Správní soudní dvůr: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
ISBN |
přesun, sekce |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Boehmische Hofkanzlei Vienna April 2007 003.jpg|náhled|Sídlo Správního soudního dvora, budova bývalé [[Česká dvorská kancelář|České dvorské kanceláře]] ve Vídni]]
'''Správní soudní dvůr''' ([[Němčina|něm.]] ''Verwaltungsgerichtshof'') byl [[Nejvyšší správní soud|nejvyšším správním soudem]] v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]], jeho územní působnost ale byla omezena pouze na [[Předlitavsko]].
== Historie ==
Se zvláštním správním soudem počítala již [[prosincová ústava]] z roku 1867 (konkrétně čl. 15 základního zákona č. 144/1867 ř. z.), ale skutečně zaveden byl až zákonem č. 36/1876 [[Říšský zákoník|ř. z.]]<ref>Zákon č. 36/1876 ř. z., o zřízení správního soudu. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1876&page=103 Dostupné online.]</ref> Rozhodoval o stížnostech občanů, pokud byla protizákonným rozhodnutím nebo opatřením [[Správní úřad|správního úřadu]] (orgány [[Státní správa|státní správy]] i orgány zemské, okresní či obecní [[Samospráva|samosprávy]]) dotčena jejich práva. Předpokladem k podání úspěšné stížnosti bylo ale vyčerpání všech přípustných opravných prostředků ve [[Správní řízení|správním řízení]] a také to, že skutečně došlo k porušení práv stěžovatele, pouhé jejich ohrožení k podání stížnosti neopravňovalo. Dále rozhodoval např. [[Spolek|spolkové]] a volební záležitosti nebo o určení vyučovacího jazyka v obecných školách.<ref name="Schelle">Schelleová, I., Schelle, K. a kol. ''Soudnictví (historie, současnost a perspektivy)''. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-65-3. s. 122, 123.</ref> Jeho pravomoc se ovšem nevztahovala na věci, které náležely obecným soudům, [[Říšský soud|Říšskému soudu]], věci, které byly společné pro obě poloviny říše, věci, ve kterých správní orgány mohly rozhodovat volně na základě [[Diskreční pravomoc|správního uvážení]], stížnosti na nejmenování do nějakého úřadu, stížnosti proti rozhodnutím [[Nejvyšší soudní a kasační dvůr|Nejvyššího soudu]] a disciplinární věci.<ref>Princ, M. ''Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy)''. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. s. 114, 115.</ref>
Sídlil ve [[Vídeň|Vídni]] a skládal se z prvního a druhého prezidenta, předsedů [[Soudní senát|senátů]] a dalších soudních radů, které doživotně jmenoval [[Rakouský císař|císař]] na návrh ministerské rady (vlády), přičemž alespoň polovina z nich musela splňovat předpoklady pro jmenování [[soudce]]m obecného soudu. Správní soudní dvůr rozhodoval zásadně v pětičlenných senátech, někdy v tříčlenných (o přípravných opatřeních) nebo sedmičlenných (o platnosti nařízení). Jednání bylo ústní a veřejné a bylo v něm povinné zastoupení [[advokát]]em.<ref name="Schelle" /> Dvůr byl soudem plně [[Kasace|kasačním]], protože pokud správní rozhodnutí shledal protizákonným, tak jej zrušil a věc vrátil zpět správnímu úřadu k novému projednání. Jakožto jediný specializovaný správní soud byl výrazem rakouského centralizovaného a jednoinstančního [[Správní soudnictví|správního soudnictví]].<ref>Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J. ''Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. s. 266, 267.</ref>
| |||