Věra Linhartová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Zdroje: i tadz opraveno Wold > World
m jí → ji
Řádek 14:
Její [[próza|prózy]] vydané v letech 1964-1968 se okamžitě setkaly s velkým ohlasem, i když ona sama své knihy nikdy veřejně nekomentovala. Dávala tak najevo, že se názory čtenářů a kritiků nehodlá zabývat. V roce 1965 získala Cenu nakladatelství [[Mladá fronta]].
 
Přátelila se např. s [[Viola Fisherová|Violou Fisherovou]], [[Blanka Švandová|Blankou Švandovou]], či s [[Miloslav Topinka|Miloslavem Topinkou]], který byl jejím tvůrčím souputníkem. Zajímala se také o dílo [[Richard Weiner|Richarda Weinera]], který ji v šedesátých letech přivedl na stopu francouzské skupiny Vysoká hra (Le grand Jeu) (stejně tak se o Vysokou hru zajímal [[Josef Šíma]], se kterým se blíže seznámila ve Francii a poté o něm napsala knihu). Její zájem o [[surrealismus]] ji také přivedl ke skupině surrealistických umělců v Praze, mezi které patřil např. [[Vratislav Effenberger]] nebo [[Zbyněk Havlíček]]. Jako členka této skupiny se v letech 1963-1964 podílela na vzniku magnetofonových antologií Fragmenty.
 
Při studiu na gymnáziu se začala zajímat o francouzštinu. Dopisovala si s pařížskou redakcí deníku [[L´Humanité]] a už v polovině padesátých let byla rozhodnutá, pokud to půjde, do [[Francie]] odejít. Málokoho v té době napadlo, že právě Věra Linhartová úplně vymění své město, svou zemi i svůj jazyk za jiné. Ona však chtěla přímo ke zdroji, do země, která byla opravdovým centrem kultury.