Střemhlavý bombardér: Porovnání verzí

Nejznámějším střemhlavým bombardérem se stal německý [[Junkers Ju 87]] ''„Stuka“'' (zkratka německého ''Sturzkampfflugzeug'', doslova: střemhlavý bojový letoun), který nejen svým řevem (letoun byl vybaven náporovými sirénami, které způsobovaly mezi bombardovanými paniku [http://www.sound-effect.com/sounds1/airplane/stuka.wav]) naháněla hrůzu ve [[španělská občanská válka|Španělsku]], [[Invaze do Polska (1939)|Polsku]] a ve [[Bitva o Francii|Francii]]. Štuky se v rámci taktiky [[Blitzkrieg]]u staly ideálním doplňkem rychle postupujících obrněných formací, kterým poskytovaly lepší palebnou podporu, než pomalé dělostřelectvo. V roce [[1940]], v [[Bitva o Británii|Bitvě o Británii]] se však už robustní, ale relativně pomalé a nedostatečně vyzbrojené Stuky neprosadily a z role prvoliniového bitevního letounu byly staženy.<ref>[http://www.fronta.cz/dotaz/junkers-ju-87-stuka-bitva-o-britanii-anglii Junkers Ju 87 Stuka v Bitvě o Británii] na stránkách Fronta.cz</ref> Své uplatnění však našly během [[Operace Barbarossa|operace Barbarossa]], kde v součinnosti s tankovými skupinami umožnily německým pozemním jednotkám postup až k branám [[Moskva|Moskvy]]. Během [[Bitva u Stalingradu|stalingradské bitvy]] uskutečnily německé střemhlavé bombardéry a jejich posádky nad městem až před 200 bojových vzletů. Jedním z nich byl [[Hans-Ulrich Rudel]], jenž se stal nejznámějším bombardovacím esem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]].

Nejvyráběnějším střemhlavým bombardérem stal sovětský [[Iljušin Il-2]] ''„Šturmovik“'' ([[Ruština|rusky]]: Ил-2 „Штурмовик“, podle [[Konstruktér|konstruktéra]] [[Sergej Vladimirovič Iljušin|Sergeje Vladimiroviče Iljušina]]. Těchto letounů bylo vyrobeno přes 36 000 kusů všech verzí. Jednotlivé verze byly vyzbrojeny kulomety, protitankovými kanóny, pumami, raketami a u námořnictva i torpédy. Sověti už ve 30. letech vypracovali doktrínu ''"Hloubkového průlomu"'', kdy mělo letectvo získat strategickou převahu nad nepřítelem a provést výsadek parašutistů. Ti obsadili klíčové pozice v týlu nepřítele a umožnili by bleskový postup mohutným mechanizovaným sborům, které za podpory střemhlavých bombardérů prorazily nepřátelskou obranu (nebo ji obešly) a postoupily hluboko do vnitrozemí. Následně měl být paralyzovaný protivník donucen ke kapitulaci. Po [[Velká čistka|Velké čistce]], kdy bylo popraveno obrovské množství schopných velitelů [[Rudá armáda|rudéRudé armády]], bylo od této doktríny upuštěno. V roce [[1943]] však byla znovu oživena a střemhlavé bombardéry úspěšně zapojily do [[Bitva v Kurském oblouku|tankové bitvy u Kurska]]. Sovětský svaz praktikoval zastaralou doktrínu, podle které bylo [[Sovětské námořnictvo|námořnictvo]] i [[Sovětské letectvo|letectvo]] zcela podřízeno velení pozemních jednotek. Z tohoto důvodu neoperovaly střemhlavé bombardéry s takovou efektivitou, jako letecké jednotky západních velmocí nebo [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. Během [[Operace Bagration]] byly německé ustupující kolony [[Wehrmacht|Wehrmachtu]] neustále vystaveny náletům ''Šturmoviků'', stejně jako Rusovévojska [[Rudá armáda|Rudé armády]] o tři roky dříve náletům německých ''Štuk''. Jelikož v této době sovětské letectvo získalo převahu nad Luftwaffe, létaly střemhlavé bombardéry často bez doprovodu [[Stíhací letoun|stíhaček]].