Libérie: Porovnání verzí

'''Libérie''' je stát v [[Afrika|Africe]], který se nachází na západním pobřeží kontinentu, jehož břehy omývá [[Atlantský oceán]]. Jeho sousedy jsou [[Guinea]], [[Pobřeží slonoviny]] a [[Sierra Leone]]. Libérie má teplé rovníkové klima s největším množstvím dešťových srážek v létě spolu se silnými větry v suchém období. Zalidněné [[Pepřonosné pobřeží]] je tvořeno převážně mangrovovými lesy, zatímco vnitrozemí je zalesněno jen řídce, přecházejícía přechází v otevřenou rovinu se suššími pastvinami. Od roku 1989 byla Libérie svědkem dvou [[občanská válka|občanských válek]], které vyhnaly ze svých domovů několik set tisíc obyvatel a zdevastovaly ekonomiku země.

Stala se v první polovině devatenáctého století cílem osvobozených amerických otroků. Za pomoci [[Americká kolonizační společnost|Americké společnosti pro kolonizaci]] se na území dnešní Libérie usídlilo přibližně 13 000 Afro-američanůAfroameričanů, kteří zde v roce [[1847]], v obavě z možné britské kolonizace, ustavili druhý nejstarší moderní africký stát, v jehož čele stanul první prezident [[Joseph J. Roberts]]. Důležitým elementem pro pozdější vyhrocení bezpečnostní situace byly spory s místním obyvatelstvem, které bylo vystaveno projevům nadřazenosti a diskriminace ze strany relativně vzdělanějších a kosmopolitnějších přistěhovalců ze [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Již v rané fázi vývoje tohoto státu tak vznikla zřejmá [[sociální stratifikace]] v zásadě etnického charakteru. Snahy o integraci původního obyvatelstva do poměrně dynamicky se rozvíjející ekonomiky vytvářené potomky Afroameričanů byly poměrně nedůrazné (přesto stojí za zmínku například takzvaná sjednocovací politika prezidenta Tubmana). Zahraniční investice a podpora zejména ze strany [[Spojené státy americké|USA]] sice napomohly celkovému rozvoji místního hospodářství, ale i rozevírání sociálních nůžek mezi Afro-američanyAfroameričany a příslušníky místních kmenů.

V poměrně svobodných volbách roku 1997 byl [[Charles Taylor (politik)|Charles Taylor]] zvolen do prezidentského úřadu. Druhá válka začala v roce 1999, když se na scéně objevila povstalecká frakce Liberijci svorní v usmíření a demokracii (LURD) podporovaní ze sousední [[Guinea|Guineje]]. O čtyři roky později se proti Taylorovi postavila ještě druhá povstalecká armáda pod názvem Hnutí za demokracii v Libérii (MoDeL). Povstalcům z obou táborů se postupně podařilo ovládnout většinu území a zatlačit Taylorovy ozbrojené síly do hlavního města [[Monrovie]]. Pod tlakem povstaleckého postupu a mezinárodního úsilí, Charles Taylor 11. srpna 2003 rezignoval a uchýlil se do exilu v [[Nigérie|Nigérii]]. Mírová smlouva mezi vládou, LURD a MoDeL byla podepsána 18. srpna v ghanské [[Akkra|Akkře]]. 29. března [[2006]] byl Taylor vydán z [[Nigérie]] do [[Sierra Leone]], kde byl obviněn tribunálem pro válečné zločiny. Soudní přelíčení se koná v [[Haag]]u z důvodu bezpečnosti. Je obviněn ze zločinů proti lidskosti, porušení [[Ženevské úmluvy|Ženevských konvencí]] a dalšímu vážnému porušování mezinárodních lidských práv.

Po Taylorově odchodu do exilu byl zvolen předsedou přechodné vlády v roce 2003 [[Gyude Bryant]]. Kvůli nedostatkům v omezování korupce, podepsala Libérie nový anti-korupční program. Hlavní úlohou přechodné vlády bylo připravit zemi na spravedlivé a pokojné demokratické volby. S jednotkami Mise spojených národů v Libérii (UNMIL), které zajišťovaly mír, uspořádala Libérie úspěšné prezidentské volby na sklonku roku 2005, v nichž zvítězila [[Ellen Johnson-Sirleaf]], vystudovaná ekonomka z [[Harvardova univerzita|Harvardu]].

