596
editací
Rudá armáda: Porovnání verzí
Doplnění ZDROJŮ, pokračování v textu, úprava textu - NEDOKONČENO
(Úpravy. Plně mechanizovaná armáda - nesmysl. Co Buďonného kavalerie? Žádná drtivá většina důstojníků.) |
(Doplnění ZDROJŮ, pokračování v textu, úprava textu - NEDOKONČENO) |
||
|
[[Čínsko-sovětský konflikt (1937)|Druhý čínsko-sovětský konflikt]] (1937)<br />
[[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty]] (1938–1945)<br />
'''[[Druhá světová válka]]''' (1941–1945)<br />
*[[Invaze do Polska]]<br />
*[[Zimní válka]]<br />
*[[Invaze do Litvy]]<br />
*[[Invaze do Lotyšska]]<br />
*[[Invaze do Estonska]]<br />
*[[Sovětská okupace Severní Bukoviny a Besarábie]]<br />
*[[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]]<br />
*[[Anglo-sovětská invaze do Íránu]]<br />
Označení ''rudá'' vzniklo jako protipól Bílé gardy ([[krasnogvardějci]] proti [[bělogvardějci|bělogvardějcům]]) a její vojáci, se nazývali '''rudoarmějci''' nebo '''krasnoarmějci''' (podle ruštiny - ''krasnyj'' = ''rudý''), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Po skončení druhé světová války však název ''rudá'' připomínal její revoluční původ nežádoucím způsobem{{Zdroj?}} a 25. února 1946 byla oficiálně přejmenována na [[Sovětská armáda|Sovětskou armádu]] (rusky Советская Армия (СА)/''Sovjetskaja Armija'').
Rudá armáda byla vytvořena dle Leninových slov „''pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva''“ např. pro akce typu ''s kulomety pro obilí''.<ref>ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů</ref> Představiteli [[komunistický režim|režimu]], [[socialistický realismus|socialistického realismu]] a budovatelské [[poezie]] byla opěvována jako „armáda míru“.
=== Mechanizace a modernizace ===
Po vítězství v [[Ruská občanská válka|občanské válce]] v roce 1922 přišlo uklidnění dlouhodobě rozbouřené mezinárodní situace a snížení počtu vojáků na mírové stavy. Jako první odcházeli důstojníci sloužící původně v carské armádě, celé jednotky byly rozpouštěny.
V roce [[1924]] začali komisař pro obranu [[Michail Frunze]] a jeho zástupce [[Michail Tuchačevskij]] Rudou armádu modernizovat. To se nelíbilo tradicionalistům, které reprezentovali [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Semjon Buďonnyj]] a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Kliment Vorošilov]]. Snaha o modernizaci skončila o rok později, Frunze zemřel za podezřelých okolností a Tuchačevskij byl degradován na velitele leningradského vojenského okruhu. Situace se změnila na začátku [[1930–1939|30. let]]. [[Seznam představitelů Sovětského svazu|Generální tajemník Komunistické strany]] [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]] usoudil, že Rudou armádu je nutno modernizovat, aby mohla obstát v moderním boji s ostatními velmocemi.<ref name="
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| místo = Praha
| rok = 2008
| strany = 24
| poznámka = [dále jen Jörgenser a Mann]
}}</ref>
Roku [[1931]] byl Tuchačevskij jmenován do úřadu RKKA pro výzbroj a technologie. Začal rozsáhlý projekt, s cílem vytvořit z Rudé armády moderní, silnou, bojovou složku, která by neměla konkurenci. V rámci [[Pětiletka|pětiletých plánů]] (1928–1937) proběhla rozsáhlá [[industrializace]], která změnila [[Sovětský svaz]] z agrárního státu na průmyslovou velmoc.
Kolem Tuchačevského se shromáždili schopní a prozíraví velitelé a vojenští teoretikové, inspirovaní myšlenkami mechanizovaného vedení boje a [[Blitzkrieg|bleskové války]].<ref name="
Při útoku měly [[Brigáda (jednotka)|tankové brigády]] soustředěné do mechanizovaných [[Armádní sbor|sborů]] prolomit nepřátelské obranné linie za podpory [[Střemhlavý bombardér|střemhlavých bombardérů]], proniknout do týlu protivníka,
Rudá armáda se stala teoreticky celosvětově největší a nejmodernější armádou.<ref name="Jorgenser26">Jörgenser a Mann, str. 26.</ref> Byla do značné míry mechanizovaná, dobře vybavená a vedená. Podle některých autorů se žádná armáda západních velmocí, včetně německého [[Wehrmacht|Wehrmachtu]], s tehdejší Rudou armádou nemohla měřit. Během kyjevských manévrů v roce [[1935]] generál [[Jona Jakir]] úspěšně demonstroval, jak můžou pozemní jednotky operovat při dobré součinnosti s letectvem. O rok později byl úspěch zopakován v Bělorusku. Tentokrát byli přítomni i zahraniční pozorovatelé, na které udělala tato demonstrace síly velký dojem. A právě obdiv Západu k těmto mužům, kteří za své postavení vděčili nikoliv Stalinovi, ale svému umu, se stal stalinistickému vedení země trnem v oku. Tuchačevskij navíc otevřeně kritizoval [[nacistické Německo]] a varoval před jeho agresí. Stalin, který už v té době trpěl [[Paranoia|paranoiou]], se obával, že tito profesionálové, kteří Rudou armádu učinili prvotřídní bojovou složkou, by se mohli s umírněnými komunisty proti němu spiknout a svrhnout ho. Tak začala i v armádě série procesů, věznění a poprav, známá jako [[Velká čistka]].
