Satemové a kentumové jazyky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m tak už? :-) značka: editace z Vizuálního editoru |
m nadpisy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Upravit|Nutno vyházet externí odkazy z textu aj.}}
'''Satemové a kentumové jazyky''' jsou dvě skupiny jazyků, které se vyvinuly z původního [[Praindoevropský jazyk|praindoevropského základu]], a kontrastně vyslovují [[Kognát|slova se společným původem]].
== Důvody pro dělení jazyků na satemové a kentumové ==
[[Soubor:Centum Satem map.png|náhled|Satemové jazyky červeně. Kentumové jazyky modře.]]
[[Indoevropské jazyky]] mají společných mnoho slov (tzv. [[Kognát|kognáty]] - slova se společným původem), proto se předpokládá, že vycházejí z nějakého společného základu, prapůvodního jazyka, ze kterého se postupně rozrůzňovaly. Tento vývoj se ilustruje na kontrastní výslovnosti číslovky 100 a hovoří se o satemových a kentumových jazycích.
Řádek 9 ⟶ 10:
Naproti tomu se ve staré latině četlo c jako [k] a centum (číslovka 100) se vyslovila jako kentum, proto kentumové jazyky, například řecky ha katon [heketon], gótsky hund [hund], německy hundert, anglicky hundred [handrid]. Mezi kentumové proto patří jazyky germánské, keltské, italické, tzn. ze známých jazyků němčina, angličtina, italština či řečtina.
=== Otázka původní výslovnosti ===
Je však otázkou, jaká byla původní výslovnost. Zde se vyšlo z faktu, že každá hláska má své místo tvoření v mluvidlech, a navíc se předpokládá, že při vývoji jazyků se toto místo postupně přesouvá, ale že neskáče na odlehlé místo v rámci mluvidel. Víceméně jen lingvistickým konsensem byla v 19. století stanovená za výchozí hlásku palatální velára [k<sup>j</sup>] (horním indexem j označuje [[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]] palatizovanou, změkčenou výslovnost). Palatální veláry jsou změkčené souhlásky vznikající na hranici měkkého, zadního a tvrdého, předního patra; latinsky velum a palatum<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=5.2.5 Pasivní artikulační orgány|periodikum=is.muni.cz|url=http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s05.html|datum přístupu=2016-09-04}}</ref>. Vadou na krase této teorie je fakt, že žádný známý jazyk číslovku 100 takto nevyslovuje.
U satemových jazyků se předpokládá, že původní indoevropské palatální veláry typu k<sup>j</sup>, g<sup>j</sup>, ch<sup>j</sup> se vyslovovaly stále měkčeji, až se přeměnily v [[Sykavka|sykavky]], tzn. výslovnost se posouvala směrem od patra k zubům. V protikladu k satemovým jazykům stojí kentumové jazyky, ve kterých stejné měkčené, palatální veláry naopak tvrdly a změnily na obyčejné veláry (naše k, g), tzn. výslovnost se posouvala od tvrdého patra ([[Patro (ústa)|palatum]]) směrem k měkkému ([[Patro (ústa)|velum]]). V satemových jazycích se tedy místo tvoření hlásky posouvalo směrem dopředu ([[Orientace na lidském těle|ventrálně]]) a v kentumových dozadu ([[Orientace na lidském těle|dorzálně]]).
=== Slabiny této teorie ===
Tento pohyb místa tvoření hlásek je však do značné míry chaotický, protože již ve zmíněné latině se až dlouho po rozdělení satemových a kentumových jazyků opět velární výslovnost 100 [kentum] vrací k palatálnímu [centum], ale jen v těch případech, kdy následuje přední samohláska (e, i). Tento nepředvídatelný pohyb tvoření hlásek v rámci mluvidel je hlavní důvod, proč je pochybné považovat měkčené veláry - totiž pomyslný střed mezi [[Velární souhláska|velárami]] a [[Palatální souhláska|palatály]] - za výchozí bod vývoje indoevropských jazyků k satemovým a kentumovým jazykům. Samotná existence těchto dvou jazykových skupin je však empiricky nepochybná.
| |||