[[Ellen Johnson-Sirleaf]] byla první ženou, která byla zvolena hlavou státu v Africe, a její zvolení soustředilo velkou mezinárodní pozornost na liberijský stát. Dříve pracovala jako zaměstnankyně [[Citibank]] a [[Světová banka|Světové banky]] a její kariéra zahrnuje také vedení Rozvojového programu OSN ([[UNDP]]) pro [[Afrika|Afriku]]. V minulosti byla dvakrát vězněna během vlády [[Samuel Kanyon Doe|Samuela Kanyon Doa]], ale později odešla do exilu. Jako prezidentka chce s mezinárodní pomocí přebudovat liberijskou ekonomiku a infrastrukturu. Snažila se vymazat zahraniční dluh 3,5 miliardy dolarů. 12. listopadu [[2007]] souhlasil Mezinárodní měnový fond ([[IMF]]) s poskytováním pomoci. Pozvala také obchodní komunitu z [[Nigérie]], aby se účastnili obchodních příležitostí v Libérii, jako dík za pomoc při chránění míru v Libérii. Také [[Liberijci]] v exilu investují v zemi a účastní se snah o liberijskou obnovu.

Kromě jejích prvotních snah o obnovu základních služeb jako dodávek vody a elektřiny do hlavního města [[Monrovia|Monrovie]], založila [[Ellen Johnson-Sirleaf]] komisi k řešení zločinů spáchaných během dlouhé občanské války a snaží se také o znovunavráceníobnovení liberijské potravinové nezávislosti. Požadovala také po [[Nigérie|Nigérii]], aby vydala obviněné válečné zločince.

Nejdéle vládnoucím prezidentem v historii Libérie byl [[William Tubman]], který vládl od roku [[1944]] až do své smrti v roce [[1971]]. Nejkratší dobu pak vládl [[James Skivring Smith]], který měl ve svých rukou moc pouze 2dva měsíce. I přes široce rozšířenou korupci byl politický proces od založení Libérie v roce [[1847]] velmi stabilní až do vojenského převratu v roce [[1980]].

Mezi přírodní zdroje, které se zde nachází, patří [[železná ruda]], [[dřevo]], [[diamanty]] a [[zlato]].

Hospodářství i samotná společnost nadále zůstává silně poznamenaná válkou, ve které byla takřka naprosto zničena veškerá infrastruktura země. Politika nové liberijské vlády je zaměřena především na zlepšování negativního obrazu země v zahraničí a přilákání co největšího množství zahraničních investic a rozvojových finančních prostředků. V minulém roce{{Doplňte zdroj}} dosáhla vláda několika úspěchů. [[Hrubý domácí produkt|HDP]] rostlo 7,8 % a díky četným zahraničním cestám prezidentky byly navázány aktivní vztahy s největšími donory ([[Spojené státy americké|USA]], [[Kanada]], [[Německo]], [[Japonsko]], [[Evropská unie|EU]], [[Světová banka|WB]], [[IMF]]). Vládě se podařilo uzavřít smlouvu na těžbu železné rudy s koncernem [[Mittal]], bylo zrušeno embargo na vývoz dřeva a diamantů.

Na celkové tvorbě HDP se průmyslová výroba podílí necelými 6 %. V zemi existuje pouze malý výrobní sektor (cement, nápoje...), trpící nedostatkem elektřiny a pohonných hmot a konkurencí levných dovozů. [[Těžební průmysl]] se dosud nevzpamatoval z následků války.

Na tvorbě HDP se podílí 26 %. Libérie je po [[Panama|Panamě]] druhou nejvýznamnější zemí, poskytující svoji vlajku cizím lodím. V současné době se pod liberijskou vlajkou plaví 1683 lodí s tonáží 70 mil. tun. Poplatky za registraci jsou významným zdrojem vládních příjmů.