První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnilyuskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou [[Nisslova tělíska]] objevená [[Franz Nissl|Franzem Nisslem]] v nervových buňkách v roce 1884.<ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.dako.com/08066_12may10_webchapter8.pdf| titul=Staining Sections of the Central Nervous System| jméno=John A.|příjmení= Kiernan}}</ref> Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními [[organela]]mi objeveno až poměrně pozdě – v roce [[1945]] – a to v souvislostidíky s použitímpoužití [[elektronový mikroskop|elektronového mikroskopu]] ke studiu buněk.<ref name="studies">{{Citace periodika
}}</ref> Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů. V následujících letech se popisu této struktury věnovali i další studie a v roce 1953 Keith R. Porter poprvé navrhl termín „endoplazmatické retikulum“ („endoplazmatické“ proto, že se nachází ve vnitřní části [[cytoplazma|cytoplazmy]] (v [[endoplazma|endoplazmě]]), „retikulum“ kvůli své komplikované větvené struktuře – [[latina|latinsky]] „reticulum“ = síť).<ref name="studies" /><ref>{{Citace periodika
