Tamerlán: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění současného názvu Smyrny značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 18:
Roku [[1400]] zaměřil svou dobyvatelskou pozornost na [[Sýrie|Sýrii]]. Porazil [[Mamlúci|mamlúky]] (původem [[egypt]]ské bojovníky) a obsazením [[Aleppo|Aleppa]] a [[Damašek|Damašku]] se celé Sýrie zmocnil. V roce [[1401]] vypuklo proti Tamerlánovi další povstání v [[Bagdád]]u, které nechal opět za pomocí masakrů potlačit.
V roce [[1402]] vtrhl do [[Anatolie]] a zaútočil na [[Osmanská říše|Osmanskou říši]]. U [[Ankara|Ankary]] porazil vojska sultána [[Bayezid I.|Bayezida I.]] a uvěznil ho. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v [[Malá Asie|Malé Asii]]. Obsadil i [[Smyrna|Smyrnu]] (Izmir), náležející [[Maltézský řád|Johanitům]]. Likvidací maloasijské části Osmanské říše Tamerlán dočasně zastavil tureckou expanzi do [[Evropa|Evropy]] a přibližně na půlstoletí odvrátil úplné zničení [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. Od byzantského císaře [[Jan VII. Palaiologos|Jana VII.]] si však za „ochranu“ nechal platit výpalné.
V roce [[1405]] Tamerlán zemřel v čele svých vojsk při dalším dobyvačném tažení, tentokráte na [[Čína|Čínu]]. Tento svůj záměr už nedokončil. Za jeho syna a nástupce Šáhrucha se struktura říše rozvolnila a říše Timúrovců se definitivně rozpadla po smrti Tamerlánova vnuka Abú Sa´ída roku 1469.<ref>TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 175-176.</ref>
| |||