Čerenkovovo záření: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m mezera
Bez shrnutí editace
Řádek 7:
Objevení záření lze datovat do roku [[1934]], kdy Čerenkov zjistil, že záření gamma při průchodu kapalinou vydává slabé modravé světélkování. Jas tohoto světélkování jevil v čirých kapalinách jen malou závislost na jejich chemickém složení. Podobný efekt pozoroval i u tuhých průhledných těles.
 
Prvotní nepřesné vysvětlení podal Vavilov, když tvrdil, že zdrojem světélkování jsou elektrony, které vznikají v látce působením záření gamma. V roce [[1937]] se problému ujali fyzikové [[Ilja Frank|Ilja Michajlovič Frank]] a [[Igor JevgenjevičJevgeněvič Tamm]], kteří na základě klasické elektrodynamiky vypracovali přesnou teorii uvedeného jevu.
 
Je-li prostředí, ve kterém se částice pohybuje, průhledné, může být Čerenkovovo záření viditelné (dochází k modravému světélkování). Může být tak využito k detekci rychlých nabitých částic v Čerenkovových čítačích. Těch se využívá u urychlovačů, při detekci neutrin a kosmického záření.