=== Velká čistka ===
[[Josif Vissarionovič Stalin]] rozpoutal ve snaze zbavit se veškeré skutečné i domnělé opozice teror proti armádnímu velení. Obrovskému politickému útlaku, věznění a popravám padl za oběť velký počet
| příjmení = Zaloga
| jméno = Steven
| místo = Brno
| rok = 2007
| strany = 3
}}</ref>
Politické překážky a zavádění nových opatření se staly obrovskou brzdou v dalším vývoji. Největší politickou překážkou bylo opětovné zavedení systému ''„dvojí velení“'' a znovuvytvoření pozice [[Politický komisař|politického komisaře]].{{#tag:ref|Šlo systém užívaný za občanské války, kdy komisaři dohlíželi na profesionální důstojníky, z nichž většina sloužila v carské armádě.<ref name="
| příjmení = Ries
| jméno = Tomas
| titul = Cold Will: The Defense of Finland
| vydavatel = Brassey's Defence Publishers
| místo = Londýn
| rok = 1988
| strany = 56
|jazyk=anglicky
}}</ref>
Další politickou překážkou a nástrojem komunistické strany zavedených během čistky bylo nasazení [[Komsomol|Komsomolu]]. Díky štědré podpoře strany počet členů Komsomolu v letech 1937–1938 rapidně vzrostl. Členové ve vojenských jednotkách svolávali schůze, během kterých kritizovali a odsuzovali své velitele a komisaře.<ref name="
=== Španělská občanská válka ===
{{Viz též|Španělská občanská válka}}
Roku [[1936]] vypukla ve Španělsku občanská válka. Na straně oficiální vlády stáli levicoví [[Republikáni (španělská občanská válka)|republikáni]] a na straně druhé povstalečtí nacionalisté vedení generálem [[Francisco Franco|Frankem]]. Pro Sovětský svaz to byla perfektní příležitost, jak vyzkoušet novou doktrínu mechanizovaného boje v praxi. Do Španělska se vypravil kontingent vojenských poradců, dobrovolníků a tanková brigáda s nemalým počtem tanků (hlavně [[T-26]] a [[BT (tank)|BT-5]]).<ref name="Jorgenser30">Jörgenser a Mann, str. 30.</ref><ref name="Macoun26">Macoun, str. 26.{{Citace monografie
| příjmení = Macoun
| jméno = Jiří
| titul = Tanky
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| rok = 2008
| strany = 96
}}</ref> Z počátku neměly sovětské jednotky rovnocenného soupeře (lepší kvalita výzbroje), ale jakmile bylo velení svěřeno nezkušeným republikánům, začala se situace měnit. Republikáni nedokázali v boji účinně koordinovat tankové, a letecké jednotky s pěchotou. Tankové jednotky byly nasazovány jednotlivě a velice trpěly palbou dělostřelectva a protitankových min. Generál [[Dmitrij Grigorijevič Pavlov|Dmitrij Pavlov]] vyvodil z konfliktu chybné závěry, že tanky by měly fungovat jako podpůrná zbraň pěchoty, nikoliv jako mohutný obrněný celek.<ref name="Jorgenser31">Jörgenser a Mann, str. 31.</ref><ref>"Tanková vojska Rudé armády. Vojska. Extra Publishing, 13. března, 2015. str. 5.</ref> Následující roky docházelo k rozpouštění mechanizovaných sborů a návratu ke staré, západní taktice vedení boje.
