Mimořádný lidový soud: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie |
doplnění |
||
Řádek 1:
'''Mimořádné lidové soudy''' byly mimořádné trestní [[soud]]y zřízené v [[Československo|Československu]] na základě [[Benešovy dekrety|dekretu prezidenta republiky]] č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret). Trestaly zločiny proti československému státu, proti osobám a majetku a také [[udavačství]]. Jestliže však šlo členy [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátních]] vlád a další veřejně činné osoby, soudil je zvláštní [[Národní soud]]. Původně byla účinnost velkého [[Retributivní justice|retribučního]] dekretu plánována pouze na dobu jednoho roku, později byla zákony č. 149/1946 Sb. a 245/1946 Sb. prodloužena až do 4. května 1947. Po [[Únor 1948|komunistickém převratu]] byla ale jejich činnost ještě zákonem č. 33/1948 Sb. obnovena až do konce roku 1948, přičemž tehdy bylo také možné znovuzahájit už pravomocně rozhodnuté případy.
Mimořádné lidové soudy zasedaly v sídlech 24 tehdejších [[Krajský soud|krajských soudů]], v případě potřeby ale i jinde. Jednaly v pětičlenných [[Soudní senát|senátech]] (po obnovení činnosti tříčlenných), přičemž pouze předseda senátu byl [[soudce]] z povolání, zbylí členové byli [[Soudce z lidu|soudci z lidu]]. Všichni však, včetně veřejných žalobců, kteří zde zastupovali [[Obžaloba|obžalobu]], byli vybíráni ze seznamů státně spolehlivých občanů sestavovaných [[Okresní národní výbor|okresními národními výbory]]. Mimořádné lidové soudy jednaly veřejně a ve zrychleném řízení podle pravidel pro [[stanné právo]], celé řízení mělo trvat maximálně tři dny. Mohlo být jednáno i v nepřítomnosti obžalovaného, ten však měl vždy právo na obhájce a jestliže ho nevyužil, byl mu ustanoven soudem (''[[ex offo]]''). Byl-li souzený uznán vinným, nehrozil mu jen trest smrti nebo těžký žalář od pěti let až po doživotí, ale zároveň také nucené práce, propadnutí majetku nebo ztráta občanské cti. Proti rozsudku, který byl vyhlašován také veřejně a ihned po skončení jednání, nebylo žádného odvolání a ani případná žádost o [[Milost (právo)|milost]] prezidenta republiky neměla odkladné účinky. Byl-li uložen [[trest smrti]], vykonával se zpravidla do dvou hodin, přičemž mimořádný lidový soud mohl rozhodnout o tom, že se vykoná veřejně.
Do roku 1947 bylo k veřejným žalobcům mimořádných lidových soudů podáno přes 130 tisíc trestních oznámení, z čehož vzešlo 38 316 obžalob. K trestu smrti bylo odsouzeno celkem 713 osob (475 Němců a 234 Čechů), na doživotí 741 osob (443 Němců a 293 Čechů), k dočasnému trestu odnětí svobody 19 888 osob, přičemž průměrná délka trestu přesahovala 10 let, a 9132 osob bylo osvobozeno. Zbývající případy byly vyřízeny jinak (upuštěním od potrestání, zastavením řízení apod.) nebo je po uplynutí stanovené doby převzaly řádné soudy. Z řad nacistických okupantů byli mimořádnými lidovými soudy odsouzeni např. státní ministr [[Karl Hermann Frank|K. H. Frank]], zastupující říšský protektor [[Kurt Daluege]], náměstek pražského primátora [[Josef Pfitzner]], moravský zemský viceprezident [[Karl Schwabe]], důstojník SS zodpovědný za vyhlazení Lidic [[Harald Wiesmann]], velitel věznice gestapa v Terezíně [[Heinrich Jöckel]] a další.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Stenoprotokol z 55. schůze Ústavodárného Národní shromáždění republiky Československé, 29. května 1947. Prohlášení ministra spravedlnosti dr Drtiny podle § 64 jedn. řádu o činnosti a výsledcích retribučního soudnictví
| url = http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055005.htm
| datum přístupu = 2016-08-15
| vydavatel = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
| |||