Friedrich Paulus: Porovnání verzí

Přidáno 568 bajtů ,  před 4 lety
Doplnění článku, úprava článku
m (oprava odkazu; kosmetické úpravy)
(Doplnění článku, úprava článku)
 
== Dětství a mládí ==
Narodil se v [[Hesensko|hesenském]] [[Breitenau]] jakov synrodině místního učitele. Po ukončení gymnázia v roce [[1909]] se neúspěšně pokoušel o kariéru kadeta [[Kaiserliche Marine|císařského námořnictva]], později studoval práva na univerzitě v [[Marburg]]u. Studia však nedokončil a v únoru [[1910]] vstoupil jako důstojnický [[kadet]] do 111. pěšího pluku císařské armády. Oženil se [[4. červenec|4. července]] [[1912]] s Elenou Rosetti-Solescu, Rumunkou z bohaté aristokratické rodiny, s níž měl dceru Olgu (* 1914) a dvojčata Friedricha a Ernesta Alexandera (* 1918).
 
== Vojenská kariéra ==
Paulus nebyl příliš horlivý [[nacismus|nacista]] a neměl nic společného s nástupem [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] k moci. Podporoval však [[Führer|vůdcovu]] politiku, která Německu zpočátku zajistila [[Prosperita|prosperitu]], [[zaměstnanost]] a živila armádu.
Po zahájení válečných operací působila 10. armáda nejprve v [[Polsko|Polsku]], později v [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Belgie|Belgii]]. Poté došlo ke změně označení a z 10. se stala 6. armáda. V srpnu [[1940]] získal Paulus hodnost [[generálporučík]]a a v následujících měsících byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu [[Wehrmacht|německé armády]]. V této době spolupracoval na vytvoření plánu útoku na [[Sovětskýoperace svazBarbarossa]].
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-021-2081-31A, General Friedrich Paulus.jpg|thumb|Paulus na polním letišti během Ruského tažení (leden 1942).]]
V lednu [[1942]] bylse Pauluspo jmenovánsmrti [[Polní maršálové nacistického Německa|polního maršála]] [[Walter von Reichenau|Waltera von Reichenaua]] stal velitelem [[6. armáda (Wehrmacht)|6. armády]], která v té době již působila na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]] v rámci skupiny armád Jih. V létě a na podzim téhož roku byla 6. armáda nasazena v rámci skupiny armád Jih a skupiny armád B při [[OfenzivaOperace Blau|ofenzivěoperaci Blau]] na jižním úseku fronty. Od října [[1942]] setvořila útočný hrot Němců účastnilaběhem [[Bitva u Stalingradu|bitvy o Stalingrad]], jehož dobytí by znamenalo pronejen Hitlerazískání strategicky důležitého průmyslového centra, ale i dosažení psychologického vítězství, neboť toto město neslo jméno jeho největšíhosovětského protivníkadiktátora. Tento plán však nevyšel, neboť sovětská obrana byla velice silná a Paulusova armáda byla o měsíc později, [[23. listopad]]u [[1942]], obklíčena sovětskýmiběhem vojsky.sovětské Paulus[[operace Hitlera naléhavě žádal o povolení úniku, jež však nedostalUran]]. NěmeckéPaulus velenízačal sev siceobklíčeném pokusiloměstě obklíčenouihned armáduplánovat zásobovatprůlom leteckykotle, ale pokračujícíHitler ruskámu protiofenzívavydal verozkaz směruzústat na [[Rostov na Donu]]místě a nedostatečné kapacityčekat německéhona transportníhoproražení letectvaobklíčení nedovolilyútokem dostačujícíz zásobování [[Střelivo|municí]], [[Palivo|palivem]] a potravinamivěnčí. [[22.Erich leden|22. ledna]]von [[1943]] Paulus opět žádal o povolení zastavit boj. Hitler opět odmítl a 30. ledna Pauluse dokonce jmenoval [[Polní maršálManstein|polním maršálemManstein]] s cynickouzahájil kalkulací,operaci žeZimní německýbouře polní(''Wintergewitter'') maršál se nevzdává a s poslední ztracenoucílem pozicíosvobodit spáchá [[Sebevražda|sebevraždu]]6. Paulus to však neučinil, a když koncem ledna [[1943]] přestala 6armádu. armáda existovatNikdo a jejíse zbytkyk upadly do sovětského zajetí, byl zajat i onale sámneprobojoval.
 
