Řád templářů: Porovnání verzí

{{Citát|V témže roce 1118 jistí vznešení muži rytířského stavu, pobožní muži, Bohu zasvěcení a bohabojní, se zavázali službou Kristu z rukou patriarchy. Slíbili žít navždycky jako řádní kanovníci, bez vlastnictví, v čistotě a poslušnosti. Jejich předáky byli ctihodný Hugo z Payns a Godefroi ze Saint Omer. Jelikož neměli žádný kostel ani žádné sídlo, dal jim král dočasně obydlí jižně od paláce, blízko chrámu Páně (dnešní mešita Aqsá). ... Král, jeho vznešení muži, také patriarcha a církevní preláti jim svěřili úděly ze svých domén, některé na vymezený čas a některé navěky. Museli se postarat rytířům o potravu a oblečení. Jejich plnou povinností, kterou jim patriarcha a ostatní biskupové uložili za odpuštění hříchů, bylo, že budou chránit cesty a silnice proti útokům lupičů a loupežníků. To se dělalo zvláště na ochranu poutníků.|[[Vilém z Tyru]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn = | poznámka = Dále jen ''Křížové výpravy ve světle soudobých kronik'' | strany = 76}}</ref>|200}}

 

První písemná zmínka o řádu pochází z prosince roku 1120, kdy byl [[Hugues de Payens|Hugo z Payns]] svědkem potvrzení výsad [[Maltézský řád|johanitů]] jeruzalémským králem [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduinem II.]]<ref>''Noví rytíři'', s. 18–21</ref> Od svého vzniku se templáři těšili přízni krále, patriarchy, ale i významných poutníků jako byli například [[Fulko V. z Anjou]], který se v roce 1120 stal přidruženým členem řádu, nebo [[Hugo I. ze Champagne]], který se v roce [[1125]] stal řádným členem řádu. Představitelé řádu hráli důležitou roli i v diplomatické aktivitě, když Hugo z Payns byl v roce [[1127]] členem poselstva, které nabídlo sňatek s jeruzalémskou princeznou (a dědičkou) [[Melisenda Jeruzalémská|Melisendou]] hraběti Fulkovi z Anjou. Během této diplomatické mise měl Hugo také získat nové vojáky pro tažení proti [[Damašek|Damašku]].<ref>''Noví rytíři'', s. 21–22</ref> Už dříve požádal král Balduin [[Bernard z Clairvaux|Bernarda z Clairvaux]], aby pomohl templářům získat papežské schválení řádu.

 

 

=== Rozmach řádu ===

Během čtvrtstoletí své existence se templářům podařilo dostat do centra dění ve [[Svatá země|Svaté zemi]]. Před odjezdem [[Druhá křížová výprava|druhé křížové výpravy]] byli schopni svolat do [[Paříž]]e 130 svých rytířů, kteří se pravděpodobně s francouzským vojskem vydali na východ spolu s nejméně stejným počtem seržantů a služebných bratří.<ref>''Noví rytíři'', s. 82–83</ref> Během výpravy se řádový mistr ve Francii [[Evrard z Barres]] stal jedním z hlavních rádců [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíka VII.]] V průběhu výpravy také král svěřil templářům odpovědnost za ochranu vojska během tažení. Mimo jiné i proto, že měli zkušenosti s tureckou taktikou rychlých útoků jezdectva.<ref>''Noví rytíři'', s. 83</ref> Také když se král během křížové výpravy dostal do finanční nouze, byli to právě templáři, kteří mu byli schopni půjčit větší sumu peněz. V červenci 1148 se spolu s křižáckými vojsky podíleli na neúspěšném tažení proti [[Damašek|Damašku]]. Vina za neúspěch tažení byla některými současníky svalována na templáře, kteří prý přijali úplatek, aby obleženému městu tajně pomohli.{{#tag:ref|Současní historikové se kloní k názorů, že ke zradě ze strany templářů nedošlo.<ref>''Noví rytíři'', s. 85</ref>|group=pozn.}} Brzy po skončení křížové výpravy zemřel velmistr [[Robert z Craonu]] a na místě velmistra jej nahradil Evrard z Barrès.<ref>''Noví rytíři'', s. 84–85</ref>

 

 

V 70. a 80. letech 12. století působila na východě asi 600 rytířů a 2000 seržantů. Z toho polovina z nich působila v jeruzalémském království a druhá polovina v Tripolisu a Antiochii.<ref>''Noví rytíři'', s. 109</ref>

 

