Kuantungská armáda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění informací - Nedokončeno |
Doplnění informací, velitelů, tabulky |
||
Řádek 1:
{{Infobox - vojenská jednotka
[[Soubor:Kwantung Army Headquarters.JPG|right|thumb|Velitelství ve městě [[Čchang-čchun|Hsinking]] ve státě [[Mandžukuo]]]]▼
|jméno = Kuantungská armáda
|obrázek = Kwantung Army Headquarters.JPG
|velikost obrázku = 300px
▲
|země = {{flagicon|Japonsko}} [[Japonské císařství|Japonsko]]
|existence =
|vznik = duben [[1906]] (prakticky)<br />březen [[1923]] (oficiálně)
|zánik = srpen [[1945]]
|typ = skupina armád
|funkce =
|velikost =
|posádka =
|přezdívka = Toku (Toku heidan)
|čestný název =
|motto =
|velitelé =
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky =
|války = [[Druhá čínsko-japonská válka]]<br />[[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty]]<br />[[Druhá světová válka]]
|mise =
|bitvy =
*[[Chuang-ku-tchunský incident]]
*[[Japonská invaze do Mandžuska]]
*[[Pacifikace Mandžukua]]
*[[Obrana Velké čínské zdi]]
*[[Operace Chahar]]
*[[Bitva u jezera Chasan]]
*[[Bitva u řeky Chalchyn]]
*[[Sovětská invaze do Mandžuska]]
|znak =
}}
'''Kuantungská armáda''' ([[Japonština|japonsky]]: 関東軍, [[Rómadži|rómadži]]: ''Kantōgun'', [[Korejština|korejsky]]: 관동군, {{čínsky|pchin-jin=Wéi-Shì Pīnyīn|zjednodušené=关东军|tradiční=關東軍}}) byla [[skupina armád]] [[Japonská císařská armáda|japonské císařské armády]], oficiálně založena v roce [[1923]]. Jednalo se o největší a nejprestižnější vojenskou jednotku Japonského císařství. Mnozí důstojníci, zde sloužící (např. náčelník štábu [[Seiširō Itagaki]] nebo [[Hideki Tódžó]]) dosáhli vysokých postů ve vojenské i civilní vládě Japonska. V dobách největšího rozmachu čítala celkem 1 320 000 vojáků. Zanikla [[20. srpen|20. srpna]] [[1945]] během [[Sovětsko-japonská válka|bitvy o Mandžusko]], kdy byla poražena, rozpuštěna a její zbytky se vzdali Rusům.
== Historie ==
===
Po skončení [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské války]], Japonsko získalo od [[Ruské impérium|carského Ruska]] poloostrov [[Liao-tung]], na němž se nacházely dvě významné ruské námořní základny: [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]], Japonci přejmenovaný na '''Rjódžun''' (čínsky Lü-ta) a [[Ta-lien|Dalnyj]], přejmenovaný na '''Dairen''' (čínsky Ta-lien). Na jihu leží další poloostrov, [[Šantungský poloostrov|Šan-tung]]. Do jisté míry tak uzavírá z východu vjezd do zálivu [[Pochajské moře|Pei-chai]], čímž blokuje jakékoliv proniknutí na čínské území, aniž by to věděl držitel poloostrova. Japonsko také získalo správu nad Jihomandžuskou železnicí a založilo [[Jihomandžuská železniční společnost|jihomandžuskou železniční společnost]] jenž provozovala železniční dopravu do [[Šen-jang|Mukdenu]]. V rámci bilaterálních smluv mohlo Japonsko držet podél jím spravované železnice strážní jednotky v počtu 17 mužů na jeden kilometr jako ochranu proti místním banditům – chunchuzům. Jednotky, které sem byly vyslány na ochranu japonských zájmů byly brigády námořních výsadků a prapor pevnostního [[Dělostřelectvo|dělostřelectva]], doplněné šesti samostatnými strážními prapory (''dokuritsu šúbitai''). Tyto pohraničníci byly považováni za bojovníky bránící Japonsko jako kdysi [[Ainu|Ainové]] (původní obyvatelé Japonska, jenž ve [[Dějiny Japonska|starých dobách]] chránili hranice [[provincie Jamato]], centrum japonského císařství). Tato mýtická podobnost v japonské vojenské romantice velice živá, byla dalším, a velice důležitým aspektem v ideologii budoucí Kuantungské armády. Její příslušníci pod tímto vlivem vytvořili slogan, že jsou ostřím japonského meče, který ochrání a rozšíří sílu a slávu Japonska, po celé Asii.
