]] na [[rakovina plic\|rakovinu plic]]<ref>TIME Magazine. [http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,900892,00.html Milestones] [[May 23]], [[1969]] </ref> v  Papežské koleji [[Nepomucenum]] v Římě, kde bydlel. == Po smrti == Řádek 174 ⟶ 177: Josef Beran byl v roce [[1991]] [[in memoriam]] [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka\|vyznamenán]] [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka\|řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy]]. [[2. duben\|2. dubna]] [[1998]] byl zahájen [[proces blahořečení]] Josefa Berana. [[Postulátor]]em se stal [[Monsignore\|Mons.]] [[Jaroslav V. Polc]], po jeho smrti v  roce [[2004]] jej nahradil profesor [[Jan Matějka]].<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 266-267 </ref> [[Centrum náboženské tvorby České televize\|Centrum náboženské tvorby]] [[Česká televize\|České televize]] v  [[Brno\|Brně]] natočilo o  kardinálovi Beranovi hodinový polohraný [[dokumentární film\|dokument]], který byl odvysílán [[26. prosinec\|26. prosince]] [[2008]], tj. u  příležitosti 120. výročí jeho narození.<ref>http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=16262</ref> <ref> http://www.ceskatelevize.cz/porady/10183781798-kardinal-josef-beran/30829838024/ </ref> Řádek 210 ⟶ 213: * ''[http://www.ceskatelevize.cz/program/10183781798-26.12.2008-21:55-2-kardinal-josef-beran.html Kardinál Josef Beran]'', polohraný dokument scenáristy [[Oldřich Selucký\|Oldřicha Seluckého]] a režiséra [[Milan Růžička\|Milana Růžičky]] ([[2008]]) * [http://www.tv-mis.cz/vypis.php?klic=195&vse=1 Kardinál Beran] na [[TV-MIS]] * [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1178166846-zpravy/211411021000517/titulky/#t=4m42s Reportáž ČT o  výstavě ke 40. výročí úmrtí Josefa Berana] === Související články === Řádek 225 ⟶ 228: * [http://zpravy.idnes.cz/kavarna.asp?c=A090514_183517_kavarna_bos/ Článek v kavárně na Idnes] {{posloupnost\|co=Rektor [[Arcibiskupský seminář v Praze\|Arcibiskupského semináře v  Praze]] \|kdy=[[1932]]–[[1939]] a [[1945]]–[[1946]] \| předchůdce =???

Josef Beran: Porovnání verzí