Druhá čínsko-japonská válka: Porovnání verzí

Doplnění informací - Nedokončeno
(ecropský pořádek)
(Doplnění informací - Nedokončeno)
Byla vybojována před a během [[Druhá světová válka|2. světové války]] (někteří autoři ovšem počátek této války považují za počátek druhé světové války, jde však o menšinový názor). Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku [[1931]] projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Válka, která měla realizovat plány japonského císařství na získání pozice první velmoci [[Asie]], se rozrostla v roce [[1941]] ve světový konflikt, když [[Japonsko]] napadlo i [[Spojené státy americké]] a [[Spojené království|britské]] a [[Nizozemsko|holandské]] kolonie a skončila až [[Kapitulace|kapitulací]] [[Japonsko|japonských]] [[Armáda|vojsk]] v září [[1945]].
 
=== Invaze do ČínyMandžuska (1931)===
== Loutkový stát Mandžukuo ==
[[Soubor:Japanese Occupation - Map.jpg|thumb|left|Mapa číny okupované Japonskými vojsky]]
[[Ve dvacátých letech získali Japonci]] ustanovilivliv vna čínského severnídůstojníka [[Čína|ČíněČang Cuo-lina]], který byl faktickým vládcem Mandžuska. Japonsko posílalo Čangovi zbraně, munici, podpůrný materiál a vojenské poradce, ve snaze upevnit svůj vliv v provinciiČíně. V roce 1928 byl však Čang poražen generálem [[MandžuskoČankajšek|Čankajškem]] loutkovýa stát.japonští Doagenti jehoČanga čelazavraždili. dosadiliVedení posledníhoMandžuska [[Čínskýse císař|čínskéhoujal císaře]]jeho syn, [[PchuČang Süe-iliang]]., Záminkoukterý se stalvšak vymanil z vlivu Japonska a přísahal věrnost Čankajškově vládě. [[MukdenskýKuantungská incident|incidentarmáda]] (10 400 mužů) dostala rozkazy na jihomandžusképřípravu železnici]]invaze do Mandžuska, kterýjenž zinscenovalabylo japonskábohaté tajnána službanerostné suroviny a úrodnou zemědělskou půdu. V noci [[18. září]] [[1931,]] kdyžprovedli nechalajaponští agenti zinscenovaný bombový útok na svou jihomandžuskou železniční trať. [[Mukdenský incident]] započal okolo 22. hodiny, kdy explodovatexplodovala na kolejích nálož poté, co po nich přejel pravidelný expres spojující [[Šen-jang|Mukden]] s městem [[Čchang-čchun|Sin-ting]]. Vlak dojel v pořádku na nádraží v Mukdenu, kde se ukázalo, že většina cestujících netuší co se stalo a jen hrska z nich uvedla, že na vlak zaútočili "čínští bandité", což vzhledem k tomu, že souprava neutrpěla ani škrábnutí znělo nepřesvědčivě stejně jako hlášení jistého [[Japonci|japonského]] poddůstojníka, který krátce nato oznámil, že jeho hlídka zažila "bombový přepad" a vzápětí na ně "teroristé" zahájili [[kulomet]]nou palbu.
Bezprostředně poté zahájily jednotky [[Kuantungská armáda|Kanto Gun]] pod velením [[plukovník]]a Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice ''odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku'', což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárny. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárny útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho. Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili [[Rusové|Rusům]] během [[rusko-japonská válka|války v roce 1905]] a které mířily na policejní kasárny a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. Ve 3.30 19. září přijel do obsazeného města japonský [[generál]] Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v [[Korea|Koreji]] generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. [[Generálporučík]] Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do [[Mandžusko|Mandžuska]].
Za nečinného přihlížení [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Británie]] a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve [[Společnost národů|Společnosti národů]] japonská armáda za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk obsadila do 5. února 1932 celé mandžuské území, aby zde 1. března téhož roku zřídili loutkové císařství Mandžukuo.
 
Bezprostředně poté zahájily jednotky [[Kuantungská armáda|KantoKuantungské Gunarmády]] pod velením [[plukovník]]a Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice ''odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku'', což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárny. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárny útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho (dělníka). Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili [[Rusové|Rusům]] během [[rusko-japonská válka|války v roce 1905]] a které mířily na policejní kasárny a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. Ve 3.30 [[19. září]] přijelve do03:30 byl obsazen [[Šen-jang|Mukden]] (Šen-jang). Do obsazeného města přijel japonský [[generál]] Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v [[Korea|Koreji]] generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. [[Generálporučík]] Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do [[Mandžusko|Mandžuska]]. [[18. listopad|18. listopadu]] byl dobyt [[Cicikar]]. V prosinci Kuantungská armáda, posílená počtem 65 000 mužů obsadila za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk a za nečinného přihlížení [[Spojené státy americké|Spojených států]] a [[Spojené království|Velké Británie]] a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve [[Společnost národů|Společnosti národů]] do 5. února 1932 celé mandžuské území. V následujících letech Japonsko vyslalo na zajištění tohoto území téměř 700 000 kolonistů. V odporu proti japonské okupaci pokračovalo asi 200 000 partyzánů avšak většinu jednotek se Japoncům podařilo rozprášit. 1. března byl vytvořen loutkový stát [[Mandžukuo]] do jehož čela byl jmenován [[Pchu I|Pchu-I]], dříve poslední čínský císař.
== Invaze do Číny ==
 
