Fundamentální články: Porovnání verzí

Císař [[František Josef I.]] byl fundamentálním článkům příznivě nakloněn, avšak ostře proti nim začal ve Vídni bojovat kancléř [[Friedrich Ferdinand von Beust]] a také uherský premiér [[Gyula Andrássy]]. Tvrdou kampaň za odmítnutí vedli též němečtí politici z Čech. Císař váhal, ale nakonec se rozhodl články zamítnout, což sněmu oznámil reskriptem 30. října 1871. Již tři dny předtím na jím avizované rozhodnutí reagovala Hohenwartova vláda demisí. Odstoupit musel i kancléř Beust, ale jiného výsledku se českým politikům dosáhnout nepodařilo. Nová [[Vláda Adolfa von Auersperga|Auerspergova vláda]] na dlouhých 8 let jakákoli jednání směřující k federalizaci [[Předlitavsko|Předlitavska]] (rakouské části Rakousko-Uherska) zablokovala. Federalizaci nakloněný český zemský sněm byl paralyzován tak, že byl 13. března 1872 rozpuštěn, načež došlo k manipulacím s kuriovým systémem (náhlé převody majetku na centralisticky zaměřené voliče ve vlivné velkostatkářské kurii), kterým se říkalo "[[volební chabrus]]". Čeští politici na protest proti tomuto vývoji zvolili politiku tzv. [[pasivní rezistence]], tedy přestali na sněm chodit ([[Mladočeši]] tuto taktiku opustili roku 1874, [[staročeši]] roku 1878, na říšské radě ji členové tzv. Českého klubu odvrhli roku 1879).