Kuantungská armáda: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 4 lety
Pravopis
(Pravopis)
 
=== 1945 ===
Na konci druhé světové války byla Kuantungská armáda už jen stínem své někdejší slávy. Většina jejich nejlepších jednotek (zejména tankové a letecké svazy) byla převelena do Tichomoří nebo na domovské ostrovy. Stále měla k dispozici 881 000 mužů, 6260 pěchotních zbraní, 440 tanků, tančíků a obrněných vozidel, 1 800 děl, 2 500 minometů a 200 letadel. V takové sestavě působila vskutku impozantně, ale měla řadu slabých míst a nedostatků, které se zásadně projevily v boji s [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. Vojáci na tom nebyly s výzbrojí nějak slavně. Pušek, pistolí a samopalů byl velký nedostatek a pocházely z omezených zásob armádních skladů a vojenských škol. Armáda se snažila všechny vojáky opatřit střelnými zbraněmi. I tak se nedostalo na všechny a zbytek se musil spokojit s [[Molotovův koktejl|Molotovovými koktejly]], vrhacími noži, meči, oštěpy, halapartnami, luky se šípy a jinéjinými zoufalézoufalými sebevražednésebevražednými zbranězbraněmi - takový návrat zpět do feudalismu. Dokonce i zašpičatělých bambusových tyčí byl nedostatek. Nicméně generál [[Sadao Araki]] vkládal to těchto prehistorických zbraní velkou důvěru a chvástal se, že bude připraven zničit Rusy jakmile bude mít k dispozici 3 000 000 bambusových kopí!
 
Dále byly připravovány speciální sebevražedné nálože, kterými se vojáci měli opásat a vrhat pod sovětské tanky a také bakteriologické zbraně, připravené pro použití v případě, že tlak sovětských vojsk by byl tak silný, že by hrozil naprostý kolaps fronty. Vojáci byli nuceni procvičovat starodávná bojová umění, aby v případě potřeby mohli zabíjet rudoarmějce holýma rukama. I uniformy byly nedostatkové zboží. Zejména noví branci nosili součásti uniforem, kombinované s civilními oděvy. Boty byly nedostupné a odvedenci si proto opatřovali vlastní obuv nebo se zhotovovali slaměné sandály ([[Tabi|tabi]]). Jako pokrývka hlavy sloužili polní čepice (pokud byly k dispozici), ocelové přilby přísně na příděl a přednostně pro důstojníky. Nové rekruty tvořili staří vysloužilci, fyzicky slabí muži, pracovníci civilní služby, studenti a nedospělí chlapci. Tito rekruti sami sebe nazývali "Lidské náboje" (肉弾 ''Nikudan''). Podle přesvědčivých statistik bylo '''25% vojáků''', kteří čelili sovětskému útoku '''povoláni do boje v předešlých deseti dnech'''! Bojová morálka byla nízká a většina vojáků postrádala řádný bojový a pěchotní výcvik. Někteří fanaticky opravdu věřili, že když budou všichni připraveni bojovat všemi dostupnými prostředky a do posledního dechu, že skutečně Rusy zastaví.
 
Před sovětskou invazí vybudovali vojáci Kuantungské armády kolem hranice ses SSSR a Mongolskem 17 opevněných prostorů. Ty měly hloubku až 50 km. Jejich celková délka byla dohromady asi 800 km, přičemž celá hranice bylaměla dlouhádélku přes 5000 km, takže opevnění kryla méně než 1/5 délky celé hranice. Dále bylo zbudováno tzv. '''Krycí pásmo''', na které Japonci soustředili jednotky určené k zastavení prvního úderu. Krycí pásmo mělo 3 linie. První byla hluboká 3-10 km, druhá 3-5 km, za ní byla 10-20 km mezera a následovala třetí linie s hloubkou 2-4 km. Díky převaze Sovětů byla tato postavení celkem slabá.
 
16. srpna 1945 obdržel vrchní velitel Kuantungské armády, generál Otozó Jamada nařízení o kapitulaci. Některé divize se odmítli vzdát, a boj pokračoval ještě několik dní. Kuantungská armáda přestala existovat. Zbylí vojáci byli zabiti nebo zajati. Přes 500 000 válečných zajatců bylo posláno do sovětských [[Gulag|Gulagů]]. V následujících letech byli postupně [[Repatriace|repatriováni]] v několika fázích. Poslední zajatci se vrátili do vlasti v roce 1950.
596

editací