Wikipedie

Japonská císařská armáda: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Kolohou (diskuse | příspěvky)
596 editací
Doplnění informací v textu - NEDOKONČENO
Kolohou (diskuse | příspěvky)
596 editací
Doplnění informací - Nedokončeno
Řádek 47:
 
=== První čínsko–japonská válka (1894–1895) ===
[[Soubor:Murata gun.jpg|thumb|leftright|Puška [[Murata typ 13]] byla zavedena do výzbroje v roce 1880 jako první puška domácí konstrukce. Následně byla použita v čínsko-japonské válce.]]
{{Viz též|První čínsko-japonská válka}}
[[První čínsko-japonská válka]] propukla 1. srpna 1894. Během války se jak japonské císařské armádě, tak japonskému císařskému námořnictvu, podařilo porazit ozbrojené síly [[dynastie Čching]]. Na straně armády se na vítězství podílelo i to, že byla moderní silou branců, kteří byli dobře vybaveni a vycvičeni v porovnání se svými čínskými protějšky. Výsledkem střetu bylo, že Japonsko převzalo kontrolu nad ostrovem [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]], poloostrovem [[Liao-tung]] a [[Pescadorské ostrovy|Pescadorskými ostrovy]]. Japonci nasadili do bojů na pevnině dvě armády a pět divizí – celkem 120 000 mužů.
Řádek 61:
 
=== 1. světová válka (1914-1918) ===
[[Soubor:Senior private, infantry, Imperial Japanese army in field service dress as worn on the expedition to Kiaochow in 1914, in the London Imperial War Museum.jpg|thumb|right|Japonský voják v uniformě z roku 1914]]
{{Viz též|První světová válka}}
Role Japonska v první světové válce na straně Dohody byla značně omezena na [[Tichomoří]], [[Oceánie|Oceánii]] a [[Ťiao-čou|Čínu]]. Přesto si ještě v prvních počátcích konfliktu podmanili německé tichomořské kolonie.
 
=== Washingtonská úmluva (1922) ===
Podle Washingtonská úmluvy (1922) [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velká Británie]], [[Třetí Francouzská republika|Francie]], [[Japonské císařství|Japonsko]] a [[Spojené státy americké|Spojené státy]] omezit stavbu válečných lodí a zrušit opevňování svých kolonií, avšak Japonsko tuto úmluvu ignorovalo a pokračovalo v industrializaci, jenž mohla být provedena jen pomocí surovin, na mateřských ostrovech nedostupných (kaučuk, železoželeznou rudu, měď, zinek, cín, nikl, uhlí a hlavně ropa). Tato motivace byla způsobena tím, že populace Japonska rostla rychleji, než schopnost státu své obyvatele uživit. Obchod mezi Japonskými ostrovy a tzv. „Jižní oblastí zdrojů“ (evropské a americké kolonie v Indonésii) však nemohl být v době mezinárodního napětí nebo válečného stavu zaručen.
 
=== Invaze do Mandžuska (1931) ===
Ve dvacátých letech získali Japonci vliv na čínského důstojníka [[Čang Cuo-lina]], který byl faktickým vládcem Mandžuska. Japonsko posílalo Čangovi zbraně, munici, podpůrný materiál a vojenské poradce, ve snaze upevnit svůj vliv v Číně. V roce 1928 byl však Čang poražen generálem [[Čankajšek|Čankajškem]] a japonští agenti Čanga zavraždili. Vedení Mandžuska se ujal jeho syn, [[Čang Süe-liang]], který se však vymanil z vlivu Japonska a přísahal věrnost Čankajškově vládě. [[Kuantungská armáda]] (10 400 mužů) dostala rozkazy na přípravu invaze do Mandžuska, jenž bylo bohaté na nerostné suroviny a úrodnou zemědělskou půdu.
 
V noci [[18. září]] [[1931]] provedli japonští agenti zinscenovaný bombový útok na svou jihomandžuskou železniční trať. [[Mukdenský incident]], ze kterého byla obviněna místní čínská posádka, posloužil jako záminka k japonské invazi. [[19. září]] byl obsazen [[Šen-jang|Mukden]] (Šen-jang) a [[18. listopad|18. listopadu]] [[Cicikar]]. Kuantungská armáda, posílená počtem 65 000 mužů obsadila za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk do 5. února 1932 celé mandžuské území. 1. března byl vytvořen loutkový stát [[Mandžukuo]] do jehož čela byl jmenován [[Pchu-I]], dříve poslední čínský císař. V prosinci Kuantungská armáda, posílená počtem 65 000 mužů porazila Číňany a obsadila zbytek Mandžuska. Tažení skončilo japonským triumfem a v následujících letech Japonsko vyslalo na zajištění tohoto území téměř 700 000 kolonistů. V odporu proti japonské okupaci pokračovalo asi 200 000 partyzánů avšak většinu jednotek se Japoncům podařilo rozprášit.
 
