Samuel Scheidt: Porovnání verzí

Samuel Scheidt (pokřtěn [[14. listopad|14. listopadu]] [[1587]] v [[Halle]], zemřel [[3. dubnaduben|3. dubna]] [[1654]] tamtéž<ref>Data dle gregoriánského kalendáře.</ref>) byl [[Němci|německý]] [[varhany|varhaník]] a hudební skladatel [[baroko|baroka]]. Společně se [[Heinrich Schütz|Heinrichem Schützem]] a [[Johann Hermann Schein|Johannem Hermannem Scheinem]] tvoří pomyslnou trojici významných německých hudebních skladatelů [[17. století]], jejichž příjmení začínají na S.<ref>Stadt Zörbig. ''Große Söhne der Stadt: Thomas Selle'' [on-line]. Nedatováno [cit. 21. července 2016]. Dostupné on-line na: <http://www.stadt-zoerbig.de/de/grosse-soehne-der-stadt/thomas-selle-20000994.html>.</ref>

PotécoKdyž dostalabsolvoval první hudební vzdělání, stal se Scheidt stal varhaníkem v kostele sv. Mořice v Halle. Díky známostem následně v letech 1607-1609 pobýval v [[Amsterdam]]u, kde se učil u slavného [[Jan Pietrszoon Sweelinck|Jana Pietrszoona Sweelincka]]. Po návratu byl povolán markrabětem [[Kristián Vilém Braniborský|Kristiánem Vilémem Braniborským]] do funkce dvorního varhaníka v Halle. Zde pracoval společně s [[Michael Praetorius|Michaelem Praetoriem]]. Roku 1618 odešel jižjako zřejmě jako slavný výrobceexpert varhanvarhanář do blízkého [[Eisleben]]u, poté společně s Praetoriem a Schützem do [[Bayreuth]]u. SpolupráceScheidtova Scheidtaúdajná spolupráce se Schützem a těchoPraetoriem dalšíchv slavných[[Magdeburk]]u, skladatelůo zatímníž neníse příliščasto prozkoumána.<brpsalo, />je patrně omyl.

Roku 1624 napsal Scheidt svoje ''Tabulatura nova''. Jednalo se o první sbírku skladeb pro klávesové nástroje, v níž byl jižv použitNěmecku novějšípoprvé použit systém pětiřádkového notového zápisu (''Partiturnotation''). Někdy kolem roku 1620 Scheidt též vydal duchovnísbírku vokálnínáboženských sbírkuvokálních skladeb ''Cantiones sacrae'', na níž roku 1621 navázaly ''Concertus sacri'', v následujících letech potom instrumentální sbírky ''Ludi musici''.<br />

Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu (dnes část Halle). Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii [[mor]]u v roce 1636. Když roku 1628 jeho zaměstnavatel markrabě Christian utekl před [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovými]] vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely ([[Kostel Panny Marie (Halle)|Panny Marie]], sv. Mořice a sv. Ulricha). Roku 1630 nicméně o toto místo opět přišel - příčinou mohla být možnápodle novějšího bádání spíš rekatolizace města, nebonež Scheidtův spor s gymnaziálním rektorem Christianem Gueintzem. Od té doby se Scheidt živil jako "soukromník" výukou a příležitostným provozováním hudby. RokuPřesto mohl po roce 1631 vydalvydat čtyři svazky duchovníduchovních hudbykoncertů, rokui když jen v redukované podobě, kdežto jejich vícehlasé verze se ztratily. Po roce 1644 pakvydal sedmdesát symfonií, které bylyse daly zamýšlenypoužít jako vsuvkyvložky do duchovních koncertů. Roku 1650 vyšlo jeho poslední dílo, tzv. Zhořelecká tabulatura (''Görlitzer Tabulatur''). Na konci života přišel v důsledku [[Třicetiletá válka|války]] o celý svůj majetek a zemřel v chudobě.