Petr Vok z Rožmberka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 14037397 uživatele 193.86.23.2 (diskuse) zrušena
Řádek 197:
{{Citát|Když tedy jistý díl těch škúdcův zemských přitáhl k&nbsp;Třeboni, dovolili jim přistoupiti až k&nbsp;samému valu třeboňskému a poté pouštěli na ně velikou i malou střelbu s&nbsp;těmi ohnivými nástroji tak silně, že jich veliký počet tu mizerně skapal, a ani od té chvíle neměli žádné více chuti po rožmberské kořisti dychtiti.|Pavel Skála ze Zhoře<ref>''Pavla Skály ze Zhoře Historie česká'', s. 312.</ref>|200}}
 
Nedlouho poté ztroskotal i&nbsp;pasovský útok na [[Soběslav]]. Po svém neúspěchu začali pasovští vyhrožovat prokopáním hrází [[Rožmberk|Rožmberského rybníka]] a zaplavením celého dominia. Obavy, že by vzniklá povodeň mohla ohrozit i&nbsp;Prahu, urychlily vyslání vojenské pomoci [[Matyáš Habsburský|Matyáše Habsburského]]. Asi 1500 pěšáků a 600 jezdců sice výrazně posílilo rožmberské jednotky, k&nbsp;případnému útoku proti pasovským však i&nbsp;poté rožmberské síly nestačily. Navíc Petr Vok nechtěl konflikt řešit násilně a dával přednost vyplacení a rozpuštění vojska. S&nbsp;tím souhlasil i&nbsp;Matyáš, který se posledních Rudolfových dobrodružstvích stal jediným východiskem z&nbsp;krize.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 208–209.</ref> K&nbsp;zaplacení dlužného žoldu pasovským se však neměl ani císař Rudolf s&nbsp;arciknížetem Leopoldem, ani Matyáš, kterému se nedostávala finančních prostředků.<ref>''Rudolf II. a jeho doba'', s. 489.</ref> Požádal proto Petra Voka a stavy dvou nejvíce postižených jihočeských krajů (bechyňského a prácheňského) o&nbsp;půjčku na vyplacení vojska. Petr Vok s&nbsp;půjčkou souhlasil s&nbsp;tím, že by jako záruku za půjčku dostala jihočeská šlechta do zástavy komorní panství Český Krumlov. Přestože tato podmínka nebyla splněna, pokračoval ve vyjednávání s&nbsp;představitelem pasovského vojska Michaelem Adolfem z&nbsp;Althanu. Teprve 21. května 1611 bylo dosaženo dohody, že vojsko bude vyplaceno a rozpuštěno (kromě asi 2000 vojáků, které Matyáš najal do svého nového pluku). Výška zadrženého žoldu dosáhla 148 000 kop míšeňských, z&nbsp;čehož celých 100 000 kop poskytl Petr Vok. Pro tyto potřeby použil i&nbsp;rodinný rožmberský poklad, který nechal roztavit a vyrazit z&nbsp;něho mince.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 209–210.</ref>
 
=== Smrt a pohřeb ===