Protitankové zbraně: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odrážka u {{Commons(cat)}}; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 5:
Z hlediska účinku protitankových zbraní na tank možno rozlišit tři způsoby zneškodnění tanku:
* zneškodnění jeho výzbroje a schopnosti vést palbu, především z hlavní zbraně – [[Tankový kanón|tankového kanónu]], zničení zaměřovačů a pozorovacích přístrojů
* zastavení tanku nebo snížení jeho pohyblivosti – například roztrhnutím pásu nebo jiným poškozením [[podvozek|podvozku]] nebo pohonu tanku
* úplné zničení tanku nebo zneškodnění/zničení jeho posádky
Na zneškodnění zbraní a pozorovacích přístrojů postačuje často běžná (průbojná) munice pro ruční zbraně, problémem je, že tato zařízení představují velmi malé cíle, které je obtížné zasáhnout i z malé vzdálenosti. Podobně na zastavení tanku stačí relativně malá nálož [[výbušnina|výbušnin]], problémem je ale její doprava a umístění na vhodné místo. Zastavený tank je ale už poměrně jednoduché zničit například palbou polního dělostřelectva – je to stacionární cíl, na jehož zničení je polní dělostřelectvo dostatečně vybavené (přímý zásah stropu [[dělová věž|věže]] nebo horní části trupu [[dělostřelecký granát|dělostřeleckým granátem]] [[ráže]] víc jak 100mm zničí nebo alespoň dlouhodobě vyřadí z boje i většinu moderních tanků).
== Vývoj ==
Řádek 19:
Relativně nejúčinnějším prostředkem pro boj s tanky (v době [[první světová válka|první světové války]]) byla polní děla, kanóny i [[houfnice]]. Na první typy tanků postačila běžná trhavá munice pro polní děla, ale se zdokonalováním tanků přestala stačit jejich přesnost, průbojnost i rychlost palby. V Německu, které nejvíce pocítilo účinnost tanků, vznikla idea protitankového kanónu, ale kapitulace zabránila vzniku byť jen prototypu takové zbraně.
V meziválečném období vznikl především protitankový kanón jako specializovaný typ dělostřelecké zbraně určen přednostně pro boj s tanky. Protitankový kanón byl konstruován pro přímou palbu na pohyblivé obrněné cíle. Typický protitankový kanón se vyznačuje vysokou počáteční rychlostí střely, která zajišťuje probití pancíře tanku, nízkou siluetou, která umožňuje dobré maskování a krytí v terénu a dělá z něho hůře zasažitelný cíl, velkým odměřem vrchní lafety, což umožňuje vést palbu ve větším prostoru bez nutnosti manipulovat s celým kanónem, obvykle je vybaven poloautomatickým klínovým [[závěr]]ové systémem, což umožňuje vysokou rychlost palby (krátkodobě až 30–35 výstřelů za minutu). Důležitým požadavkem je i nízká celková hmotnost zbraně, což zvyšuje pohyblivost zbraně v terénu (nesmíme zapomenout, že většina tehdejších děl byla stále tažena koňmi). Požadavek nízké hmotnosti však omezuje použitelný kalibr zbraně a proto většina protitankových kanónů předválečného období měla malou ráži – do 50 mm, jen výjimečně větší.
Výsledkem snah konstruktérů je několik zbraní, s nimiž armády vstoupily do bojů [[druhá světová válka|druhé světové války]]. K nejstarším zbraním patří francouzský 25mm protitankový kanón Hotchkiss, dále stojí za zmínku švédský [[Bofors 37 mm|37mm protitankový kanón Bofors]], zavedený v mnoha armádách západní Evropy a v Polsku, sovětský [[37mm protitankový kanón M1930 (1-K)]] vytvořený na základě licence německé firmy [[Rheinmetall]], německý 37mm protitankový kanón [[3,7 cm Pak 36]] (je velmi příbuzný předešlému sovětskému), britský 40mm protitankový kanón [[Ordnance QF 2 pounder]] a starší (z roku 1920) 47mm kanón [[OQF 3-pounder gun]], který však výkonově silně zaostával.
Řádek 29:
Problém protitankových pušek byl řešen ve více zemích.
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-292-1262-07, Nordfrankreich, Soldat mit Panzerbüchse.jpg|right|thumb||Německý voják s puškou PzB 39 v severní [[France|Francii]].]]
V Polsku vznikla protitanková puška [[Karabin przeciwpancerny wz. 35]] pro náboj 7,92mm DS, v Německu protitanková puška [[Panzerbüchse 39|Panzerbüchse 38]] (PzB 38) pro náboj 7,92×94 mm a těžká protitanková puška (ve skutečnosti malorážní kanón) 2,8/2 cm [[2,8 cm sPzB 41|Schwere Panzerbüchse 41]] (sPzB 41) pro náboj 28x 190 mm, ve Velké Británii vznikla protitanková puška [[Boys anti-tank rifle]] pro náboj Kynoch.55 Boys (13,97 x 99mm), ve Finsku protitanková puška (ve skutečnosti malorážní kanón ) [[Lahti L-39]] pro náboj 20x138mm Solothurn Long, v Japonsku protitanková puška (ve skutečnosti opět malorážní kanón ) 97-Shiki (Type 97) ráže 20x 125 mm. Do vysokého stupně byly rozpracovány protitankové pušky i v Československu, ale vývoj byl dokončen až během německé okupace a zbraň se dostala do výzbroje německých [[Schutzstaffel|jednotek SS]] jako M.SS-41. Vývoj protitankové pušky začal i v Sovětském svazu a dostal se do stádia zavádění protitankové pušky PTR-39 ráže konstrukce Rukavišnikova, ale po úspěšné německé zpravodajské akci (sovětské rozvědce byla podstrčena dezinformace o vysoké tloušťce pancířů německých tanků) byla v roce 1940 puška z výzbroje vyřazena.
Všechny předválečné protitankové pušky měly stejné nectnosti – nízkou průbojnost (jen kolem 30mm na vzdálenost 100 metrů), vysokou hmotnost – typicky více než 15 kilogramů, ale například Lahti L-39 až 49,5 kg, velmi vysoký zpětný ráz… Výjimkou je pouze německá těžká protitanková puška 2,8/2 cm Schwere Panzerbüchse 41, která na 100 metrů probila až 75mm plát a na 500 metrů stále 40mm, vážila však také 229 kg a svou konstrukcí (včetně ochranného štítu) patří spíše k malorážným protitankovým kanónům.
== Související články ==
* {{Commonscat|Anti-tank weapons}}
* [[Rozsocháč]]
| |||