Džizja: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
dopl.
m typo
Řádek 1:
'''Džizja''' ({{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|جزية}}) je [[daň]] z hlavy v [[islám]]ských zemích vybíraná od nemuslimského (poraženého) obyvatelstva, tedy především křesťanského a židovského, tzv. ''dhimmí''. Musel ji platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu [[muslim]]ů. Má oporu v samotném [[Korán]]u (9:29 - "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi."). Neměla být naopak vybírána od žen, dětí, starých lidí, nemocných, chudých a mnichů. Praxe však byla mnohdy odlišná. Historička [[Bat Ye'or]] popisuje vybírání džizji v [[Egypt]]ě v 8. století:
 
{{Citace|"Nemilosrdně mlátili čestné muže i ctihodné starce. Toto zlo postihlo celou [[Abbásovci|abbásovskou říši]]. [[Koptové]] v Dolním Egyptě, kteří byli daněmi ničeni a ruinováni a podrobováni mučení, se vzbouřili (832). Arabský místodržitel nařídil, aby jejich vesnice, vinice, zahrady, kostely a celý kraj byly vypálny; ti kteří masakru unikli, byli odvlečeni do vyhnanství"<ref>Michael the Syrian, citováno z Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'' (Fairleigh Dickinson University Press, 1996), s. 79</ref>}}
 
Paul Fregosi popisuje muslimský přístup: "Křesťanství, ať už bylo jako náboženský celek uvnitř [[Osmanská říše|Osmanské říše]] chráněno, nebo mimo jeho hranice napadáno, bylo v první řadě a především dojnou krávou.<ref>Paul Fregosi, ''Jihad in the West: Muslim Conquests from the 7th to the 21st Centuries'' (Prometheus Books, 1998), s. 258</ref> Co se týče slušnosti, musela být džizja placena veřejně během bizarního a ponižujícího obřadu, při němž muslimský výběrčí daní udeřil ''dhimmí'' do hlavy nebo zadní části krku. Tento násilnínásilný rituál symbolizoval podrobenost ''dhimmí''. Vykladač Koránu z [[12. století]] Zamachšárí nařizoval, že by džizja měla být vybírána se "znevážením a ponížením".<ref>Citováno z Ibn Warraq, ''Why I Am Not a Muslim'' (Prometheus Books, 1995), s. 228</ref>
 
Podle Bat Ye'or toto provádění úderů "přežilo beze změn až do úsvitu 19. století, bylo rituálně prováděno v arabsko-muslimských zemích jako [[Jemen]] nebo [[Maroko]], kde i nadále vymáhali od židů daň podle Koránu."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude''</ref>
 
Dále říká, že byla "daň z hlavy vymáhána mučením, výběrčí daní pro sebe požadovali dárky; vdovy a sirotci byli olupování".
 
{{Citace|"Ženy, nemajetní, nemocní a nemohoucí staří lidé byli teoreticky od daně z hlavy osvobozeni; nicméně arménské, syrské a židovské prameny poskytují četné důkazy o tom, že ''džizja'' byla vyžadovaná od dětí, vdov, sirotků a dokonce i od mrtvých. Významný očetpočet dokumentů, které se po staletí dochovaly, svědčí o vytrvalosti a urputnosti těchto opatření. V Aleppu v roce 1683 francouzský konzul Chavalier Laurent d'Arvieux zaznamenal, že ''džizju'' platily i desetileté křesťanské děti. Rozpor a rozdíl mezi ideálem teorie a skutečnosti faktů."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'', s. 78-79</ref>}}
 
S džizjou často souviselo i [[otroctví]]. Evropský cestovatel 17. století Jean-Bapiste Tavernier zjistil: