Po pádu [[Dynastie Tchang]] počátkem 10. století [[kagan]] (císař) Kitanů [[Jie-lü A-pao-ťi]] (907–926) založil císařskou dynastii Liao, které zakrátko podléhaly teritoria dnešního [[Mandžusko|Mandžuska]], [[Mongolsko|Mongolska]] a část severní Číny. Její vladaři udržovali rovné diplomatické vztahy s čínskou [[dynastie Sung|dynastií Sung]] a získávali od ní pravidelný [[tribut]]. V době vlády dynastie Liao Kitani podléhali silnému kulturnímu čínskému vlivu, což se projevilo především přijímáním [[budhismus|budhismubuddhismu]].
== Po pádu Liao ==
Dynastie Liao zanikla roku [[1125]] v důsledku vzpoury [[Džürčeni|Džürčenů]]. Část Kitanů unikla na západ a pod vedením [[Jie-lü Ta-š']] (zemřel roku [[1143]]) porazila [[islám|muslimské]] [[Karachánové|Karachány]] a založila chanát [[Karakitanský chanát|Karakitan]] s centrem v [[Balasagun]]u, v Žety-suské ([[Sedmiříčí]]) oblasti. Tento chanát vydržel téměř století do roku [[1218]], kdy ho dobyl [[Čingischán]]. Většina Kitanů ale zůstala na východě a hrála významnou roli ve vojsku i administrativě dynastií [[Dynastie Ťin (1115-1234)|Ťin]] a [[Dynastie Juan|Juan]], až ve 14. století nakonec ztratila svou etnickou identitu.
