|
'''I.4'''
Valentino, Orsinův sluha se diví, jak rychle si Cesario-Viola získala vévodovu náklonnost. Vévoda zadává Cesariovy úkol, aby mu šel namlouvat Olivii a nevracel se dřív, než ho OOlivie vyslyší.
'''I.5'''
Šašek zkouší svůj vtip na Marii. Přichází Olivie, nemá na ššaška náladu, ten svým vtipem dokáže, že s ním mluví, nechá si dokazovat, proč je ona sama bláznem – protože truchlí pro smrt bratra, který je v nebi. „ Je„Je jistě v pekle, milá madono.“ „Vím, že je v nebi, milý šašku.“ „Tím větší blázen vy, madono, že truchlíte, když duše vašeho bratra je v nebi. – Vyhoďte blázna, pánové“. Šašek svým vtipem vyhrává i nad Malvoliem. Olivie nechce přijmout Cesaria, ten se nedá odbýt – přijímá ho . Zamiluje se do něj. Vévodu nechce. Když Cesario odejde, posílá za ním Olivie po MalvoliemMalvoliovi prsten, se vzkazem, že ho „vrací“ a že o vévodu nemá zájem a on ať se staví, jestli chce slyšet důvody.
[[Soubor:Edmund Blair Leighton - Olivia.jpg|thumb|right|''Olivie'' (1888); Edmund Blair Leighton.]]
'''II.1'''
'''II.3'''
Říhal se opíjí s Třasořitkou, tahá z něho peníze a dělá mu naděje na jeho neteř, přichází šašek, zpívá, pijí. Přichází Malvolio, vzkazuje od Olivie, že pokud bude strýček chlastat, nechce ho v domě, také vynadá Marii, že drží s nimi – chce na níni žalovat. Marie, rozhodnutá se mu pomstít, se rozhodne napsat mu milostný dopis od Olivie.
'''II.4'''
Vévoda tahá z Cesaria do koho se zamiloval – vypadá trochu jako on. Nechají si zazpívat od šaška. VVévoda chce, aby Cesario znovu šel za Olivií. Cesario se mu snaží vysvětlit, že ho Olivie nemiluje – marně. Vévoda jí posílá šperk.
'''II.5'''
Říhal,Třasořitka a, Fabiano a Marie, čekají, až se Malvolio chytne na špek,. Malvolio nejdřív v samomluvě sní o tom, abyže by získal urozenost, pak nachází dopis a nahlas ho čte. Dopis ho navádí k tomu, aby nosil žluté punčochy, podvazky křížem, neustále se na OlivieOlivii usmíval a Tobiáše Říhala urážel. Říhal s ostatními chválí Marii za její humor, oblíbili si ji.
'''III.1'''
Cesario (Viola) mluví s šaškem – bubínek není jeho oporou, nýbrž kostel – opíra se o něj jeho chata. "ViolaCesario: O nic se nestaráš. Šašek: … o vás se nestarám. Jestliže to znamená nestarat se o nic, měl byste se vlastně rozplynout." ViolaCesario si nechává zavolat Olivii. VCesario mluví s Říhalem a Tobiášovy – Olivie ho očekává. Olivie vyznává Cesariovi svou lásku, ten ji lituje. "Cesario: Naposledy jsem předplakával svého pána bědy." Olivie: "Přijď zas!"
'''III.2'''
Říhal a FabinoFabiano přesvědčují TobiášeTřasořitku, že to, že se Olivie nechala před ním vidět s Cesariem, ji jen usvědčuje z její lásky k TobiášovyTřasořitkovi.
Říhal mu radí, aby vyzval Cesaria na souboj. Přichází Marie a zve na další švandu s Malvoliem.
'''III.3'''
Sebastiano a Antonio se domluví se, že se večer sejdou, Sebastiano se jde podívat po městě. Antonio nemůže, protože za války byl proti vévodovi a nezaplatil pokutu po prohře – chytli by ho.
'''III.4'''
Marie říká Olivii, že Malvolio je nějaký divný, přichází Malvolio vve žlutých punčochách a směje se. Olive ho nechá odvést – má úžeh. Olivie odchází za Cesariem, který za ní přišel. Malvolio povýšeně mluví s Říhalem. Říhal s ním jedná jako s bláznem, Malvolio odejde. Marie je nabádá, aby šli za ním. TobiášTřasořitka přináší svou písemnou výzvu na souboj na kontrolu ostatním – je samá urážka. Po tom, co TobiášTřasořitka odchází, Říhal říká FabinoFabinovi, že CesarioCesariovi radši nažene strach slovně – po přečtení by totiž poznal, že TobiášTřasořitka je pitomec.
