Verze z 23. 9. 2015, 13:42 editovat Hadonos (diskuse \| příspěvky) Zakladatelé účtů, Prověření uživatelé 70 859 editací m +souřadnice ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 4. 8. 2016, 20:35 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 22: V roce [[1878]] byla podepsána nezávislost i formální, nicméně během podpisu mírové smlouvy mezi Osmanskou říší a Srbskem bylo na ostrov Ada Kale zapomněno, a ten tak zůstal i nadále v turecké správě. Strategicky umístěný ostrov mezi [[Rakousko-Uhersko\|Rakousko-Uherskem]] a Srbskem měl pro Turecko samozřejmě jistý význam. Formálně zůstal turecký až po podepsání [[Lausannská smlouva\|Lausannské smlouvy]] v roce [[1923]], fakticky o něj však Turci přišli již o 10 let dříve, neboť jej roku [[1913]] obsadila rakousko-uherská vojska. V letech [[1878]]-[[1913]] pokračovala na ostrově Ada Kale osmanská správa tak, jako i jinde na Balkánském poloostrově nebo v Turecku. Z ~~Istambulu~~Istanbulu byli jmenováni správci ostrova. Obyvatelstvo mělo statut občanů Osmanského impéria; nemuselo však ani platit daně, ani sloužit v armádě. Na ostrově místní obyvatelstvo dokonce volilo ve všeobecných tureckých volbách v roce [[1908]]. Ostrov měl zhruba kolem šesti set až tisíce stálých obyvatel, kteří se živili především [[rybolov]]em a obchodem s tabákem. Původ obyvatelstva byl různorodý, jako tomu ostatně v Osmanské říši bývalo; jednalo se o komunitu převážně turecko-rumunskou, kterou doplňovali ale i příslušníci řady dalších národů (Němců, Maďarů, Srbů, Albánců, Arabů...) V 20. století navštěvovali ostrov i početné skupiny turistů, dosahující až několika desítek tisíc.<ref name="vreme"/> Vybudovány zde byly dvě továrny (zpracování tabáku a textilu) a roku [[1903]] zde místní obyvatelstvo vybudovalo i [[mešita\|mešitu]], jejíž ohromný koberec nechal zaplatit sám turecký sultán. Po skončení [[první světová válka\|první světové války]] připadl ostrov po volbě v místním [[referendum\|referendu]] [[Rumunsko\|Rumunsku]]. Roku [[1931]] jej navštívil i král [[Karel II. Rumunský\|Karel II.]] Odchodem turecké správy však ztratilo místní obyvatelstvo řadu výhod, především povinnost neplatit žádné daně. Ostrov byl v té době turistickým rájem; unikátním městem, které fungovalo zcela mimo běžný kontext jihovýchodní Evropy první poloviny [[20. století]]. Stal se také i cílem maďarského propagátora zdravé výživy, [[Béla Bicsérdy\|Bély Bicsérdyho]], který zde vybudoval na krátkou dobu komunitu vlastních oddaných, kteří se chtěli stravovat ním propagovaným způsobem. Nemálo z nich však učení propagátora syrové a zdravé výživy nejspíše přecenilo a z rigitního půstu nakonec trpěli zdravotními problémy. To znamenalo nedlouho poté také i konec Bicsérdyho kultu.

Ada Kale: Porovnání verzí