V letech 1244-12451244–1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil [[Bitva na Litavě|bitvy na Litavě]], kde padl vévoda [[Fridrich II. Babenberský|Fridrich Bojovný]]. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého,<ref name = "Veber114">Veber, str. 114</ref> poté se stal předním straníkem vlády [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] ve Štýrsku. V únoru 1252 se v [[Hainburg an der Donau|Hainburk]]u zúčastnil jeho svatby s [[Markéta Babenberská|Markétou Babenberskou]].<ref name="Vaníček44-45">{{Citace monografie | jméno=Vratislav| příjmení=Vaníček| titul=Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310| vydavatel=Paseka | místo= Praha | rok=2002| stránky = 44-45| isbn=80-7185-433-6}}</ref> V letech 1267-12721267–1272 zastával post zemského [[maršál|maršálka]]. V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na [[Křivoklát]]ě, [[Zvíkov (hrad)|Zvíkově]], [[Vranov nad Dyjí (zámek)|Vranově]] a [[Veveří (hrad)|Veveří]]). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský [[urbář]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žemlička | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Žemlička | titul = Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2011 | strany = 173-174 | isbn = 978-80-7422-118-7}}</ref> Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn.<ref name="Vaníček120-121">Vaníček, str. 120-121</ref> Celá událost velice zaujala [[Otakar Štýrský|Otakara Štýrského]], jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice.<ref name="žemlička173-174">Žemlička, str.173-174</ref> Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal [[Český zemský soud|zemským sudím]]<ref name="Vaníček124">Vaníček, str. 124</ref> a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.
Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském [[klášter Seckau|klášteře Seckau]].<ref>[http://www.lehrer.uni-karlsruhe.de/~za874/homepage/minnesang.htm#ulrich www.lehrer.uni-karlsruhe.de]</ref>