Rudá armáda: Porovnání verzí

Přidáno 8 430 bajtů ,  před 4 lety
Doplnění odstavce Mechanizace a velká čistka, ozdrojování
(Doplnění informací, tabulky, zdrojů - NEDOKONČENO)
(Doplnění odstavce Mechanizace a velká čistka, ozdrojování)
značka: možné subjektivní formulace
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky = [[Rada lidových komisařů]]<br />[[Rada práce a obrany]]<br />[[Nejvyšší sovět Sovětského svazu]]<br />[[Lidový komisariát obrany SSSR]]<br />[[Výbor pro obranu SNK]]<br />[[Hlavní stan vrchního velení|Stavka]]
|války = [[Ruská občanská válka]] (1917–19181917–1922)<br />
[[Finská občanská válka]]<br />
[[Ukrajinská válka]] (1917–1921)<br />
[[Intervence v Gruzii]] (1924)<br />
[[Čínsko-sovětský konflikt (1929)|První čínsko-sovětský konflikt]] (1929)<br />
[[Sovětská invaze do Sin-ťiangťiangu]] (1934)<br />
[[Čínsko-sovětský konflikt (1937)|Druhý čínsko-sovětský konflikt]] (1937)<br />
[[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty]] (1938–1945)<br />
[[Sovětská okupace Severní Bukoviny a Besarábie]]<br />
'''[[Druhá světová válka]]''' (1941–1945)<br />
*[[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]]<br />
*[[Anglo-sovětská invaze do Íránu]]<br />
*[[Pokračovací válka]]<br />
}}
 
'''Rudá armáda''', celým názvem '''Dělnicko-rolnická rudá armáda''' (rusky Рабоче-крестьянская Красная Армия ''Raboče-krestjanskaja Krasnaja Armija'' (РККА nebo RKKA), zkráceně jen '''Красная Армия''') byla armáda bolševického [[RuskoRuská sovětská federativní socialistická republika|bolševického Ruska]] (1918–1922) a posléze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (1922–1946). S pomocí armádních specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28.&nbsp;ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]] jako nástupkyni Rudé gardy.
 
Označení ''rudá'' vzniklo jako protipól Bílé gardy ([[krasnogvardějci]] proti [[bělogvardějci|bělogvardějcům]]) a její vojáci, se nazývali '''rudoarmějci''' nebo '''krasnoarmějci''' (podle ruštiny - ''krasnyj'' = ''rudý''), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Po skončení druhé světová války však název ''rudá'' připomínal její revoluční původ nežádoucím způsobem{{Zdroj?}} a 25.&nbsp;února 1946 byla oficiálně přejmenována na [[Sovětská armáda|Sovětskou armádu]] (rusky Советская Армия (СА)/''Sovjetskaja Armija'').
 
== Historie ==
=== Velká čistkaMechanizace a reorganizacemodernizace ===
Po vítězství v [[Ruská občanská válka|občanské válce]] v roce 1922 přišlo uklidnění dlouhodobě rozbouřené mezinárodní situace a snížení počtu vojáků na mírové stavy. Jako první odcházeli důstojníci sloužící původně v carské armádě, celé jednotky byly rozpouštěny.
Velká čistka znamenala pro velení rudé armády velkou ránu. Obrovský politický útlak ze strany komunistů (nejen Stalina) zapříčinil smrt velkého množství zkušených a prozíravých velitelů (např. [[Michail Tuchačevskij|Michaila Tuchačevského]] nebo [[Vasilij Konstantinovič Bljucher|Vasila Bljuchera]]). Zbilá část přeživších důstojníků byla nezkušená a nebyla schopna účinně velet, neboť jejich zkušenosti na to absolutně nestačily.
V roce [[1924]] začali komisař pro obranu [[Michail Frunze]] a jeho zástupce [[Michail Tuchačevskij]] Rudou armádu modernizovat. To se nelíbilo tradicionalistům, které reprezentovali [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Semjon Buďonnyj]] a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Kliment Vorošilov]]. Snaha o modernizaci skončila o rok později, Frunze zemřel za podezřelých okolností a Tuchačevskij byl degradován na velitele leningradského vojenského okruhu. Situace se změnila na začátku [[1930–1939|30. let]]. [[Seznam představitelů Sovětského svazu|Generální tajemník Komunistické strany]] [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]] usoudil, že Rudou armádu je nutno modernizovat, aby mohla obstát v moderním boji s ostatními velmocemi.<ref name="DTV1">{{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| jméno = Christer
| jméno2 = Chris
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| rok = 2008
| kapitola = Stalinova role
| strany = 24
}}</ref>
Roku [[1931]] byl Tuchačevskij jmenován do úřadu RKKA pro výzbroj a technologie. Začal rozsáhlý projekt, s cílem vytvořit z Rudé armády moderní, silnou, bojovou složku, která by neměla konkurenci. V rámci [[Pětiletka|pětiletých plánů]] (1928–1937) proběhla rozsáhlá [[industrializace]], která změnila [[Sovětský svaz]] z agrárního státu na průmyslovou velmoc.
 
