Zulové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
obrázky |
→Prehistorie: australopitéci - upřesnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7:
== Prehistorie ==
V období 8000–4000 př. n. l. se lidé hovořící [[Bantuové|bantuskými]] prajazyky začínali rozšiřovat z pralesů východní Afriky na jih, a jak se proudy osadníků osamostatňovaly, vznikaly odlišnosti ve způsobu života i jazyku.<ref name="Afrika a Afričané">{{Citace monografie | příjmení = Iliffe | jméno = John | titul = Afrika a Afričané | vydavatel = Vyšehrad s. r. o. | místo = | rok = 2001 | poznámka = [Dále jen: ''Iliffe''] | strany = 26 | isbn = 80-7021-468-6
Řádek 40:
[[Soubor:Isandhlwana.jpg|thumb|Bitva u Isandlwany během [[Britsko-zulská válka|britsko-zulské války]] roku 1879]]Po tvrdém sporu o následnictví se Šakovým nástupcem stal Dingane, jenž se u moci udržel následujících dvanáct let.<ref name="Jihoafrická republika22">Zimák, s. 22.</ref> Jeho následovníky byli v letech 1840 až 1872 [[Mpande]] a v letech 1873 až 1884 [[Kečwaya]], který však roku 1879 odešel po obsazení svého království Brity do exilu.<ref name="Náboženství Afriky 128">Lawson, s. 128.</ref>
Výboje vládce Zuluů Šaky způsobily stěhování mnoha kmenů včetně některých Zuluů do jiných částí jižní Afriky. Část z nich se tak dostala na území [[Zimbabwe]] ([[Ndebelové]]), či [[Malawi]] a [[Tanzanie]] ([[Ngoniové]]). Na mnoha místech pak vznikala další království ([[Svazijsko|Svazijské]], [[Gaza (říše)|Gaza]]) ze smíšených národností. Převážná část Zuluů zůstala na území dnešní [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]].<ref name="Abeceda národů 202">Abeceda národů, str. 202. </ref> Spolu s nimi dnes v Jihoafrické republice žijí kmeny [[Xhosové|Xhosa]], [[Sotho]] a [[Tswana]], dále pak přistěhovalí běloši a asiaté převážně z [[Indie]] (např. známý [[Mahátma Gándhí|Gándhí]]). Ti všichni se spolu zčásti začali mísit a dnes zde barevní míšenci tvoří 10 % všeho obyvatelstva. Dalších 18% jsou běloši, 3,5% asiaté a zbytek černoši.<ref name="Jižní
Čtyřicet let po bitvě U Krvavé řeky se rozhodli zlomit vojenskou sílu Zuluů Britové. Jejich tehdejšímu náčelníkovi Kečwajovi zaslali koncem roku 1878 ultimátum, kterým požadovali rozpuštění armády. Zuluové zmobilizovali ihned 30 000 bojovníků, na které zaútočilo v lednu 1879 pět kolon britských vojáků. Zuluové sice dokázali zlikvidovat přes 1300 Britů v jednom z táborů ([[bitva u Isandlwany]]), avšak v následujícím střetnutí u Ulundi byli pobiti a rozprášeni. Následně byli příslušníci národa Zuluů zahnáni do 13 rezervací, jejichž správu převzali dosazení náčelníci kontrolovaní Brity.<ref name="Jihoafrická republika27">Zimák, s. 27.</ref>
|