Wikipedista:Mirodragan/Historie teorie strun: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 143:
[[Gabriele Veneziano]] výzkumný asistent v Evropském centru jaderného výzkumu [[CERN]] v roce 1968 studoval výsledky vysokoenergetických srážek částic. Zjistil, že pokud je [[Beta funkce|Eulerova beta funkce]] interpretována jako [[amplituda rozptylu]], má tato funkce mnoho vlastností, potřebných k vysvětlení fyzikálních vlastností silně interagujících částic, jako je symetrie a dualita.
Problému se roku 1970 ujali fyzici [[Leonard Susskind]], [[Holger Nielsen]] a [[Yoichiro Nambu]], kteří nezávisle na sobě dokázali, že [[Feynmanovy diagramy]] popisující Venezianovu amplitudu lze sjednotit do jednoho diagramu, v němž jsou čtyři interagující částice (2 vstupující a 2 vystupující) reprezentovány jako otevřené struny. Nicméně, tento popis silné interakce
[[Miguel Ángel Virasoro]] a [[Joel Shapiro]] rozšířili strunový popis částic na částice reprezentované uzavřenými strunami, které jsou [[topologie|topologicky]] ekvivalentní [[kružnice|kružnici]].
| |||