Hitler, posedlý snahou za každou cenu udržet město ve svých rukou, se obrátil na velitele [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]] s dotazem, zda dokáže zajistit zásobování stalingradského kotle ze vzduchu. Nedostatečné dopravní kapacity německého letectva nedovolily dostatečně zásobovat 6. armádu [[Střelivo|municí]], [[Palivo|palivem]] a potravinami. Sovětská protiofenzíva ve směru na [[Rostov na Donu]] pak naději na osvobození jednotek bojujících ve Stalingradu pohřbila. [[22. leden|22. ledna]] [[1943]] Paulus žádal o povolení zastavit boj. Hitler (jako obvykle) kapitulaci zakázal a 30. ledna [[1943]] Pauluse dokonce povýšil na [[Polní maršál|polního maršála]] s cynickou kalkulací, že v minulosti nebyl žádný německý polní maršál zajat živý a s poslední ztracenou pozicí spáchá [[Sebevražda|sebevraždu]]. Paulus, znechucený Hitlerovými absurdními rozkazy a oslabený úplavicí se však nezastřelil, ale [[31. leden|31. ledna]] [[1943]] se vzdal Rusům i se zbytky své 6. armády a stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.
Dne 30. ledna [[1943]] byl povýšen [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] do nejvyšší vojenské hodnosti. Den poté, tedy [[31. leden|31. ledna]] [[1943]], se stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.
 
V sovětském zajetí se po dlouhém váhání stal [[kritik]]em nacistického režimu. Byl vystaven tlaku, aby vstupem do protihitlerovského [[Svaz německých důstojníků|Svazu německých důstojníků]] dal signál k rychlému ukončení války. V červenci [[1944]] podepsal apel "Zajatým německým důstojníkům a německému národu" a promluvil v rádiu "Svobodné Německo", kde prohlásil: "Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů".
 
== Poválečné období ==
Poté, co vyjádřil přání usadit se v [[Německá demokratická republika|NDR]] a vystoupit s politickým prohlášením, v němž shrnul poučení z [[Druhá světová válka|druhé světové války]], byl Paulus propuštěn ze sovětského zajetí. V roce [[1953]] se po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti setkal s šéfem východoněmeckých komunistů [[Walter Ulbricht|Walterem Ulbrichtem]]. Poslední léta svého života působil ve východní části Německa. NestalKomunistou se komunistousice nikdy nestal, ale propagandistůmpropagandě [[Jednotná socialistická strana Německa|Jednotné socialistické strany Německa]] (SED) se podařilo Pauluse využít pro své politické cíle. Od roku [[1954]] působil jako ředitel vědecké instituce pro výzkum válečných dějin a vyučoval vojenské umění na Vysoké policejní škole v [[Drážďany|Drážďanech]]. Byl však těžce postižen neléčitelnou nemocí (organickým mozkovým onemocněním, které při úplné duševní svěžesti vede k ochrnutí všech svalů), jež ho koncem roku [[1955]] donutila stáhnout se z veřejného života.
 
Byl si vědom své historické úlohy. Považoval se za tragickou postavu německých vojenských dějin. Tížila ho odpovědnost za katastrofu u Stalingradu i politické tlaky mezi VýchodemZápadem a Západem Východem. NemocenNemocný, osamělý, v hluboké depresi, zemřel [[1. únor]]a [[1957]], den před 14. výročím porážky u Stalingradu zemřel. Bylo mu 66 let.
 
== Shrnutí vojenské kariéry ==
596

editací