Matúš Čák Trenčanský: Porovnání verzí

Uherský šlechtický rod [[Csákové|Csáků]] (''Chsak, Chsaak'') pocházel z oblasti [[Ostřihom]]i, osídlené také [[Slované|slovenským]] obyvatelstvem, a vlastnil celou řadu panství na Slovensku, zejména v okolí [[Trenčín]]a. Sám Matúš však tvrdil, že jeho prapředkové byli [[Maďaři]]. Uherská rodina Čáků pocházela z řady královských bojovníků, za zásluhy jim král [[Ondřej III.]] daroval půdu a poddané zemědělce. Byla to oblast kolem Ostřihomi až po Budín a pohoří Vérteš. Půdu zde obdělávali jak slovenští, taki maďarští rolníci, a když páni chtěli svým poddaným rozumět, museli mluvit maďarsky i slovensky. Tato dvoujazyčnost se mladým šlechticům z csákovského rodu vyplácela, protože je [[král]] mohl posílat i do těch částí Uherska, kde se mluvilo slovanskými jazyky - na Slovensko, do [[Chorvatsko|Chorvatska]] či do [[Slavonie]].

V roce [[1291]] stál v čele vojska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]], jež dobylo Bratislavu, kterou obsadili páni vedení [[Jindřich z Kysaku|Jindřichem z Kyseku]] (Köszegu). Za odměnu dostal hodnost správce královských stájí a bratislavského [[župa]]na a král mu daroval velký královský [[hrad]] i majetky k němu příslušející, byl to- [[Trenčínský hrad|hrad v Trenčín]]ě. Po neshodách s politikou Ondřeje III. se na protest vzdal svého úřadu, uchýlil se na své panství, jehož centrem byl od roku [[1296]] Trenčín. Ve snaze odebrat mu majetek a pokořit ho vyslal proti němu král Ondřej III. výpravu, která však nebyla úspěšná. Od té doby Matúš Csák sledoval jen své osobní cíle, k čemuž využíval všechny prostředky, které mu poskytovalo tehdejší politické vakuum.

Od roku [[1304]] vystupoval jako samostatný vládce. Přestal podporovat i Karla Roberta. Roku [[1310]] byl jmenován [[taverník]]em a jedním ze tří palatinů země, s územní způsobilostí pro celé [[Horní Uhry]]. Na vrcholu moci, v letech [[1311]] až [[1312|1312,]] ovládal nebo kontroloval 14 [[župa|žup]] a vlastnil více než 50 hradních panství. V té době se mu začalo říkat ''Pán Váhu a Tater''. DíkyVzhledem ke své neomezené moci ve svěřených oblastech začal odnímat majetky nepohodlným šlechticům a ponechával si hoje pro sebe. Vzhledem k tomu, že takto postupoval i vůči [[Církev|církvi]], byl roku [[1311]] oficiálně zbaven funkcí. Jeho reálné moci jej však král nemohl zbavit.

Roku [[1318]] zemřel jeho jediný syn Matúš, a proto si za nástupce vybral svého příbuzného [[Štěpán ze Šternberka|Štěpána Čecha]] z rodu [[Šternberkové|Šternberků]], skrze jehož majetek byla Matúšova država spojenáspojena s Moravou. Karel Robert zabral část Matúšova majetku. Postavil se proti němu i nitranský [[biskup]], který na něho uvalil [[Interdikt|církevní klatbu]]. Matúš Čák Trenčanský však vládl neomezeně a nezávisle vládl v Nitranské, Bratislavské a Trenčanské stolici až do své přirozené smrti [[18. březen|18. března]] [[1321]].

O významu Matúše Čáka Trenčanského svědčí fakt, že ještě v 15. století se část západního Slovenska tradičně označovala jako ''Matúšova zem'' a sám Matuš Csák je v legendách popisován jako "pán Váhu a Tater". Matúš Čák bezpochyby patří mezi legendární postavy slovenské historie a literatury. Pro mnoho generací slovenských národních buditelů se stal romantickým hrdinou vzdorujícím uherské moci a dokonce prvním slovensky mluvícím vládcem Uherska, protože byl i palatinem a "Matúšova země" se stala jakýmsiurčitým prototypem slovenského [[knížectví]], které sehrálo nemalou roli ve slovenském národně uvědomovacím procesu. V tomto duchu byl vyobrazován jako nositel emancipačních a historických idejí ukazujících Slovensko a [[Slováci|Slováky]] jako rovnoprávný celek a národ v mnohonárodnostním uherském státě.