=== Přípravy na invazi do Číny (1932-1936) ===
Japoncům obsazení Mandžuska nestačilo a dychtivě hleděli na jich k Číně, rozdrobené na jednotlivé frakce nacionalistů a komunistů neustále bojujících proti sobě, jenž představovali snadnou a tučnou kořist. V roce 1932 došlo k vylodění čtyř pěších divizí a jedné brigády námořního výsadku v [[Šanghaj|Šanghaji]] a ostřelování [[Nanking|Nankingu]], hlavního města čínských nacionalistů. Zároveň došlo k rozšířené okupaci Mandžuska, včetně území dříve ovládaných Ruskem. V roce 1933 Japonsko odmítlo mezinárodní odsouzení své agrese vůči Číně, vystoupilo ze [[Společnost národů|Společnosti národů]] a následovali akce v severní Číně, Vnitřním Mongolsku a Mandžusku za účelem destabilizace čínské vlády. V roce 1936 Japonsko prohlásilo Washingtonskou úmluvu za neplatnou a s Německem a Itálií podepsalo [[Pakt proti Kominterně]].
 
=== Invaze do Číny ===
[[Soubor:Mukden 1931 japan shenyang.jpg|thumb|left|[[Japonsko|Japonská]] armáda vstupuje do [[Mukden]]u([[1931]])]]
[[Soubor:Casualties of a mass panic - Chungking, China.jpg|thumb|left|Čínské ztráty v červnu 1941 během japonského bombardování města [[Čchung-čching]]]]
ZáminkouJaponsko kvyčlenilo [[Japonsko|japonské]]pro invazitažení dona [[Čína|Číny]]300 se000 stalvojáků, [[incidentkteří nabyli mostědobře Marcavyzbrojení Polai vycvičení. Vojáci [[Kuomintang]].u Protia [[JaponskoKomunistická strana Číny|japonskéčínských komunistů]] armádě stálaměli sice početnějšípočetní převahu, ale špatněšpatný vyzbrojenávýcvik, [[armáda]]nekvalitní [[Kuomintang]]uvýzbroj a [[Komunistickáabsence strananámořních Číny|čínštíi komunisté]]leteckých sil je stavěla do velké nevýhody. [[Kuomintang]] a [[Komunistická strana Číny|komunisté]] navíc byli ve stavu [[Občanská válka|občanské války]]. 7. července 1937 došlo k [[Incident na mostě Marca Pola|incidentu na mostě Marca Pola]] - Japonci uměle vyvolané potyčky na předměstí Pekingu - jenž se stal záminkou pro vypuknutí [[Druhá čínsko-japonská válka|Druhé čínsko-japonské války]].
 
Japonská armáda rychle obsadila [[Tchien-ťin]] (30. července) i [[Peking]] (31. července) a postoupila na západ a jih. Na podzim se však postup začal zpomalovat kvůli prodloužení zásobovacích tras. 13. srpna se v [[Šanghaj|Šanghaji]] vylodilo 10 000 vojáků a začala bitva trvající 92 dní. 12. listopadu bylo město za letecké podpory konečně dobyto. 25. září čínští komunističtí partyzáni porazili japonské síly v provincii [[Šan-si]], což velmi pozvedlo morálku Číňanů a zesílilo odpor proti okupantům. Japonští vojáci začali být nespokojení a rozhněvaní. To však nezabránilo tomu, aby v listopadu tři japonské armády zaútočili na [[Nanking]] (hlavní město nacionalistů) a 13. prosince jej dobyly. Po několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování, jak jej zaznamenala řada zahraničních pozorovatelů. Celkový počet obětí se odhaduje až na 300 000, zatímco v Japonsku je uváděno něco kolem 42 000. Tento akt známý jako „[[Nankingský masakr|Znásilnění Nankingu]]“, představuje vážný problém v čínsko-japonských vztazích.
Roku [[1937]] [[Japonci]] dobyli [[Peking]]. Dalším cílem byla [[Šanghaj]]. [[Bitva o Šanghaj (1937)|Bitva]] i přes [[Japonsko|japonskou]] technologickou převahu trvala celé tři měsíce. Poté následoval [[Nanking]], tehdejší hlavní město [[Čína|Číny]]. Dobytí [[Nanking]]u bylo provázeno otřesnými krutostmi (viz [[Nankingský masakr]]). Následně bylo hlavní město přesunuto do [[Čchung-čching]]u.
 