Cesario znovu škemrá na Olivii lásku pro vévodu, s tím, že se cítí tak špatně, jako ona z nešťastné lásky k němu.
Říhal nahání CesarivyCesariovi hrůzu, ten nechce bojovat,. pak tvrdí Tobiáš, že ho Cesario zbil,Mezitím TobiášTřasořitka už taky nechce bojovat, nabízí koně na usmířenou. Nakonec se ŘíhalŘíhalovi s FabinemFabianem podaří docílit toho, že Cesario as TobiášemTřasořitkou tasí. Přichází Antonio – tasí a chce zachránit Sebastiana, za kterého zamění Sebastianovu sestru Violu v Cesariově převleku. Biřici ho zatknou, Antonio žádá zpět své peníze, které SebastianSebastianovi zapůjčil na cestu městem – Cesario o ničem neví – Antonio ho považuje za zrádce, Říhal a FanbinoFabiano také, nabádají TobiášTřasořitku, aby ho přece jen zbil, že Cesario zdaleka není tak odvážný, jak se zdál.
[[Soubor:William Hamilton, A Scene from Twelfth Night.jpg|thumb|Scéna z Večeru tříkrálového; William Hamilton, asi 1797).]]
'''IV.1'''
Šašek poslaný pro CesarioCesaria potkává SebastianSebastiana a nevěří mu, že o ničem neví. Přichází TobiášTřasořitka a chce Sebastiana zmlátit, Říhal taky. Přichází Olivie, usmíří je, zve Sebastiana k sobě.
'''IV.2'''
Malvolio je zamčený ve tmě, Říhal, MalvolioMarie a FanbinaFabian přemluví šaška – převlékne se za kněze. Šašek:Malvolio chce prokázat, že se nezbláznil, šašek ho zkouší filosofickou otázkou ([[Pythagoras]]: tvrdí, že duše naší prababičky snad přebývá v okřídlenci) – Malvolio je zaskočen, nechápe a nesouhlasí). Šašek: nemohu uznat, že máš zdravý rozum, dokud se neobrátíš na víru Pythagorovu. Říhal chce, aby se legrace s MalvolioMalvoliem už dokončila, Šašek jedná s Malvoliem jako šašek i kněz najednou, potom sám za sebe a Malvolio ho prosí, aby ho nechal napsat dopis a doručil jej Olivii.
'''IV.3'''
Sebastian je do Olivie zamilován. Olivie se omlouvá za spěch a žádá Sebastiana (tedy domnělého Cesaria), aby si ji vzal – Sebastian souhlasí.
'''IV.4'''
Na scéně je Šašek s FanbioFabian – mluví o MariíMariině dopisu, přichází Vévodavévoda Orsino s družinou. Objeví se Antonio s biřici, CesarinoCesario žádá po Vévodovyvévodovy jeho záchranu – zachránil jijej přeci v boji, vysvětluje se, že Cesario nenínemůže být AntoniovyAntoniův známý – slouží u vévody už tři měsíce, nemohl být s ním. Přichází Olivie, nárokuje si CesarioCesaria, ten popírá, že si ji vzal, vévoda už málem uvěří. Přichází TobiášTřasořitka a Říhal – zranění, tvrdí, že jim to udělal Cesario, ten to popírá. Přichází Sebastiano, má se k Olivii – vévoda vidí, že jsou dva, Sebastiano se setkává s Antoniem – zná ho. Sebastian mluví s Violou (Cesariem) a zdlouhavě přichází na to, že jsou ze stejného města a mají stejného otce, CesarinoCesario se přizná, že je žena, vévoda ji chce – tolikrát mu řekla, že nikdy by nemohla jako jeho mít ženu rád. Potřebují VVioliny ženské šaty, ty má kapitán, ten uvězněn Malvoliem, Šašek vyndavá dopis od MalvolaMalvolia – není blázen, první dopis psala MatieMarie – Olivii je to již jasné, lituje MalvolaMalvolia. OliviiOlivie nabízí dvojí svatbu u sebe, vévoda přijímá, odchází, vévoda chce, aby Cesario ještě chvíli hrál CesarioCesaria, dokud nebude mít šaty. Šašek zpívá na konec píseň o svém osudu - životě: „pršelo a vítr fičel … teď abyste nám jen tleskali a každý zas brzy přišel.“
{{endspoiler}}
|
