V římskokatolické církvi se eucharistie neboli Nejsvětější svátost také uchovává v [[kostel]]ích (z praktických důvodů se uchovává pouze Tělo Kristovo) a to ve [[Svatostánekeucharistický svatostánek|svatostánku]] (též [[tabernákulum]], či řidčeji [[sanktuárium]]) v [[liturgická nádoba|liturgických nádobách]]. Tyto nádoby mají podle tvaru a funkce rozdílné názvy: [[ciborium]] - v něm se uchovávají malé hostie, které přijímají věřící účastníci bohoslužby, dále [[pyxida]] (je buď celokovová, neprůhledná, nebo se skleněným průhledem, pak se jí říká též [[custodia]]) - v ní se přechovává tzv. „velká hostie“ umístěna do zvláštního úchytu nazývaného [[lunula]], která se vkládá do [[monstrance]]. Také se někdy do svatostánku dává přímo monstrance. V té je vystavována při tzv. (eucharistickém) výstavu, neboli věřící jsou vyzváni k [[adorace|adoraci]] (klanění). Zprvu se totiž eucharistie uchovávala, jen kvůli nemocným křesťanům, aby ti, kteří se nemohli zúčastnit mše svaté, mohli být posilněni Kristovým tělem a to buď k uzdravení nebo k přechodu ze smrti do věčného života (toto poslední svaté přijímání se nazývá viatikum, tzv. pokrm na cestu z latinského via - cesta). Teprve později (za [[František z Assisi|sv. Františka z Assisi]]) se začíná šířit úcta klanění se Tělu Kristovu a s tím související snaha o čistotu liturgických pláten a vytvoření všech pravidel jak uchovávat tuto svátost.
Jedním z těchto pravidel je tzv. [[věčné světlo]] svítící poblíž svatostánku, které svým svitem má upozornit - ''pokloň se před Pánem, jenž se dal uvěznit…''
