Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 26 bajtů ,  před 3 lety
bez shrnutí editace
Po dosažení dospělosti žil dlouho ve stínu svého staršího bratra [[Vilém z Rožmberka|Viléma]]. Na rozdíl od svého staršího bratra, který byl celý život katolíkem, se Petr Vok stal v mládí [[Utrakvismus|novoutrakvistou]] a později členem [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]]. Po Vilémově smrti zdědil rožmberské dominium. Hrozícímu hospodářskému kolapsu způsobenému obrovskými dluhy zabránil prodejem podstatné části dominia. V roce 1609 patřil k vůdcům protestantské stavovské většiny, která dosáhla vydání [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]]. Při [[Vpád pasovských|vpádu pasovských]] v roce [[1611]] obětoval rožmberský rodinný poklad, aby umožnil vyplacení pasovského vojska a zabránil tak dalšímu pustošení země.
 
Oženil se až ve čtyřiceti letech s mnohem mladší [[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z Ludanic]]. Po z počátku idylickém manželství, kdy mladičká Kateřina velmi oceňovala pozornost, kterou ji stárnoucí Petr Vok věnoval, se brzy objevily první manželské neshody, ve kterých svou roli hrálo i postupující psychické onemocnění Kateřiny. Z manželství se nenarodil žádný potomek a Petr Vok se tak stal posledním členem svého rodu. Zemřel v roce [[1611]] a byl pochován v rožmberské hrobce v [[Vyšebrodský klášter|klášteře ve Vyšším Brodě]]. Protože krátce po jeho smrti zemřel i jeho synovec, [[Jan Zrinský ze Serynu|Jan Zrinský ze Serynu,]] stali se dědici celého rožmberského dominia [[Švamberkové]]. Petr Vok se stal předmětem legendy a po své smrti se proměnil ve vzor štědrého dobrodince a příkladného renesančního kavalíra. V obecném povědomí je Petr Vok vnímám především jako roztomilý prostopášník.
 
== Život ==
{{Citát|Když tedy jistý díl těch škúdcův zemských přitáhl k&nbsp;Třeboni, dovolili jim přistoupiti až k&nbsp;samému valu třeboňskému a poté pouštěli na ně velikou i malou střelbu s&nbsp;těmi ohnivými nástroji tak silně, že jich veliký počet tu mizerně skapal, a ani od té chvíle neměli žádné více chuti po rožmberské kořisti dychtiti.|Pavel Skála ze Zhoře<ref>''Pavla Skály ze Zhoře Historie česká'', s. 312.</ref>|200}}
 
Nedlouho poté ztroskotal i&nbsp;pasovský útok na [[Soběslav]]. Po svém neúspěchu začali pasovští vyhrožovat prokopáním hrází [[Rožmberk|Rožmberského rybníka]] a zaplavením celého dominia. Obavy, že by vzniklá povodeň mohla ohrozit i&nbsp;Prahu, urychlily vyslání vojenské pomoci [[Matyáš Habsburský|Matyáše Habsburského]]. Asi 1500 pěšáků a 600 jezdců sice výrazně posílilo rožmberské jednotky, k&nbsp;případnému útoku proti pasovským však i&nbsp;poté rožmberské síly nestačily. Navíc Petr Vok nechtěl konflikt řešit násilně a dával přednost vyplacení a rozpuštění vojska. S&nbsp;tím souhlasil i&nbsp;Matyáš, který se posledních Rudolfových dobrodružstvích stal jediným východiskem z&nbsp;krize.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 208–209.</ref> K&nbsp;zaplacení dlužného žoldu pasovským se však neměl ani císař Rudolf s&nbsp;arciknížetem Leopoldem, ani Matyáš, kterému se nedostávala finančních prostředků.<ref>''Rudolf II. a jeho doba'', s. 489.</ref> Požádal proto Petra Voka a stavy dvou nejvíce postižených jihočeských krajů (bechyňského a prácheňského) o&nbsp;půjčku na vyplacení vojska. Petr Vok s&nbsp;půjčkou souhlasil s&nbsp;tím, že by jako záruku za půjčku dostala jihočeská šlechta do zástavy komorní panství Český Krumlov. Přestože tato podmínka nebyla splněna, pokračoval ve vyjednávání s&nbsp;představitelem pasovského vojska Michaelem Adolfem z&nbsp;Althanu. Teprve 21. května 1611 bylo dosaženo dohody, že vojsko bude vyplaceno a rozpuštěno (kromě asi 2000 vojáků, které Matyáš najal do svého nového pluku). Výška zadrženého žoldu dosáhla 148 000 kop míšeňských, z&nbsp;čehož celých 100 000 kop poskytl Petr Vok. Pro tyto potřeby použil i&nbsp;rodinný rožmberský poklad, který nechal roztavit a vyrazit z&nbsp;něho mince.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 209–210.</ref>
 
=== Smrt a pohřeb ===
Anonymní uživatel