[[30. květen|30. května]] [[1918]] se japonská 12. pěší divize vylodila ve [[Vladivostok|Vladivostoku]]. Tato divize se později stala '''jádrem''' Kuantungské armády. Následně mělo dojít ve spolupráci se západními armádami k intervenci Sibiře, k podpoře [[Alexandr Vasiljevič Kolčak|Kolčaka]] a jeho [[Bělogvardějci|Bílé armády]]. Celkový počet nasazených japonských vojáků se vyšplhal na 70 000 vojáků. Japonci zamýšleli Sibiř obsadit pro sebe a z Kolčakova Ruska utvořit nárazníkový stát proti [[Bolševici|bolševikům]], aby mohly získat sibiřské nerostné bohatství. Z plánované intervence sešlo a podpora admirála Kolčaka byla čistě symbolická. Nicméně japonské jednotky zůstaly v [[Burjatsko|Zabajkalí]]. Japonci dodali oslabeným [[Československé legie|československým legionářům]] novou výzbroj, pomohli jim s obsazováním železničních uzlů nad Vladivostokem, při bojích na [[Ussuri]] i dobytí [[Chabarovsk|Chabarovska]] a zasloužili se o jejich transport zpět do vlasti. [[16. červen|16. června]] [[1920]] se útvary stáhly ze Sibiře na příkaz japonské vlády.
V březnu 1923 bylo ze 12 pěší divize a zkušených sibiřských jednotek utvořeno čtvrté vojenské uskupení japonské armády působící mimo Japonsko – '''Kuantungská armáda''' o síle 10 400 mužů.
=== Mezi válkami ===
Ačkoli byla Kuantungská armáda nominálně podřízena [[Generální štáb japonské císařské armády|generálnímu štábu japonské císařské armády]], její vedení často jednalo v přímém rozporu s rozkazy z domovských ostrovů, aniž by neslo odpovědnost. Spiklenci z řad nižších důstojníků v roce 1928 zavraždili mandžuského generála [[Čang Cuo-lin|Čanga Cuo-lina]] v takzvaném [[Chuang-ku-tchunský incident|Chuang-ku-tchunském incidentu]]. Poté vedení zinscenovalo [[Mukdenský incident]] a v roce 1931 vtrhla vojska do Mandžuska, proti vůli vrchního velení v Tokiu. Císařský generální štáb byl sice pohněván, ale jelikož operace dopadla úspěšně bylo velení Kuantungské armády vyšetřováno kvůli ''"nekázni"'' a navíc dostalo posily.
Se založením loutkového státu [[Mandžukuo]] v roce 1932 se Kuantungská armáda stala vykonavatelem vojenské, ekonomické i politické správě a vývoji. Velitel Kuantungské armády současně na oko zastával funkci japonského velvyslance v Mandžusku, ale ve skutečnosti byl on faktickým vládcem Mandžuska a mohl loutkového vládce kdykoliv zlikvidovat. Propaganda sice hrdě hlásila, že se jedná o osvobozování asijských národů ze zajetí západních velmocí pod japonským vedením. V praxi to však znamenalo teror a hrůzovládu ze strany japonských úředníků a zástupců okupační správy, kteří prosazovali japonské zákony bajonety japonských vojáků.
=== 1945 ===
Na konci druhé světové války byla Kuantungská armáda už jen stínem své někdejší slávy. Většina jejich nejlepších jednotek (zejména tankové a letecké svazy) byla převelena do Tichomoří nebo na domovské ostrovy. Stále měla k dispozici 881 000 mužů, 6260 pěchotních zbraní, 440 tanků, tančíků a obrněných vozidel, 1 800 děl, 2 500 minometů a 200 letadel. V takové sestavě působila vskutku impozantně, ale měla řadu slabých míst a nedostatků, které se zásadně projevily v boji s [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. Vojáci na tom nebyly s výzbrojí nějak slavně. Pušek, pistolí a samopalů byl velký nedostatek a pocházely z omezených zásob armádních skladů a vojenských škol. Armáda se snažila všechny vojáky opatřit střelnými zbraněmi. I tak se nedostalo na všechny a zbytek se musil spokojit s [[Molotovův koktejl|Molotovovými koktejly]], vrhacími noži, meči, oštěpy, halapartnami, luky se šípy a jiné zoufalé sebevražedné zbraně - takový návrat zpět do feudalismu. Dokonce i zašpičatělých bambusových tyčí byl nedostatek. Nicméně generál [[Sadao Araki]] vkládal to těchto prehistorických zbraní velkou důvěru a chvástal se, že bude připraven zničit Rusy jakmile bude mít k dispozici 3 000 000 bambusových kopí!
Dále byly připravovány speciální sebevražedné nálože, kterými se vojáci měli opásat a vrhat pod sovětské tanky a také bakteriologické zbraně, připravené pro použití v případě, že tlak sovětských vojsk by byl tak silný, že by hrozil naprostý kolaps fronty. Vojáci byli nuceni procvičovat starodávná bojová umění, aby v případě potřeby mohli zabíjet rudoarmějce holýma rukama. I uniformy byly nedostatkové zboží. Zejména noví branci nosili součásti uniforem, kombinované s civilními oděvy. Boty byly nedostupné a odvedenci si proto opatřovali vlastní obuv nebo se zhotovovali slaměné sandály ([[Tabi|tabi]]). Jako pokrývka hlavy sloužili polní čepice (pokud byly k dispozici), ocelové přilby přísně na příděl a přednostně pro důstojníky. Nové rekruty tvořili staří vysloužilci, fyzicky slabí muži, pracovníci civilní služby, studenti a nedospělí chlapci. Tito rekruti sami sebe nazývali "Lidské náboje" (肉弾 ''Nikudan''). Podle přesvědčivých statistik bylo '''25% vojáků''', kteří čelili sovětskému útoku '''povoláni do boje v předešlých deseti dnech'''! Bojová morálka byla nízká a většina vojáků postrádala řádný pěchotní výcvik. Někteří fanaticky opravdu věřili, že když budou všichni připraveni bojovat všemi dostupnými prostředky a do posledního dechu, že skutečně Rusy zastaví.
