Jan Scotus Eriugena: Porovnání verzí

{{infobox - osoba}}

[[Soubor:Johannes-Scotus-Erigena.jpg|thumb|Eriugena. Vyobrazení z irské bankovky.]]

'''Jan Scotus Eriugena''' nebo ''Erigena''<ref>Tvar „Erigena" užívá např. Ottův slovník naučný → ''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 8. díl.'' V Praze: J. Otto, 1894. 1039 s. [Viz heslo „Erigena" na str. 709.]</ref> (asi [[810]]/[[815]]–[[877]]) byl [[filosof]] a [[theolog]] [[Irové|irského]] původu, nejvýznamnější myslitel [[Karel Veliký#Karolinská renesance|karolinské renesance]]. Eriugena působil ve [[Francie|Francii]] na dvoře [[Karel II. Holý|Karla Holého]]. Jeho význam spočívá především v další aplikaci [[novoplatónismus|novoplatónismu]] na křesťanské myšlení a v tom, že přeložil do [[latina|latiny]] spisy [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Pseudo-Dionysia Areopagity]].

 

== Život ==

Stejně jako je tomu u většiny středověkých filosofů, ani o Eriugenově životě nemáme mnoho informací. Jméno ''Scotus'' v jeho době znamenalo nejen ''skotský'', ale také ''irský'' či ''galský''. Přízvisko Eriugena si zvolil dle své vlasti: znamená ''zrozen [[Irsko|Irskem]]''. Na pozvání Karla Holého přišel po roce [[845]] do Francie, kde snad zůstal až do své smrti. Dle některých pramenů byl ubodán mnichy, kteří nenáviděli učenost.<ref>TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. ''Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82).'' Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Viz heslo „Erigena" na str. 825; autorem hesla je prof. ThDr. Josef Kachník.]</ref>

 

== Myšlení a dílo ==

Ve Francii byl Eriugena požádán biskupem [[Hinkmar z Remeše|Hinkmarem z Remeše]] o vyvrácení [[Gottšalk]]a, německého mnicha, jenž vyhrotil myšlenku [[predestinace]] a popíral [[Svobodná vůle|svobodnou vůli]]. Eriugena se úkolu rád ujal, nicméně příslušný spis ''De divina praedestinatione'' zaskočil dobovou ortodoxii svou spekulativností a sylogistickou formou, přestože se odvolává na samého [[Svatý Augustin|Augustina]] a jeho rané dílo ''De libero arbitro''. Od té doby se Eriugena nezbavil podezření z [[heterodoxie]]; již v letech [[855]] a [[859]] byly jeho názory odsouzeny církevními [[koncil]]y.

 

=== Překlad Pseudo-Dionysia Areopagity ===

Zatímco [[řecký křesťanský platónismus]] na rozdíl od [[latinský křesťanský platónismus|latinského]] čerpal myšlenkové motivy také z pohanských nauk, inspirace evropského Západu se víceméně zastavila u [[Porfyrios|Porfyria]] a jeho spisu ''[[Eisagogé (Porfyrios)|Eisagogé]]''.<ref>I. P. Sheldon-Williams, Tradice řeckého křesťanského platónismu. In: A. H. Armstrong (ed.), ''Filosofie pozdní antiky''. Praha: Oikoymenh 2001.</ref> Ve středověké západní Evropě byla znalost [[řečtina|řečtiny]] mimořádnou výjimkou, mezi něž Eriugena patřil. Proto bylo uvedení ''areopagitik'' do latinského prostředí převratnou událostí, neboť jejich autor, neznámý [[Pseudo-Dionysios Areopagita]], čerpal nejen z řeckých Otců (zejm. [[Řehoř z Nyssy]]), ale také z [[Plótinos|Plótina]] a především [[Proklos|Prokla]]. Dionysiovy [[novoplatónismus|novoplatónské]] motivy tak působily i na převážně aristotelskou [[scholastika|scholastiku]] a později zejména na [[křesťanská mystika|křesťanskou]] [[mystika|mystiku]] a na [[renesanční filosofie|renesanční filosofy]]; v neposlední řadě jimi byl silně zasažen sám Eriugena.

