Racionalismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Rozšíření, lit. a odkazy. |
|||
Řádek 6:
V souvislosti s německou [[Reformace|reformací]] se počátkem 17. století objevuje polemické označení „racionalisté“ pro teology ovlivněné [[Scholastika|scholastikou]], kteří svoji křesťanskou víru chtěli rozumově zdůvodňovat, místo aby ji opírali výhradně o Boží zjevení a Písmo. [[Osvícenství|Osvícenští]] a [[Deismus|deističtí]] myslitelé se ale od poloviny 18. století k tomuto původně polemickému označení sami přihlásili a naopak kritizovali „supranaturalismus“ svých odpůrců. V důsledku toho se z teologického uvažování ztrácely všechny historické události a obsah náboženství se redukoval na přirozenou či racionální morálku.<ref name="A"/>
Tento stav věcí komentují i filosofové. Kant má přitom blízko k racionalismu ve smyslu závaznosti „čistého praktického rozumu“ a na druhé straně odmítáním božího zjevení. Pro Hegela je však tento teologický racionalismus pravým opakem filosofie, protože
V průběhu 19. století se racionalismus stává heslem kritiků náboženství jakožto pověry, tedy těch, kdo věří v trvalý pokrok a nekonečné možnosti vědy a člověka. V ideologických a politických kontroverzích 20. století se řada německých myslitelů meziválečné doby vymezovala proti „neživotnému racionalismu“, který připisovali Francouzům, kdežto příznivci národního socialismu se často hlásili k jeho opaku – [[iracionalismus|iracionalismu]].<ref name="A"/>
Řádek 13:
== Teorie poznání ==
Racionalisté - v protikladu k [[Empirismus|empirismu]] - jsou přesvědčeni, že poznání je možné jen díky [[a priori|apriorním]] předpokladům, které nelze odvodit ze [[Smysl (biologie)|
Výrazem racionalismu je také [[René Descartes|Descartesův]] [[výrok]] ''„Myslím, tedy jsem.“'' [[Skepse|Skeptik]] je tímto výrokem vybídnut k zamyšlení, zda už pouhý fakt jeho pochybování není evidentním potvrzením, že sám pochybující existuje.
Řádek 30:
* [[Bertrand Russell]]
* [[Baruch Spinoza]]
== Odkazy ==
| |||