Anton Tunega: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Nahrazení automaticky vkládané kategorie Úmrtí |
m odkaz |
||
Řádek 19:
Po likvidaci skupiny [[Štefan Chalmovský|Štefana Chalmovského]] tehdejší ''[[Státní bezpečnost|Štátnou bezpečnosťou]]'' v prosinci [[1945]] unikl Tunega před zatčením tím, že se ukrýval. Po „[[Únor 1948|Vítězném únoru]]“ v roce [[1948]] patřil Anton Tunega k lidem, kteří se s novou situací nechtěli smířit. Společně s přáteli připravoval přechody politicky ohrožených lidí do [[Rakousko|Rakouska]], pomáhal organizovat skupinu, která by pracovala efektivněji. Začal s nepravidelným ilegálním vysíláním do zahraničí o situaci na Slovensku. Skupina se později stala známou jako [[Biela légia]]. I přes přísnou [[konspirace|konspiraci]] se na skupinu napojil agent vojenského [[Obranné zpravodajství|obranného zpravodajství]] Ján Divinec a 7. ledna [[1949]] byl Tunega zajištěn.
Senát [[Státní soud|Státního soudu]] v [[Bratislava|Bratislavě]] za předsednictví Ladislava Breuera [[21. květen|21. května]] [[1949]] odsoudil Antona Tunegu, [[Albert Púčik|Alberta Púčika]] a [[Eduard Tesár|Eduarda Tesára]] k doživotnímu vězení. Po soudu byl Anton Tunega odvezen do [[Věznice Leopoldov|leopoldovské věznice]]. Ve vězení pracoval, lepil papírové sáčky a ve volném čase studoval angličtinu. Prokurátor [[Anton Rašla]] se proti rozsudku odvolal a věc se dostala k Nejvyššímu soudu. Bezpečnostní pětka Krajského výboru [[Komunistická strana Slovenska (1948)|Komunistické strany Slovenska]] v Bratislavě žádala změnu rozsudků z doživotí na trest smrti. Nejvyšší soud s předsedou Eugenem Wagnerem 16. září [[1950]] změnil rozsudek bratislavského státního soudu na trest smrti.
Proces s [[Albert Púčik|A. Púčikem]], A. Tunegou a [[Eduard Tesár|E. Tesárem]] patří k nejdůležitějším politickým procesům na Slovensku a vůbec v celém bývalém [[Československo|Československu]]. Dokumentuje to počet tří vykonaných trestů smrti, celkový počet 62 obžalovaných a 48 odsouzených osob, ale i dopad na protikomunistický odboj doma i v zahraničí. V době mezinárodní i domácí plošné ofenzivy komunismu od podzimu 1947 ve spojení s [[Jozef Vicen|Jozefem Vicenem]] usilovali o vytvoření sítě, která by získávala zpravodajské poznatky a tím pomohla odhalit skutečné cíle, záměry a praktiky komunistické strany. Skutečná hodnota získaných informací byla celkově nízká, ale později, během vyšetřování a soudního jednání, byla cíleně zveličována. Navíc nešlo o zpravodajství kvůli materiálním výhodám, za peníze, ale z idealismu.
| |||