Dělostřelectvo 1. československého armádního sboru se vyvíjelo od vzniku jednotky postupně a svoji sílu získalo po náboru [[Volyňští Češi|Volyňských Čechů]] a později i dobrovolníků z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Koncem roku [[1944]] se skládalo z šesti dělostřeleckých praporů a disponovalo 156 kanóny a houfnicemi. V tomto počtu nejsou zahrnuty těžké zbraně [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. československé samostatné paradesantní brigády]], kanóny obrněných vozidel 1. čs. samostatné tankové brigády a praporní minomeatyminomety vz. 1941 ráže 82 mm minometných rot pěších praporů. Dělostřelci disponovali jednak [[152 mm houfnice vzor 1937 (ML-20)|152 mm houfnicemi vz. 1937 (ML-20)]], dále [[122 mm houfnice M1938 (M-30)|houfnicemi vz. 1938 ráže 122 mm]], [[76,2 mm divizní kanón vz. 42|76 mm kanóny vz. 1942 (ZIS-3)]] a [[120mm minomet vzor 1938|plukovními minomety vz. 1938 ráže 120 mm]]. Jako tažná vozidla 152 houfnic byly používány sovětské tahače [[Ja-12|JA-12]], 122m houfnice tahaly z větší části americké nákladní vozy [[Studebaker US6]] nebo sovětské vozy [[GAZ-AA|GAZ AA]],, protitankové kanóny byly přemisťovány americkými vozy [[Dodge WC|Dodge WC-51/52]]. K dispozici velitelů jednotlivých praporů byly americké džípy [[Jeep Willys MB|Willys]]. Nejúspěšnějším bojovým vystoupením československých dělostřelců bylo jejich nasazení v [[Západokarpatská operace|Západokarpatské operaci]] v bitvě u polského městečka [[Jaslo|Jasla]], která se tak stala [[Bitva u Jasla|největším vystoupením]] československého dělostřelectva vůbec.