V roce 1938 zahájila císařská armáda ofenzívu na [[Žlutá řeka|Žluté řece]] a pokračovala v dobývání čínských území. Na přelomu března a dubna porazili Číňané vedení generálem [[Li Čung-ženem]] Japonce v krvavé bitvě u [[Š’-ťia-čuang|Š’-ťia-čuangu]], ale císařská armáda mezitím dobyla přístavy [[Sia-men]] a [[Fu-čou]] na jihu Číny. 10. června započala nová ofenzíva proti [[Chan-kchou]] (dnes část města [[Wu-chan]]), prozatímnímu hlavnímu městu nacionalistů. 27. března 1939 Japonci dobyli [[Nan-jang]], 30. záři došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1939)|první bitvě o Čchang-ša]] v provincii [[Chu-nan]], kde císařská armáda utrpěla strašlivé ztráty.
Ovšem agresivní a bezohledný postup nevedl k porážce [[Kuomintang]]u, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali [[Japonci]]) protáhl až do konce [[Druhá světová válka|2.světové války]]. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] podporovaly [[generál]]a [[Čankajšek|Čankajška]] a dodávali mu zbraně a po vstupu [[Spojené státy americké|Spojených států]] do války pak na území neokupované [[Čína|Číny]] postavili [[Američané]] několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil [[Japonsko|japonské]] velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít jinde. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže.
 
V květnu 1940 byla zahájena ofenzíva v provincii [[Chu-pej]], namířená proti nové baště nacionalistů - [[Čchung-čching|Čchung-čchingu]]. Japonští vojáci však již byly vyčerpaní, unavení a potřebovali doplnit stavy. Bylo proto rozhodnuto vyhlásit mobilizaci a v červenci armáda povolala do zbraně jeden milion mužů (34 divizí). Následovalo masivní posílení bojových jednotek (hlavně Kuantungské armády). V září došlo ke kapitulaci Francie. Francouzská vláda odevzdala Japonsku po německém nátlaku [[Francouzská Indočína|území Indočíny]], společně s leteckými a námořními základnami. 25. září vstoupila 5. divize do [[Hanoj|Hanoje]] a o dva dny později byl uzavřen pakt - [[Osa Berlín–Řím–Tokio]]. Ve snaze zastavit japonskou agresi v Číně, vyvíjely [[Spojené státy americké|USA]] na Japonsko nátlak prostřednictvím ekonomických [[Embargo|embarg]], uvalených na export železné rudy, mědi, niklu, strojů a zařízení k těžbě ropy. Japonci tyto sankce ignorovali a dále pokračovali ve svém postupu.
 
2. dubna 1941 Číňané porazili Japonská vojska v bitvě u [[Šang-žao]]. 13. dubna uzavřeli Japonsko a Sovětský svaz dohodu o neútočení. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] zvýšily tlak a uvalili na Japonsko plíživé ropné embargo. Dodávky ropy začaly být postupně snižovány. 1. srpna byl okupován [[Ho Či Minovo Město|Saigon]]. V září došlo k [[Bitva o Čchang-ša (1941)|druhé bitvě o Čchang-ša]] jenž skončila vítězstvím Číňanů a zároveň došlo k oficiálnímu schválení ropného embarga vládou USA.
Ovšem agresivníAgresivní a bezohledný postup nevedl k porážce [[Kuomintang]]u, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali [[Japonci]]) protáhl až do konce [[Druhá světová válka|2.světové války]]. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] podporovaly [[generál]]a [[Čankajšek|Čankajška]] a dodávali mu zbraně a po vstupu [[Spojené státy americké|Spojených států]] do války pak na území neokupované [[Čína|Číny]] postavili [[Američané]] několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil [[Japonsko|japonské]] velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít jindeani v Barmě, ani v Tichomoří. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže na domácích ostrovech.
 
== Odkazy ==
| strany = 64-67
| issn = 1802-4823
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Jowett
| jméno = Philip
| titul = Japonská armáda 1931-1945
| vydavatel = Computer Press
| místo = Brno
| rok = 2007
| isbn = 978-80-251-1888-7
| poznámka = překlad Ospreye
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vejřík | jméno = Lubomír | titul = Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog) | rok = 1994 | isbn = 80-85280-26-4 | vydavatel = Svět křídel | místo = [[Cheb]]}}
596

editací