 

=== Periphyseon ===

V době, kdy Eriugena překládal Dionysia, měl již rozepsáno vlastní hlavní dílo, spis ''Perifphyseon'' (z řec. ''peri fyseón'' – o přírodě/přirosenosti), který je však známý spíše pod latinským názvem ''De divisione naturae''. Zde Eriugena předkládá rozdělení přírody do čtyř skupin, z nichž první tři nacházíme již v novoplatónismu či u [[Svatý Augustin|Augustina]], avšak čtvrtá je Eriugenovo novum:

:1) '''co není stvořené a tvoří''' – [[Bůh]] „bez počátku“, jakožto první příčina

 

=== Vycházení z Boha a návrat všeho k Bohu ===

Eriugenova theologie, resp. onto-theologie se vyznačuje do té doby nevídaným využitím [[dialektika|dialektiky]]. Její principy irský myslitel ztotožňuje s pojmy ''proodos'' a ''epistrofé'', (vycházení a návrat), známé z novoplatónské tradice. Tak jako se Bůh zjevuje, tj. vychází ve svých [[teofanie|teofaniích]], tak se celek jsoucího dělí na rody a druhy a následně se vrací. Vše je stopami Boží přirozenosti; Eriugena dospívá k pojetí Boha, který (slovy [[Lenka Karfíková|L. Karfíkové]]) „se děje a je tvořen v procesu světa. Ve všem, co tvoří, je tvořen a sám se děje a obsahuje vše, v čem je tvořen a v čem se děje.“<ref>L. Karfíková: ''Studie z patristiky a scholastiky II''. Praha: Oikoymenh 2002, str. 174.</ref>

 

== Dějinné místo Eriugenovy filosofie ==

O Eriugenovi bylo řečeno, že „píše latinsky, ale myslí řecky“<ref name="SF277">A. De Libera, ''Středověká filosofie''. Praha: Oikoymenh 2001, str. 277.</ref> a že je posledním plodem onoho ramene antické filosofie společné pohanům a křesťanům (J. Jolivet)<ref name="SF277" />; to znamená, že pokračuje v christianizaci platónismu (či v platonizaci křesťanství), čímž je blízký např. [[Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius|Boëthiovi]].

 

V období vrcholného středověku ([[1210]], [[1225]]) byl Eriugena posmrtně obviněn z [[Panteismus|panteismu]] a jeho učení zakázáno{{#tag:ref|„Nauka Erigenova jest vyložený pantheism, na novoplatonismu zbudovaný. Papež Lev IX. ... ji zavrhl a Honorius III. (1225) hlavní díla Erigenova spáliti dal."<ref>TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. ''Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82).'' Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Citovaný text je v hesle „Erigena" na str. 825; autorem hesla je prof. ThDr. Josef Kachník.]</ref>|group="pozn."}} a zařazeno na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]];<ref>''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Eriugenův spis ''De divisione naturae (Perifphyseon)'' je uveden na str. 90.]</ref> přesto působil na pozdější platónsky orientované myslitele, zejména [[Mikuláš Kusánský|Mikuláše Kusánského]] a jeho prostřednictvím na přední filosofy [[renesanční filosofie|renesance]] ([[Pico della Mirandola]] a další), u kterých nacházíme Eriugenovu myšlenku, že právě v člověku ([[mikrokosmos|mikrokosmu]]) se nejlépe vyjevuje dokonalost universa [[makrokosmos|makrokosmu]].

=== České a slovenské překlady ===

* ERIUGENA, Jan Scotus. ''Homilie a Komentář k Janovu evangeliu'', přel. I. Zachová, Praha: Vyšehrad 2005.

== Odkazy ==

=== Poznámky ===

=== Reference ===

<references/>

=== Literatura ===

* HEINZMANN, Richard. ''Středověká filosofie.'' Překlad Břetislav Horyna. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 351 s. [Oddíl „Jan Scotus Eriugena" je na str. 125–139.]

* SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. ''Středověká filozofie.'' Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. [Oddíl „Jan Scotus Eriugena" je na str. 122–134.]

* TUMPACH, Josef, ed. a [[Antonín Podlaha|PODLAHA, Antonín]], ed. ''Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82).'' Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Viz heslo „Erigena" na str. 825; autorem hesla je prof. ThDr. [[Josef Kachník]].]

=== Externí odkazy ===

* {{Wikizdroje2|jazyk=la|autor=Iohannes Scotus Eriugena}}

* {{Wikicitáty|osoba=Jan Scotus Eriugena}}

 

 

[[Kategorie:Irští filozofové]]

[[Kategorie:Středověcí filozofové]]

[[Kategorie:Středověcí překladatelé]]

[[Kategorie:Narození 9. století]]

[[Kategorie:Úmrtí 877]]

[[Kategorie:Muži]]