Bohumil Vít Tajovský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink + kat dle dnešního ŽOPP za použití AWB
Jarka D (diskuse | příspěvky)
Drobnosti, odkazy.
Řádek 9:
}}
 
'''Bohumil Vít Tajovský''' ([[3. březen|3.  března]] [[1912]], [[Klanečná]] u [[Havlíčkův Brod|Havlíčkova Brodu]] – [[11. prosinec|11.  prosince]] [[1999]], [[Želiv]]) byl [[Katolictví|katolický]] [[kněz]], [[opat]] [[Želivský klášter|Želivského kláštera]] a oběť [[Komunismus|komunismu]].
 
== Mládí a studia ==
Bohumil Vít Tajovský, rodák z Klanečné u Havlíčkova Brodu, se narodil jako nejmladší ze čtyř bratrů 3. března 1912,a je sešvagřeným příbuzným opata [[Jan Anastáz Opasek|Anastáze Opaska]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tajovský | jméno = Bohumil Vít | odkaz na autora =
| titul = Člověk musí hořeti : rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 608 | isbn = 80-7215-126-6 | strany = 74}}</ref> Pokřtěn byl v kostele sv. Jana Křtitele v [[Krásná Hora|Krásné Hoře]], kde mu byla zbudována pamětní deska.<ref>obec Krásná Hora: [http://www.krasnahora.cz/vismo/galerie3.asp?id_org=7348&id_fotopary=1082&p1=3183 pamětní deska opata Víta Tajovského]</ref> Dětství prožil za [[první světová válka|první světové války]]. Jeho otec povoláním panský [[krejčovství|krejčí]] byl ve válce a vrátil se až v roce [[1919]] z ruského [[Válečný zajatec|zajetí]].<br />
Do školy chodil do obce [[Poděbaby]], v letech 1923–1931 studoval gymnázium v [[Německý Brod|Německém Brodě]]. Maturoval v roce [[1931]] a rozhodoval se mezi studiem [[botanika|botaniky]] a [[teologie]]. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do [[Kněžský seminář|semináře]] v [[Hradec Králové|Hradci Králové]].<br />
V roce [[1934]] se stal členem řádu [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]] a v roce [[1937]] byl vysvěcen na kněze[[kněz]]e. Po vysvěcení pracoval jako zahradník a knihovník [[Želivský klášter|Želivského kláštera]]. Jeho původním záměrem bylo pokračovat ve studiu teologickým licenciátem[[licenciát]]em, navštívit kláštery[[klášter]]y v zahraničí a zdokonalit francouzštinu; ten však přerušila [[Druhá světová válka|válka]]. Po složení pedagogických zkoušek vyučoval od roku [[1942]] na gymnáziu v [[Humpolec|Humpolci]] [[latina|latinu]], [[Filosofie|filozofii]], [[dějepis]] a [[náboženství]], mezi jeho žáky patřil i [[Jan Zábrana]]. Po celou válku byl zároveň ve volném čase angažován jako [[režisér]] [[Ochotnické divadlo|ochotnického divadla]] pod záštitou [[Orel (spolek)|Orla]], neboť jeho snahou bylo vytvořit z kláštera otevřené místo.<ref name="rozhlas">Jan Sedmidubský, Eduard Burget: [http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00655022.mp3 Bohumil Vít Tajovský], opat želivského kláštera in Portréty, Český rozhlas 6, 23. březen 2008</ref>
 
== [[Katolická církev v komunistickém Československu|Nástup komunismu a totalita]] ==
V roce [[1934]] se stal členem řádu [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]] a v roce [[1937]] byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení pracoval jako zahradník a knihovník [[Želivský klášter|Želivského kláštera]]. Jeho původním záměrem bylo pokračovat ve studiu teologickým licenciátem, navštívit kláštery v zahraničí a zdokonalit francouzštinu; ten však přerušila válka. Po složení pedagogických zkoušek vyučoval od roku [[1942]] na gymnáziu v [[Humpolec|Humpolci]] [[latina|latinu]], [[Filosofie|filozofii]], [[dějepis]] a [[náboženství]], mezi jeho žáky patřil i [[Jan Zábrana]]. Po celou válku byl zároveň ve volném čase angažován jako režisér ochotnického divadla pod záštitou [[Orel (spolek)|Orla]], neboť jeho snahou bylo vytvořit z kláštera otevřené místo.<ref name="rozhlas">Jan Sedmidubský, Eduard Burget: [http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00655022.mp3 Bohumil Vít Tajovský], opat želivského kláštera in Portréty, Český rozhlas 6, 23. březen 2008</ref>
Po válce zastupoval opata Vavrouška, který již uvažoval odejít na odpočinek. Zúčastnil se proto místo opata v roce 1947 setkání generální kapituly řádu v Římě. Po návratu z Říma byl 7. ledna [[1948]] ve věku 36 let zvolen klášterní komunitou opatem Želivského kláštera. Protože se mniši [[Katolická církev v komunistickém Československu|obávali]] vměšování komunistů do voleb, porušili tehdy platný předpis z dob Rakouska-Uherska, který nařizoval volbu ohlásit a umožnit přítomnost zástupce státu. Nahlásili až výsledek volby, což jim nikdo nerozporoval, a kuriózně dostal opat Tajovský kuriózně dostal blahopřejný dopis od [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]].<ref name="rozhlas" />
 