=== Druhá světová válka ===
==== 1939 ====
Už od obsazení Mandžuska roku [[1931]] ohrožovalo [[Japonské císařství|císařské Japonsko]] sovětské hranice na dálném východě. Pohraniční potyčky s jednotkami [[Kuantungská armáda|Kuantungské armády]] přerostly roku [[1938]] v japonskou invazi. Střed vyústil v [[Bitva u jezera Chasan|bitvu u jezera Chasan]], jenž skončila na mrtvém bodě. V květnu [[1939]] zahájila japonská 6. armáda útok na Mongolsko, jenž bylo spojencem [[SSSR]].<ref name="DTV5">{{Citace monografie
| příjmení = Jowett
| jméno = Philip
| titul = Japonská armáda 1931-1945
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| rok = 2007
| kapitola = Chronologie 1931-Prosinec 1941
| strany = 13-17
}}</ref> Do cesty se jim postavily jednotky [[Dálněvýchodní front|dálněvýchodního frontu]] pod velením generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgije Žukova]] a pomocí kombinovaných mechanizovaných útoků podporovanými, dělostřelectvem a letectvem nepřátelský postup zastavili, přestože Japonci měli proti nim převahu 4/1.<ref name="Jorgenser32">Jörgenser a Mann, str. 32-33.</ref><ref name="DTV5"></ref> Za úsvitu [[20. srpen|20. srpna]] zahájila rudá armáda rozsáhlou [[Protiútok|protiofenzívu]]. Tankové jednotky pronikly za mohutné dělostřelecké a letecké podpory obrannou na křídlech a v týlu odřízly Japoncům ústupovou cestu u vesnice Nomonhan.<ref name="Jorgenser33">Jörgenser a Mann, str. 33.</ref> V těsném závěsu za tanky postupovala pěchota, jenž představovala druhou údernou vlnu. [[31. srpen|31. srpna]] se zbylé japonské jednotky vzdaly. [[Bitva u řeky Chalchyn|Bitva u Chalchyn-golu]] potvrdila teorii maršála [[Michail Tuchačevskij|Tuchačevského]] v moderní, mechanizovaný způsob boje a prakticky ukázala, že velké tankové síly jsou v koordinaci s letectvem a dělostřelectvem velmi efektivní.<ref name="Jorgenser33">Jörgenser a Mann, str. 33.</ref> Porážka donutila Japonce opustit plán na obsazení Sibiře {{#tag:ref|Jednalo se o plán japonské politiky tzv. „''Severní expanze''“ (北進論 ''[[Hokušin-ron]]''), jenž začal vznikat už po [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské válce]] s cílem získat sibiřské nerostné bohatství. Japonské velení po porážce [[Bitva u řeky Chalchyn|u Chalchyn-golu]] expanzi na Sibiř zavrhlo a nahradilo jej diametrálně-opačným plánem tzv. „''Jižní expanze''“ (南進論 ''[[Nanšin-ron]]'') na obsazení Indonésie a tamních zdrojů ropy a kaučuku|group="Pozn."}}.
[[23. srpen|23. srpna]] byl v [[Moskva|Moskvě]] podepsán [[Pakt Ribbentrop-Molotov|pakt Molotov-Ribbentrop]], jenž z stvrzoval dohodu o neútočení mezi [[Nacistické Německo|Třetí říší]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. V září se Rudá armáda podílela na okupaci [[Druhá Polská republika|Polska]], když překročila polské hranice bez vyhlášení války. Vrchním velitelem byl jmenován [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Kliment Vorošilov]]. Rusové snadno překonali polský odpor díky obrovské početní převaze, území východního Polska anektovali a zahájily proces [[Sovětizace|sovětizace]]. Postupně se připravovala i anexe [[Baltské státy|Pobaltí]] a rumunské [[Besarábie]]. <ref name="DTV6">{{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| jméno = Christer
| jméno2 = Chris
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| rok = 2008
| kapitola = Blesková válka
| strany = 35-53
}}</ref>
Po počátečním náporu německého [[Wehrmacht]]u, který přinesl Rudé armádě několik drtivých porážek, utrpěla německá vojska první porážku od Rudé armády pod vedením generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] v [[Bitva před Moskvou|bitvě před Moskvou]]. Vítězství rudoarmějců v [[Bitva u Stalingradu|bitvách u Stalingradu]] a u [[Bitva u Kurska|Kurska]] znamenala obrat ve vývoji 2. světové války v neprospěch nacistického Německa.
</gallery>
</center>
== Poznámky ==
<references group="Pozn."/>
== Reference ==
| odkaz na autora =
| titul = Rudá armáda za druhé světové války
|vydání=1
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| počet stran = 48
| isbn = 978-80-251-1890-0
| poznámka = překlad Sylvie Fidrová
|ref=Zaloga2007
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| jméno = Christer
| jméno2 = Chris
| odkaz na autora =
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
|vydání=1
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| počet stran = 176
| isbn = 978-80-87087-52-7
| poznámka = překlad Budivoj Hnát
|ref=Jorgenser2008
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Macoun
| jméno = Jiří
| odkaz na autora =
| titul = Tanky
|vydání=1
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| rok = 2008
| počet stran = 96
| isbn = 80-251-0818-X
|ref=Macoun2008
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Jowett
| jméno = Philip
| titul = Japonská armáda 1931-1945
|vydání=1
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| rok = 2007
| isbn = 978-80-251-1888-7
| poznámka = překlad Karel Lokaj
|ref=Jowett2007
}}
| odkaz na autora =
| titul = The Soviet Soldier of World War Two
|vydání=1
| vydavatel = HISTORIE & COLLECTIONS
| místo =
| rok = 2011
| počet stran = 176
| isbn = 978-2-35250-100-8
| jazyk = anglicky
|ref=Charbonnier2011
}}
* {{Citace monografie
|příjmení= Ries
|jméno= Tomas
|titul= Cold Will: The Defense of Finland
|vydání=1
|rok=1988
|vydavatel=Brassey's Defence Publishers
|místo=Londýn
|isbn=00-8033-592-6
|jazyk=anglicky
|ref=Ries1988
}}
| |||