Kolem Tuchačevského se shromáždili schopní a prozíraví velitelé a vojenští teoretikové, inspirovaní myšlenkami mechanizovaného vedení boje a [[Blitzkrieg|bleskové války]].<ref name="DTV2">{{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| jméno = Christer
| jméno2 = Chris
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| rok = 2008
| kapitola = Těžké tanky
| strany = 26-27
}}</ref> Dali podnět k modernizování tankových závodů ve [[Volgograd|Stalingradu]], [[Charkov|Charkově]], [[Čeljabinsk|Čeljabinsku]] i [[Petrohrad|Leningradě]] a výroba tanků prudce vzrostla. Rozběhla se i výroba letadel. Na rozdíl od západních velmocí neplatila v socialistickém hospodářství finanční omezení (obzvlášť pro politické a vojenské cíle). Pouhá produkce zbraní a techniky však nestačila, a proto bylo nutné vypracovat taktiku boje.
 
Při útoku měly [[Brigáda (jednotka)|tankové brigády]] soustředěné do mechanizovaných [[Armádní sbor|sborů]] prolomit nepřátelské obranné linie za podpory [[Střemhlavý bombardér|střemhlavých bombardérů]], proniknout do týlu protivníka a nepřátelské jednotky obchvátit z boku a obklíčit. Likvidaci těchto ohnisek odporu zajistila mechanizovaná pěchota podporovaná samohybným dělostřelectvem, zatímco tankové jednotky se přeskupily a zahájily další postup do nitra nepřátelského území. Poté následoval proti zaskočenému a zmatenému nepříteli ''„hloubkový útok“'', ze vzduchu. Letecký výsadek [[Výsadkář|parašutistů]], vyzbrojených speciálními lehkými tanky, obrněnými transportéry a dalšími druhy podpůrných zbraní, by udeřil hluboko na nepřátelském území a zmocnil se strategických cílů (mosty přes vodní toky, železniční stanice, týlové sklady, velitelská stanoviště, atd.). Rudá armáda byla díky těmto myšlenkám roky, ne-li desítky let, před Západem. Mechanizované sbory se staly silnými útvary nejen pro útočné, ale i obranné operace.
 
RKKA se stala největší, nejmodernější, plně mechanizovanou, perfektně vybavenou a nejlépe vedenou armádou světa.<ref name="DTV3">{{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser
| příjmení2 = Mann
| jméno = Christer
| jméno2 = Chris
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| rok = 2008
| kapitola = Úspěšné demonstrace síly
| strany = 28-29
}}</ref> Zádná armáda západních velmocí, včetně německého [[Wehrmacht|Wehrmachtu]] se s ní nemohla měřit. Během kyjevských manévrů v roce [[1935]] generál [[Jona Jakir]] úspěšně demonstroval, jak můžou pozemní jednotky operovat při dobré součinnosti s letectvem. O rok později byl úspěch zopakován v Bělorusku. Tentokrát byli přítomni i zahraniční pozorovatelé, na které udělala tato demonstrace síly velký dojem. A právě obdiv Západu k těmto mužů, kteří za své postavení nevděčili Stalinovi, ale svému umu se stali stalinistickému vedení země trnem v oku. Tuchačevskij navíc otevřeně kritizoval [[Nacistické Německo|Německo]] a varoval před jeho agresí. Stalin, který už v té době trpěl [[Paranoia|paranoiou]] se obával, že tito profesionálové, kteří Rudou armádu učinili prvotřídní bojovou složkou by se mohli s umírněnými komunisty proti němu spiknout a svrhnout ho. Tak začala série procesů známých jako [[Velká čistka]].
 