AleOvšem již 24. února 1948 byl Tajovský označen ten den založeným [[Akční výbor|akčním výborem]] v Humpolci za „nepřítele lidu“, a to v pořadí na druhém místě po Jiřině Zábranové (matce [[Jan Zábrana|Jana Zábrany]]). Následně mu bylo zakázáno vyučovat na gymnáziu. Po události [[Číhošťský zázrak|číhošťského zázraku]] navštívil Tajovský v lednu [[1950]] faráře [[Josef Toufar|Josefa Toufara]], aby věc prověřil a informoval biskupa.<ref>Leo Švančara, Eva Šinkovská: [http://www.regionalist.cz/cihost/index1.htm#name02 Číhošťský zázrak] in Regionalist, 2007</ref> Dva dny po zatčení Josefa Toufara dne 30. ledna [[1950]] byl Tajovský zatčen v klášteře, který byl následněpoté obsazen příslušníky [[Státní bezpečnost|StB]], kteří do něj podstrčili zbraně.
== Nástup komunismu a totalita ==
Po válce zastupoval opata Vavrouška, který již uvažoval odejít na odpočinek. Zúčastnil se proto místo opata v roce 1947 setkání generální kapituly řádu v Římě. Po návratu z Říma byl 7. ledna [[1948]] ve věku 36 let zvolen klášterní komunitou opatem Želivského kláštera. Protože se mniši obávali vměšování komunistů do voleb, porušili tehdy platný předpis z dob Rakouska-Uherska, který nařizoval volbu ohlásit a umožnit přítomnost zástupce státu. Nahlásili až výsledek volby což jim nikdo nerozporoval a kuriózně dostal opat Tajovský blahopřejný dopis od Klementa Gottwalda.<ref name="rozhlas" />
 
Ale již 24. února 1948 byl označen ten den založeným [[Akční výbor|akčním výborem]] v Humpolci za „nepřítele lidu“ v pořadí na druhém místě po Jiřině Zábranové (matce [[Jan Zábrana|Jana Zábrany]]). Následně mu bylo zakázáno vyučovat na gymnáziu. Po události [[Číhošťský zázrak|číhošťského zázraku]] navštívil Tajovský v lednu [[1950]] faráře [[Josef Toufar|Josefa Toufara]], aby věc prověřil a informoval biskupa.<ref>Leo Švančara, Eva Šinkovská: [http://www.regionalist.cz/cihost/index1.htm#name02 Číhošťský zázrak] in Regionalist, 2007</ref> Dva dny po zatčení Josefa Toufara dne 30. ledna [[1950]] byl Tajovský zatčen v klášteře, který byl následně obsazen příslušníky StB, kteří do něj podstrčili zbraně.
 
Po dvou týdnech vyšetřovací vazby byl Tajovský odsouzen v dubnu 1950 ve [[vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] [[proces Machalka a spol.|Machalka a spol.]] za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“.
Řádek 26:
Společně s ním byli [[Ivan Mastiliak]] (redemptorista), [[Augustin Machalka]] (premonstrát), [[František Šilhan]] (provinciál Jezuitů), [[Silvestr Braito]] (dominikán), [[Adolf Kajpr]] (jezuita), [[František Mikulášek]] (jezuita), [[Jan Blesík]] (redemptorista), [[Jan Evangelista Urban]] (františkán), [[Stanislav Barták]] (premonstrát) jedni z prvních obětí represí komunistických orgánů spojených s justicí vůči [[církev|církvi]]; jejich prokurátory byli [[Karel Čížek]], [[Josef Urválek]] a [[Ludmila Brožová Polednová|Ludmila Brožová]].<ref>[[František Mikloško]]: [http://www.impulzrevue.sk/article.php?331 Čas chmúrny ako ďas] in Impulz 3/2008</ref>
 
Po ukončení procesu dal [[Rudolf Slánský]] pokyn k započetí celostátní [[Akce K]], která měla zlikvidovat kláštery a řeholníky internovat řeholníky.<ref>Tomáš Vlček: [http://www.totalita.cz/cirkev/cir_04.php příprava akce „K“] in Totalita.cz</ref>
 