=== PřípravyVálka nav invaziČíně doa ČínyVnějším Mongolsku (19321937-19361941) ===
{{Viz též|Druhá čínsko-japonská válka}}
Japoncům obsazení Mandžuska nestačilo a dychtivě hleděli na jich k Číně, rozdrobené na jednotlivé frakce nacionalistů a komunistů neustále bojujících proti sobě, jenž představovali snadnou a tučnou kořist. V roce 1932 došlo k vylodění čtyř pěších divizí a jedné brigády námořního výsadku v [[Šanghaj|Šanghaji]] a ostřelování [[Nanking|Nankingu]], hlavního města čínských nacionalistů. Zároveň došlo k rozšířené okupaci Mandžuska, včetně území dříve ovládaných Ruskem. V březnu byl vytvořen loutkový stát [[Mandžukuo]] do jehož čela byl jmenován [[Pchu I|Pchu-I]], dříve poslední čínský císař. V roce 1933 Japonsko odmítlo mezinárodní odsouzení své agrese vůči Číně, vystoupilo ze [[Společnost národů|Společnosti národů]] a následovali akce v severní Číně, Vnitřním Mongolsku a Mandžusku za účelem destabilizace čínské vlády. V roce 1936 Japonsko prohlásilo Washingtonskou úmluvu za neplatnou a s Německem a Itálií podepsalo [[Pakt proti Kominterně]], čímž vznikla [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osa]].
Japonsko vyčlenilo pro tažení na 300 000 vojáků, kteří byli dobře vyzbrojení i vycvičení. Číňané měli sice početnou armádu, ale špatný výcvik, nekvalitní výzbroj a absence námořních i leteckých sil je stavěla do velké nevýhody. V letech 1932-1936 následovali japonské akce v severní Číně, Vnitřním Mongolsku a Mandžusku za účelem destabilizace čínské vlády. 7. července 1937 došlo k [[Incident na mostě Marca Pola|incidentu na mostě Marca Pola]] - Japonci uměle vyvolané potyčky na předměstí Pekingu - jenž se stal záminkou pro vypuknutí [[Druhá čínsko-japonská válka|Druhé čínsko-japonské války]].▼
 
Japonská armáda rychle obsadila [[Tchien-ťin]] (30. července) i [[Peking]] (31. července) a postoupila na západ a jih. Na podzim se však postup začal zpomalovat kvůli prodloužení zásobovacích tras. 13. srpna se v [[Šanghaj|Šanghaji]] vylodilo 10 000 vojáků a začala bitva trvající 92 dní. 12. listopadu bylo město za letecké podpory konečně dobyto. 25. září čínští komunističtí partyzáni porazili japonské síly v provincii [[Šan-si]], což velmi pozvedlo morálku Číňanů a zesílilo odpor proti okupantům. Japonští vojáci začali být nespokojení a rozhněvaní. To však nezabránilo tomu, aby vV listopadu tři japonské armády zaútočili na [[Nanking]] (hlavní město nacionalistů) a 13. prosince jej dobyly. poPo několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování, jak jej zaznamenala řada zahraničních pozorovatelů. celkovýTento počet obětí se odhaduje až na 300 000, zatímco v Japonskuakt je uváděno něco kolem 42 000. Tento akt známý jako „[[Nankingský masakr|Znásilnění Nankingu]]“, představuje vážný problém v čínsko-japonských vztazích.▼
=== Invaze do Číny (1937) ===
▲Japonsko vyčlenilo pro tažení na 300 000 vojáků, kteří byli dobře vyzbrojení i vycvičení. Číňané měli sice početnou armádu, ale špatný výcvik, nekvalitní výzbroj a absence námořních i leteckých sil je stavěla do velké nevýhody. 7. července 1937 došlo k [[Incident na mostě Marca Pola|incidentu na mostě Marca Pola]] - Japonci uměle vyvolané potyčky na předměstí Pekingu - jenž se stal záminkou pro vypuknutí [[Druhá čínsko-japonská válka|Druhé čínsko-japonské války]].
 
