Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 264 bajtů ,  před 3 lety
→‎Životopis: drobné úpravy
 
== Životopis ==
Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z &nbsp;jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec mělchoval velkou úctu k &nbsp;[[Tomáš Garrigue Masaryk|Masarykovi]]ovi a [[Otakar Hostinský|Hostinskému]], za jejichž žáka se považoval.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zumr | jméno = Josef | autor = | odkaz na autora = Josef Zumr | titul = S Janem Patočkou o &nbsp;filosofii a filosofech (1967) | periodikum = Filosofický časopis | odkaz na periodikum = Filosofický časopis | rok = 2007 | ročník = 55 | číslo = 3 | strany = 340 | poznámky = Text je přetištěn z Filosofického časopisu, 15, 1967, č. 5, s. 585-598 }}</ref> Po maturitě v &nbsp;Praze se roku [[1925]] zapsal ke studiu slovanské [[filologie]], [[romanistika|romanistiky]] a [[filosofie]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]]. V roce [[1928]] při studijním pobytu v &nbsp;[[Paříž]]i se poprvé setkal s &nbsp;[[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]]. Roku [[1931]] promoval prací ''Pojem evidence a jeho význam pro noetiku'' u &nbsp;[[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozáka]] a stal se jeho asistentem. Jako stipendista Humboldtovy nadace v &nbsp;roce [[1933]] studoval u &nbsp;Husserla a [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s &nbsp;Husserlovým asistentem [[Eugen Fink|Eugenem Finkem]].
 
Podílel se na založení ''Cercle philosophique de Prague'', stal se jeho českým sekretářem a v &nbsp;roce [[1936]] se habilitoval prací ''[[Přirozený svět]] jako filosofický problém'', která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku [[1937]] byl [[redaktor]]em časopisu ''Česká mysl'', spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti.
 
Po uzavření českých vysokých škol [[1939]] učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V &nbsp;roce [[1945]] se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v &nbsp;Brně. Od roku [[1950]] pracoval v &nbsp;Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského ''Všenápravy''. Od roku [[1964]] byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v &nbsp;Belgii a v &nbsp;Německu, roku [[1968]] se podruhé vrátil na UK, byl jmenován [[profesor]]em, ale roku [[1972]] byl penzionován. Roku 1971 získal [[čestný doktorát]] Technické univerzity v &nbsp;[[Cáchy|Cáchách]], nedostal však povolení k výjezdu&nbsp;vycestování. Roku [[1973]] odjel na mezinárodní filozofický kongres ve [[Varna|Varně]], jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v &nbsp;bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.
 
V &nbsp;roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely [[The Plastic People of the Universe|Plastic People]] a stal se (spolu s &nbsp;[[Václav Havel|V.Václavem Havlem]] a [[Jiří Hájek|J.Jiřím Hájkem]]) jedním z prvních &nbsp;[[Seznam mluvčích Charty 77|prvních mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]] (1.&nbsp;ledna 1977).
Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>
 
Svými posledními texty k &nbsp;Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v &nbsp;duchu své vlastní filosofie). Po setkání s&nbsp;[[Seznam ministrů zahraničí Nizozemska|nizozemským ministrem zahraničí]] [[Max van der Stoel|Van der Stoelem]] byl opakovaně vyslýchán [[Státní bezpečnost|StB]], po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na [[Cévní mozková mrtvicepříhoda|mozkovou mrtvici]]. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu. [[Nekrolog]] četl [[Ladislav Menzel]], který v &nbsp;červenci následujícího roku předčasně zemřel. V &nbsp;letech 1977–1989 vyšlo v &nbsp;[[samizdat]]u 27 svazků „Archivního souboru“ Patočkova díla.
 
== Ocenění ==