Tzv. Středoelamské období (1320–1116 př. n. l.) začalo vzestupem Anšanské - Súzské dynastie kolem roku 1500 př. n. l. Tato doba nám zanechala největší množství archeologických památek, mezi které patří slavný [[zikkurat]] Dur-Untaš (nyní Čoga-Zambil) do něhož přiváděl vodu kanál dlouhý přes 50 km. Sídelním městem se stávají SůsySúsy. Elam se vymanil jak z vlády Kassitů, tak další okupace Babylonem. Za vlády Šutruk-Nachchunte I. (1180–1159 př. n. l.) se z Elamu stává hlavní mocnost kolem Perského zálivu a ve východním Íránu. Roku 1160 Šutruk-Nachchunte I. spolu se svým bratrem vpadnul do Babylónie, kde dokonce sesadili z tůnu jejího krále a ta se stala vasalským státem Elamu. Šutruk-Nachchunterovi následníci se snažili říši ještě rozšířit, a to se jim nějakou dobu i dařilo. Ovšem když v neobsazené části Babylónie Šilchan-In-Šušinak (1140–1125 př. n. l.) porazil tamějšího krále [[Marduk-Kabít-Achchéšu]] u pevnosti Németti-Marduk, a nedokázal dobýt město, kde se král s poraženým vojskem uzavřel, vedlo to v konečném důsledku ke ztrátě kontroly nad celou Babylónií a k postupnému úpadku Elamu, kterému nedokázal zabránit ani Šilchan-In-Šušinakův syn Chutelutuš-In-Šušinak (1125–1116 př. n. l.. Ten sice při vpádu do Babylonie roku 1124 př. n. l. v bitvě na řece Kerchá Babylonce porazil a v roce 1120 př. n. l. dobyl v Babylonu 31 měst, nakonec však byl v roce 1116 př. n. l. poražen issinským králem [[Nebukadnesar I.|Nabukadnesarem I.]], který se předtím zmocnil celé Babylónie.