V roce 1938 zahájila císařská armáda ofenzívu na [[Žlutá řeka|Žluté řece]] a pokračovala v dobývání čínských území. V červenci došlo ke [[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty|Čangkufengskému incidentu]] ze kterého byly obviněny (jako obvykle) sovětské pohraniční jednotky. Od 29. července do 11. srpna proběhla [[Bitva u jezera Chasan|bitvu u jezera Chasan]], která skončila na mrtvém bodě. V květnu 1939 napadla 6. armáda bez vyhlášení války [[Mongolská lidová republika|Mongolsko]], jenž bylo spojencem SSSR. 20. srpna zahájily sovětské jednotky pod velením generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] mohutný protiútok a v [[Bitva u řeky Chalchyn|bitvě u řeky Chalchyn]] japonské síly obklíčili a naprosto zničili. Do té doby to byla největší japonská vojenská porážka. Nejvyšší velení si uvědomilo, že SSSR je příliš silný protivník a útočné operace proti Sovětskému svazu byly ukončeny.
▲Japonská armáda rychle obsadila [[Tchien-ťin]] (30. července) i [[Peking]] (31. července) a postoupila na západ a jih. Na podzim se však postup začal zpomalovat kvůli prodloužení zásobovacích tras. 13. srpna se v [[Šanghaj|Šanghaji]] vylodilo 10 000 vojáků a začala bitva trvající 92 dní. 12. listopadu bylo město za letecké podpory konečně dobyto. 25. září čínští komunističtí partyzáni porazili japonské síly v provincii [[Šan-si]], což velmi pozvedlo morálku Číňanů a zesílilo odpor proti okupantům. Japonští vojáci začali být nespokojení a rozhněvaní. To však nezabránilo tomu, aby v listopadu tři japonské armády zaútočili na [[Nanking]] a 13. prosince jej dobyly. po několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování, jak jej zaznamenala řada zahraničních pozorovatelů. celkový počet obětí se odhaduje až na 300 000, zatímco v Japonsku je uváděno něco kolem 42 000. Tento akt známý jako „[[Nankingský masakr|Znásilnění Nankingu]]“, představuje vážný problém v čínsko-japonských vztazích.
 
V květnu 1940 byla zahájena ofenzíva v provincii [[Chu-pej]], namířená proti nové baště nacionalistů - [[Čchung-čching|Čchung-čchingu]]. Došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1939)|první bitvě o Čchang-ša]] a císařská armáda utrpěla těžké ztráty. Vojáci byly vyčerpaní, unavení a potřebovali doplnit stavy. Bylo proto rozhodnuto vyhlásit mobilizaci a v červenci armáda povolala do zbraně jeden milion mužů (34 divizí). Následovalo masivní posílení bojových jednotek (hlavně Kuantungské armády). V září došlo ke kapitulaci Francie. Francouzská vláda odevzdala Japonsku po německém nátlaku [[Francouzská Indočína|území Indočíny]], společně s leteckými a námořními základnami. 27. září byl uzavřen pakt - [[Osa Berlín–Řím–Tokio]]. Ve snaze zastavit japonskou agresi vyvíjely [[Spojené státy americké|USA]] na Japonsko nátlak prostřednictvím ekonomických [[Embargo|embarg]], uvalených na export železné rudy, mědi, niklu, strojů a zařízení k těžbě ropy. Japonci tyto sankce ignorovali a dále pokračovali ve své expanzi.
 
13. dubna 1941 uzavřeli Japonsko a Sovětský svaz dohodu o neútočení. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] zvýšily tlak a uvalili na Japonsko plíživé ropné embargo. Dodávky ropy začaly být postupně snižovány. V září došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1941)|druhé bitvě o Čchang-ša]] jenž skončila vítězstvím Číňanů a zároveň došlo k oficiálnímu schválení ropného embarga vládou USA. Bez domácích ropných zdrojů Japonsko zůstat nemohlo a už 6. září byli schváleny plány na invazi do [[Nizozemská východní Indie|Nizozemské východní Indie]]. 16. října byl generál [[Hideki Tódžó]] jmenován ministerským předsedou, ministrem války a ministrem vnitra zároveň. 7. prosince uskutečnil admirál [[Isoroku Jamamoto]] na americkou tichomořskou flotilu v [[Pearl Harbor]] na [[Havajské ostrovy|Havajských ostrovech]] mohutný letecký útok. USA vstoupily do války.
 
=== Válka v Tichomoří (1941-1945) ===
{{Viz též|Válka v Tichomoří}}
 
== Odkazy ==
Řádek 84 ⟶ 92:
{{Překlad|en|Imperial Japanese Army|286454729}}
<references />
 
=== Literatura ===
==== V češtině ====
Řádek 227 ⟶ 234:
}}
 
{{Pahýl}}
{{Portály|Japonsko|Válka}}
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Japonská_císařská_armáda“