=== Velká čistka ===
Stalin ve snaze zbavit se veškeré skutečné i domnělé opozice, rozpoutal teror proti armádnímu velení. Obrovský politický útlak, věznění a popravy, kterým padlo za oběť na '''125 000 vysokých armádních důstojníků'''<ref name="DTV3"></ref> (včetně [[Michail Tuchačevskij|Michaila Tuchačevského]] a [[Vasilij Konstantinovič Bljucher|Vasila Bljuchera]]) se na Rudé armádě fatálně podepsaly. Na velitelské posty se dostali tradicionalističtí stalinisté typu [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] a [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonnyj]], jenž slepě vyznávali tradiční způsob boje, založený na jezdectvu a [[Proletariát|proletářském nadšení]].<ref name="DTV3"></ref> Tito velitelé byly na jednu stranu velice loajální vůči komunistické diktatuře, ale zároveň nezkušení a na vedení velkých mechanizovaných útvarů v doktríně bleskové války jejich schopnosti absolutně nestačili, což úroveň a efektivitu velení srazilo do období [[Ruská občanská válka|občanské války]].<ref name="DTV4">{{Citace monografie
| příjmení = Zaloga
| jméno = Steven
| titul = Rudá armáda za druhé světové války
| vydavatel = Computer Press, a. s.
| místo = Brno
| rok = 2007
| kapitola = Rudá armáda v roce 1941
| strany = 3-6
}}</ref>
 
Politické překážky a zavádění nových opatření se staly obrovskou brzdou v dalším vývoji. Největší politickou překážkou bylo opětovné zavedení systému ''„dvojí velení“'' a znovuvytvoření pozice [[Politický komisař|politického komisaře]].<ref name="DTV4"></ref>
Politruka, který schvaloval veškeré podstatné rozkazy velitele jednotky měla každá jednotka o velikosti [[Prapor (jednotka)|praporu]] a výše. Neměl žádné vojenské vzdělání a vybírán byl na základě věrnosti vůči [[Komunistická strana Sovětského svazu|straně]]. Obecně se komisař věnoval politickému školení jednotky, vytváření morálky a do vojenských záležitostí se nemíchal. Ve skutečnosti však drtivá většina politruků svého postavení zlomyslně a škodolibě zneužívala k zastrašování čestných velitelů i k osobnímu prospěchu. Vměšovali se do velení jednotek a ve své pýše si hráli na velké vojevůdce, což mělo pro Rudou armádu destruktivní důsledky.<ref name="DTV4"></ref>
 
Další politickou překážkou a nástrojem komunistické strany zavedených během čistky bylo nasazení [[Komsomol|Komsomolu]]. Díky štědré podpoře strany počet členů Komsomolu v letech 1937–1938 rapidně vzrostl. Členové ve vojenských jednotkách svolávali schůze, během kterých kritizovali a odsuzovali své velitele a komisaře.<ref name="DTV4"></ref> To způsobilo, že v armádě začala upadat běžná vojenská disciplína a došlo k úplnému morálnímu rozkladu, který se projevil nejen za [[Zimní válka|zimní války]] proti [[Finsko|Finsku]], ale především za [[Východní fronta (druhá světová válka)|války s Německem]]. Stalin Velkou čistkou sice zlikvidoval opozici a upevnil svou moc, ale zároveň zničil Rudou armádu a iniciativu tak převzali [[Němci]].<ref name="DTV3"></ref>
 
=== Druhá světová válka ===
| počet stran = 48
| isbn = 978-80-251-1890-0
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Jörgenser / Mann
| jméno = Christer / Chris
| odkaz na autora =
| titul = Strategie a taktiky tankových zbraní
| vydavatel = D-Consult s. r. o.
| místo = Praha
| rok = 2008
| počet stran = 176
| isbn = 978-80-87087-52-7
}}
 
596

editací