Hannibal: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 82.144.155.11 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ
m odkazy
Řádek 54:
Na Hannibala a jeho muže čekali v Předalpské Galii odpočatí a připravení římští legionáři pod velením konzula Scipiona. Hned na počátku boje byli římští oštěpaři (''[[velites]]''), rozmístění [[Bitva u Ticina|u řeky Ticina]], přemoženi iberskou jízdou, jíž velel sám Hannibal. Nalomeným Římanům poté poslal do zad Maharbala s jeho Numidy, kteří udolali římskou jízdu. Při ústupu utrpěli Římané citelné ztráty. Scipio byl vážně zraněn a pouze odvážný zásah jeho stejnojmenného syna ho zachránil před jistou smrtí. Otřesení Římané se pak stáhli do tábora v Placentii ([[Piacenza]]) za řekou [[Trebbia|Trebií]]. Vítězstvím u Ticina započal největší Kartáginec své zcela jedinečné a triumfální tažení Itálií, v němž Římanům přivodil ještě tři další drtivé porážky. Kromě toho zde měl vybojovat řadu menších vítězných střetnutí a vést vojenské operace celých patnáct let, aniž by přitom byl poražen. Hannibal v této bitvě poprvé prokázal svoji taktickou obratnost, jíž měl brzy demonstrovat ještě působivějším způsobem. Porážka Římanů se stala signálem pro vzpouru části Galů a [[Ligurie|Ligurů]], kteří se připojili k Hannibalovi a poskytli mu cenné pomocné jednotky.
 
[[Soubor:Battle trebia.gif|thumb|[[Bitva na řece Trebia (antika)|Bitva u Trebie]]]]
V Římě mezitím vzrůstaly obavy z mladého kartáginského opovážlivce, který se odvážil nemožného přechodu přes Alpy a nyní měl dostatek drzosti porazit legie na římské půdě. V téže době byl ze Sicílie povolán druhý konzul, [[Tiberius Sempronius Longus]]. Ten v prosinci 218 př. n. l. dorazil k [[Bitva una Trebieřece Trebia (antika)|Trebii]], kde nalezl pokořené trosky Scipionových dříve pyšných legií. Horkokrevný Sempronius se navzdory Scipionovu varování rozhodl svést bitvu s Kartáginci, tábořícími na druhém břehu řeky. Stejně jako Scipio měl zřejmě i Sempronius dvě legie. V každé z nich sloužilo asi 4500 Římanů, které doplňovalo zhruba stejné množství italských nebo galských spojeneckých jednotek, k čemuž je třeba připočíst také jízdu. Sempronius sloučil své síly se Scipionovými, takže nyní disponoval více než 40 000 vojáky, zatímco Hannibal měl asi 38 000 mužů.
 
Hannibal však naprosto správně odhadl povahu svého nového soupeře. Numidské jízdě přikázal, aby se přiblížila k Semproniovu přednímu voji a zapojovala se do drobných šarvátek s nepřítelem, pokud by ale narazila na odpor, ať se okamžitě stáhne. Vyprovokovaný Sempronius ignoroval Scipionovo varování a ukvapeně nařídil útok. Římané poté přešli přes zamrzlou řeku na protější břeh, kde už na ně čekali jejich nepřátelé. Ve střední části linie zadržovali kartáginští, libyjští a iberští pěšáci nápor početnějších římských legionářů, zatímco silnější kartáginská jízda na křídlech zahnala na útěk římskou kavalerii, načež římské vojsko obklíčila. Hannibalův mladší sourozenec Magó se dle bratrova rozkazu ukryl s asi tisícem jezdců a tisícem pěšáků za svahem na břehu řeky, odkud pronikl do týlu mrznoucích Římanů. Ti se ve zmatku pokusili uniknout za řeku, mnozí z nich, pronásledovaní numidskými jezdci, však přišli o život. Porážka Římanů byla dokonalá: padlo přibližně 10 000 římských vojáků. Naproti tomu Kartáginci vykazovali jen velice nízké ztráty. Většina Galů v čele s [[Bojové|Boji]], v jejichž hlavním městě jménem ''Bononix'' ([[Bologna]]) Hannibal přezimoval, vstoupila do aliance s kartáginským vojevůdcem. Celá Předalpská Galie se tak ocitla v otevřeném, protiřímském povstání.