Před sovětskou invazí vybudovali vojáci Kuantungské armády kolem hranice se SSSR a Mongolskem 17 opevněných prostorů. Ty měly hloubku až 50 km. Jejich celková délka byla dohromady asi 800 km, přičemž celá hranice byla dlouhá přes 5000 km, takže opevnění kryla méně než 1/5 délky celé hranice. Dále bylo zbudováno tzv. '''Krycí pásmo''', na které Japonci soustředili jednotky určené k zastavení prvního úderu. Krycí pásmo mělo 3 linie. První byla hluboká 3-10 km, druhá 3-5 km, za ní byla 10-20 km mezera a následovala třetí linie s hloubkou 2-4 km. Díky převaze Sovětů byla tato postavení celkem slabá.
16. srpna 1945 obdržel vrchní velitel Kuantungské armády, generál Otozó Jamada nařízení o kapitulaci. Některé divize se odmítli vzdát, a boj pokračoval ještě několik dní. Kuantungská armáda přestala existovat. Zbylí vojáci byli zabiti nebo zajati. Přes 500 000 válečných zajatců bylo posláno do sovětských [[Gulag|Gulagů]]. V následujících letech byli postupně [[Repatriace|repatriováni]] v několika fázích. Poslední zajatci se vrátili do vlasti v roce 1950.
=== Velitelé ===
* generál [[Ičiro Tačibara]] (12. duben, 1919 – 6. leden, 1921)
* generál [[Misao Kawai]] (6. leden, 1921 – 10. květen, 1922)
* generál [[Šinobu Ono]] (10. květen, 1922 - 10. říjen, 1923)
* generál [[Jošinori Širakawa]] (10. říjen, 1923 - 28. červenec, 1926)
* polní maršál [[Muto Nobujoši]] (28. červenec, 1926 - 26. srpen, 1927)
* generál [[Muraoka Čótaró]] (26. srpen, 1927 - 1. červenec, 1929)
* generál [[Eitaró Hata]] (1. červenec, 1929 - 31. květen, 1930)
* generál [[Takaši Hišikari]] (3. červen, 1930 - 1. srpen, 1931)
* generál [[Šigeru Hondžó]] (1. srpen, 1931 - 8. srpen, 1932)
* polní maršál [[Nobujoši Mutó]] (8. srpen, 1932 - 27. červenec, 1933)
* generál [[Takaši Hišikari]] (29. červenec, 1933 - 10. prosinec, 1934)
* generál [[Jiró Minami]] (10. prosinec, 1934 - 6. březen, 1936)
* generál [[Kenkiči Ueda]] (6. březen, 1936 - 7. září, 1939)
* generál [[Jošihiro Umezu]] (7. září, 1939 - 18. červenec, 1944)
* generál [[Otozó Jamada]] (18. červenec, 1944 - 11. srpen, 1945)
=== Náčelníci štábu ===
* genmjr. [[Matasuke Hamamo]] (12. duben, 1919 – 11. březen, 1921)
* genmjr. [[Kadža Fukuhara]] (11. březen, 1921 - 6. srpen, 1923)
* genmjr. [[Kawada Akidži]] (6. srpen, 1923 - 2. prosinec, 1925)
* genmjr. [[Tsune Saitó]] (2. prosinec, 1925 - 10. srpen, 1928)
* genpor. [[Kodži Mijake]] (10. srpen, 1928 - 8. srpen, 1932)
* generál [[Kuniaki Koisó]] (8. srpen, 1932 - 5. březen, 1934)
* generál [[Juzo Nišio]] (5. březen, 1934 - 23. březen, 1936)
* generál [[Seiširo Itagaki]] (23. březen, 1936 - 1. březen, 1937)
* generál [[Hideki Tódžó]] (1. březen, 1937 - 30. květen, 1938)
* genpor. [[Rensuke Isogaj]] (18. červen, 1938 - 7. září, 1939)
* genpor. [[Jo Iimura ]] (7. září, 1939 - 22. říjen, 1940)
* generál [[Heitaro Kimura]] (22. říjen, 1940 - 10. duben, 1941)
* generál [[Teiiči Jošimoto]] (10. duben, 1941 - 1. srpen, 1942)
* genpor. [[Jukio Kasahara]] (1. srpen, 1942 - 7. duben, 1945)
* genpor. [[Hikosaburó Hata]] (7. duben, 1945 - 11. srpen, 1945)
== Odkazy ==
Řádek 25 ⟶ 109:
[[Kategorie:Japonská císařská armáda]]
[[Kategorie:Vojenské jednotky Japonska ve druhé světové válce]][[Soubor:Kwantung Army Headquarters.JPG|right|thumb|Velitelství ve městě
| |||