Sergej Michajlovič Solovjov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
portály.
m Robot: přidáno {{Problém s autorským právem}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Problém s autorským právem}}
{{Infobox - osoba}}
'''Sergej Michajlovič Solovjov''', [[rusky]] ''Серге́й Миха́йлович Соловьёв'' ([[17. květen]] [[1820]], [[Moskva]] – [[16. říjen]] [[1879]], Moskva) byl [[Rusko|ruský]] [[historik]], který se proslavil dílem ''Dějiny Ruska od nejstarších dob'', na němž pracoval třicet let. Za hlavní hybnou sílu dějin pokládal stát.<ref>http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=88990</ref> Jeho synem byl filozof [[Vladimir Solovjov]].<ref>http://www.impulzrevue.sk/article.php?1007 </ref>
Druhý syn [[Vsevolod Solovjov]] byl spisovatelem.
== Život ==
Jeho otec byl kněz, což ho přivedlo k hlubokému náboženskému cítění, samozřejmě [[Pravoslaví|pravoslavnému]]. V letech 1838-1842 vystudoval historii na [[Moskevská univerzita|Moskevské univerzitě]], kde byl žákem [[Timofej Granovskij|Timofeje Granovského]]. Během studií byl fascinován [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelem]] a na několik měsíců se kvůli němu dokonce stal [[Protestantismus|protestantem]], ale nakonec usoudil, že "tato abstrakce není pro něj", že se "narodil jako historik." Ještě během studií dva roky cestoval po Evropě (1842-1844), navštívil [[Berlín]], [[Heidelberg]], [[Paříž]] a také [[Praha|Prahu]], kde se seznámil [[Václav Hanka|Václavem Hankou]], [[František Palacký|Františkem Palackým]] a [[Pavel Jozef Šafárik|Pavlem Jozefem Šafaříkem]]. V roce 1845 obhájil svou diplomovou práci o středověkém [[Novgorod|Novgorodu]]u a získal místo na moskevské univerzitě. Zde byl později zvolen [[Děkan|děkanem]] a nakonec i [[Rektor|rektorem]]. Byl přitom velkým obhájcem akademické svobody a autonomie univerzity. Roku 1872 se stal členem Petrohradské Akademie věd.
== Dílo ==
Byl přesvědčen, že ruská historie se musí dávat do souvislosti s historií jiných národů a nesmí se omezovat jen na soupis vládců a jejich činů, byl tím, kdo do ruské historiografie vnesl zájem o náboženství, právo, [[Etnografie|etnografii]] a literaturu. Začínal jako [[Slavjanofilství|slavjanofil]], ale časem zastával prozápadní stanoviska. "Studium ruského dějepisu mě zachránilo od slavjanofilství a dalo můj patriotismus do správných mezí," řekl o tom. Avšak se slavjanofilskými kruhy ho spojovaly především názory na náboženství a víra v historické poslání ruského lidu.