Tupolev Tu-2: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění |
m Odrážka u {{Commons(cat)}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 25:
V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze '''Tu-2D''' ('''ANT-62'''), poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený '''Tupolev SDB''' ('''ANT-63'''). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května [[1944]] velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 kW s výzbrojí dvou pevných kanónů ŠVAK [[ráže]] 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW.
V roce 1944 se začalo se stavbou dalšího prototypu, '''ANT-68''' (Tu-10), který přímo vycházel ze sériového '''Tu-2S'''. Vznikl na požadavek sovětského letectva, které potřebovalo rychlý střední čtyřmístný bombardovací letoun, schopný vodorovného bombardování z malých i velkých výšek a operací bez stíhacího doprovodu. Specifikace dále požadovala instalaci dvou kapalinou chlazených dvanáctiválců do V typu Mikulin AM-39FNV s výkonem po 1360 kW a zlepšení výhledu pilota i letovoda. [[První let]] provedl zalétávací [[pilot]] A. D. Pereljot 19. května 1945. Během státních zkoušek ANT-68 havaroval, avšak během následných oprav byly na letounu provedeny četná vylepšení. Jednalo se zejména o zástavbu motorů AM-39FN-2 se vstřikem paliva s čtyřlistými vrtulemi AV-5LV-166B, které nahradily předchozí třílisté. Současně byla zlepšena podélná stabilita zvětšením plochy obou kýlovek. Po celou dobu testů byl prototyp ANT-68 vyzbrojen dvojicí kanónů ŠVAK [[ráže]] 20 mm v kořenech křídla a
V letech [[1946]] a [[1947]] se sériově vyráběla cvičná varianta '''UTB-2''', vyprojektovaná konstrukční skupinou [[CAGI]] a vedená Pavlem Osipovičem Suchým. [[Letoun]] byl osazen hospodárnějšími sedmiválcovými pohonnými jednotkami [[AŠ-21]]. Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12,7 mm se zásobou 60 nábojů.
Řádek 31:
Téma dálkového bombardéru na základě Tu-2 se objevilo ještě jednou v podobě prototypu označeného '''ANT-65''' ('''Tu-2DB''') zalétaného 1. července 1946. Stroj měl zabudovány dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V typu Mikulin AM-44 po 1617 kW, vybavené turbokompresory TK-1B.
V roce 1946 vznikly rovněž dálkové a průzkumné verze '''Tu-2D''' a '''Tu-2R''' s křídlem o rozpětí 22,06 m a další experimentální '''ANT-67'''. Poválečná produkce zahrnuje rovněž přepadový bombardér '''Tu-2Š''' a torpédový typ '''Tu-2T'''.
== Technické údaje ==
[[
* '''Charakteristika:''' Bombardovací letoun
* '''Pohon:''' 2× čtrnáctiválcový [[hvězdicový motor]] [[Švecov AŠ-82]]FN
Řádek 50:
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Genf | jméno = S. A. | příjmení2 =
* {{Citace monografie | příjmení = Gunston | jméno = Bill | příjmení2 =
* {{Citace monografie | příjmení = Němeček | jméno = Václav | příjmení2 =
== Odkazy ==
* {{
* {{en}} [http://wp.scn.ru/en/ww2/b/442/1/0 Kamuflážní schémata letounu Tupolev Tu-2]
|