OdsouzenTajovský byl odsouzen na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na [[Věznice Pankrác|Pankráci]], ve [[Věznice Valdice|Valdicích]], [[Věznice Mírov|Mírově]] a [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]]. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku, v roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Na vězení poPo propuštění vzpomínal na věznění takto: ''„Nesmělo se na vycházky, nesměli jsme nic číst ani psát, každý byl úplně sám. Celý den se neustále muselo chodit po cele a sednout nám dovolili jen k jídlu. Brzy z toho měl člověk strašně oteklé nohy. Postupem času se ale dalo podle bachařových kroků vysledovat, kdy se přibližuje a kdy se naopak vzdaluje, a tak jsem si mohl aspoň na chvilku sednout.“''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tajovský | jméno = Bohumil Vít | odkaz na autora = | titul = Člověk musí hořeti : rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 608 | isbn = 80-7215-126-6 | strany = 246}}</ref>
 
{{Citát| Tajovský byl silně krátkozraký..., měl skla jako čočky od dalekohledu, jak mohl číst, jak vidět na peří? Nepamatuji se, že by měl někdy špatnou náladu, že by naříkal, vidím ho pořád s úsměvem na tváři, v jeho blízkosti bylo každému dobře.|[[Václav Vaško]], vzpomínka na společné věznění v Leopoldově, kde kněží mj. drali peří}}<ref>TAJOVSKÝ, str. 483</ref>
 
Po propuštění žil Tajovský v Havlíčkově Brodě, celých 21 let byl neustále sledován [[státní bezpečnost]]í. Nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci, až do penze muselmohl pracovat jen jako lesní dělník, topič, archivář. V roce 1968 získal krátce státní souhlas a mohl působit jako pomocný duchovní v Želivě. Stal se okresním předsedou [[Klub 231|K231]], a proto opět přišel o možnost duchovní služby. V roce 1971 odešel do invalidního důchodu.
 
== Návrat do Želiva ==
[[Soubor:Krásná Hora, Vít Bohumil Tajovský.jpg|right|thumb|Pamětní deska opatovi Tajovskému v kostele sv. Jana Křtitele v [[Krásná Hora|Krásné Hoře]]]]
Až vV roce 1993 se vrátil se svou komunitou vrátil do Želivského kláštera, kde doposud sídlila psychiatrická léčebna. Započaly také rekonstrukce zanedbaného komplexu.
 
Roku [[1993]] obdržel [[čestný doktorát|čestný doktorát]] teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA,<ref>Frantál Zdeněk: ''[http://www.obeczeliv.cz/soubory/19627/%C5%BDelivsk%C3%A9%20ozv%C4%9Bny%20%C4%8D_1_2002.doc?p1=27043 Člověk musí hořeti]'' in Želivské ozvěny, roč. 3, č. 1, březen 2002</ref><ref>Gabriela Hánečková: ''[http://tisk.cirkev.cz/z-domova/clovek-musi-horeti-opat-vit-tajovsky.html Člověk musí hořeti – opat Vít Tajovský]'', 10. 11. 2004</ref> roku [[1996]] byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen [[řád Tomáše Garrigua Masaryka]]. V prosinci [[1999]] ve svém domovském Želivském klášteře umírá.
 
== Rok opata Tajovského ==
Premonstráti v Želivě zasvětili opatovi Tajovskému celý rok 2012, kdy si připomajípřipomínali 100sté letvýročí od jehoTajovského narození. PřipravenaPřipravili jemj. výstavavýstavu z jeho pozůstalosti ia konferencekonferenci, věnovánbyl mu budevěnován letní festival Musica Figurata a každoroční vzpomínková mše na vězněné kněze a řeholníky na Želivě.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/166800-premonstrati-v-zelive-vzpominaji-na-opata-tajovskeho/</ref>
 
== Dílo ==
* TAJOVSKÝ, Bohumil Vít. ''Siard Falko, opat želivský : Siard Falco Primus post recuperationem Abbas Siloensis e gremio Fratrum''. [K vydání přípravil a doslovem opatřil Aleš Palán.] Praha: Dauphin, 2007. 206&nbsp;s. ISBN 978-80-7272-117-7.
* TAJOVSKÝ, Bohumil Vít Tajovský:. ''Člověk musí hořeti'' (: rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase), s opatem želivského kláštera''. Praha: Torst 2001, -- 610 608&nbsp;s., ISBN 80-7215-126-6, EAN: 9788072151264.
* Bohumil Vít Tajovský: ''Siard Falko, opat želivský'', Dauphin 2007–208 s.
* TAJOVSKÝ, Bohumil Vít; KOUBEK, Karel. ''Želivské elegie''. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1999. 71&nbsp;s., [3]&nbsp;s. ISBN 80-902584-4-1.
 
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
 
 
 
=== Externí odkazy ===