Wikipedista:Mirodragan/Historie teorie strun: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 11:
|styl nadpisů = background:#ccf;
|styl popisů = background:#ddf;
|styl dat = font-size:90%;
 
|nadpis1 = Základní objekty
Řádek 163:
 
Existující varianty teorie strun obecně trpěly anomáliemi gravitačními, kalibračními i smíšenými.
V roce 1984 [[Michael Green]] a [[John Schwarz]] ukázali, že se všechny anomálie vyruší i v [[Teorie strun typu I|teorii typu I]] (která obsahuje i otevřené struny a s nimi kalibrační bosony), pokud je kalibrační grupa [[SO(32)]]. Také dokázali spočítat, že další přijatelnou grupou je [[E8|E<sub>8</sub>×E<sub>8</sub>]], přímý součin dvou kopií největší známé [[Lieovy grupy]].
 
 
{{Kotva|Druhá superstrunová revoluce}}
==Druhá superstrunová revoluce (1994–2003)==
Na počátku roku 1990 [[Edward Witten]] a další fyzici zjistili, že různé superstrunové teorie jsou pouze různé [[limita|limity]] nové 11-dimenzionálnírozměrné teorie tzv. [[M-teorie]]. Tento objev vyvolal druhou superstrunová revoluci, která proběhla přibližně mezi lety 1994 a 1997. Různé verze teorie superstrun byly sjednoceny objevem tzv. dualit. Ty jsou známy jako [[S-dualita]] , [[T-dualita]], [[U-dualita]] a [[zrcadlová symetrie]].
 
V polovině roku 1990, [[Joseph Polchinski]] zjistil, že duálními objekty ke strunám mohou být objekty s libovolným počtem prostorových rozměrů, tzv. p-brány. Zvláště jedna podmnožina p-brán, tzv. Dirichletovy brány neboli [[D-brány]], definované vlastností, že na nich mohou končit struny.
Řádek 187:
*{{Citace elektronické monografie|příjmení = Ullmann|jméno = Vojtěch|titul = Unitární teorie pole a kvantová gravitace
|url = http://astronuklfyzika.cz/GravitaceB-6.htm}}
*{{Citace monografie|příjmení=Rickles|jméno=Dean|titul=A Brief History of String Theory: From Dual Models to M-Theory|rok=2014|vydavatel=Springer Science & Business Media|isbn=978-3-642-45127-0|isbn2=978-3-642-45128-7|url=http://link.springer.com/content/pdf/bfm%3A978-3-642-45128-7%2F1.pdf}}