{{Citát|V pondělí ráno sedmnáctého dne druhého rabí’u, dva dny po vítězství, nechal Saladin přivést zajaté templáře a špitálníky a pravil: „Očistím zemi od obou těchto dvou nečistých pronárodů.“ Nabídl potom padesát dinárů každému, kdo mu přivede zajatce z jejich řad, a velice rychle mu jich přivedli stovky. A on rozkázal, aby jim usekali hlavy, neboť je chtěl raději zabít, než je mít za otroky. Spolu s ním tam byla řada učenců, súfijů a zbožných mužů a asketů. Všichni sultána žádali, aby mohli každý zabít jednoho zajatce a vytahovali přitom meče z pochev. Sultán seděl, na tváří měl spokojený výraz, zatímco nevěřící byli zachmuřeni, vojsko sešikováno vedle a emíři seřazeni do dvou řad. Někteří sekli, usekli čistě a byli za to pochváleni, jiní se zdráhali, nedosekli a bylo jim to prominuto, další seknout neuměli, vyvolali posměch a nahradili je další za nimi. Viděl jsem muže, kteří se smáli a zabíjeli, kteří mluvili a konali. Kolik slibů sultán naplnil, kolik chvály pro sebe získal, jakou věčnou odměnu pro sebe získal touto prolitou krví, kolik zbožných činů se událo s každým přeťatým krkem! Kolik čepelí se zbarvilo krví pro žádaná vítězství, kolik nemocí vyléčil tím, že peklu navrátil každého jednoho templáře, kolik sil dal vůdcům, které posílil, kolik praporců rozvinul nad neštěstími, která odrazil, kolik náboženských omylů zahubil, aby dal život islámu, kolik mnohobožství rozprášil, aby vystavěl víru v jediného Boha, kolik záměrů potlačil, aby uspokojil společenství věřících, kolik nepřátel rozsekal, aby zachránil přátele!|[[Imád ad-Dín]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gabrieli | jméno = Francesco | odkaz na autora = | titul = Křížové výpravy očima arabských kronikářů | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-257-0333-5 | poznámky = Dále jen ''Křížové výpravy očima arabských kronikářů'' | strany = 138}}</ref>|200}}

 

 

Novým velmistrem řádu byl v roce 1191 zvolen (pravděpodobně pod vlivem anglického krále [[Richard I. Lví srdce|Richarda]]) [[Robert ze Sablé]].<ref>''Noví rytíři'', s. 139</ref>

 

=== Zrušení řádu ===

Moc a bohatství řádu samozřejmě popuzovaly světské panovníky. Proti templářům od roku [[1307]] začal vystupovat i francouzský král Filip IV. Sličný; jako důvod uvedl, že mu templáři údajně odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Do jaké míry to byla záminka a do jaké míry skutečný důvod, lze těžko posuzovat, každopádně důvodů k zakročení proti této mocné síle bylo více než dost. Templáři byli bohatí a samostatní, nepodléhali světské moci ani biskupům a sloužili pouze zájmům [[papež]]e. Je tedy možné, že posloužili jen jako prostředek králova boje proti papežskému stolci a svrchovanosti papeže nad světskými panovníky, zároveň bylo lukrativní převzít jejich majetek. Filip IV. Sličný se rozhodl využít klesající popularity templářů a uskutečnil plán navržený jeho rádcem [[Vilém z Nogaretu|Vilémem z Nogaretu]], který spočíval v postupné diskreditaci tohoto řádu.

Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem. Templáři byli mimo jiné obviněni z [[hereze|kacířství]], neúcty k [[eucharistie|svátosti oltářní]] a [[sodomie]]. Francouzský král se snažil přimět papeže, aby templáře exkomunikoval, což ale, přes značný nátlak, odmítli jak [[Bonifác VIII.]], tak i jeho nástupce [[Benedikt XI.]] Až následující papež [[Klement V.]] souhlasil s Filipovými požadavky vůči templářům (jakož i s řadou dalších požadavků vůči církvi). Právě tento papež později přesunul sídlo papeže do [[Avignon]]u (který sice v té době nebyl součástí Francie, ale [[Francesco Petrarca|Petrarka]] v této souvislosti hovořil o „avignonském zajetí“).

Je pravděpodobné, že templáři se dozvěděli o přípravách útoku proti jejich řádu, ale patrně ho nepovažovali za příliš reálný. Skutečností však je, že lodě templářské flotily z přístavů odpluly a po útoku na řád se přemístily do [[Portugalsko|portugalských]] a skotských přístavů, mnoho řádových pokladů bylo převezeno a tajné dokumenty zničeny.{{Doplňte zdroj}}

 

== Oprávněnost obvinění z hereze ==

{{Neověřeno|část}}

{{Citát|Bratr Humbert potom přinesl bronzový kříž, kde byl zobrazen Ukřižovaný, a nařídil mi zříci se Krista na kříži. Proti své vůli jsem tak učinil.|Jacques de Molay}}

{{Citát|Když mne přijali a dali mi plášť, donesli kříž, na němž byl zobrazen Ježíš Kristus; pak bratr Amaury (převor Francie, osobní přítel svatého Ludvíka) mi řekl, abych nevěřil v toho, jehož obraz vidím, neboť byl falešným prorokem, a ne Bohem. Třikrát mne přiměl, abych se zřekl Ježíše Krista.|Geoffrey de Charnay}}

 

=== Chinonský pergamen ===

[[Soubor:Pergamino de chinon.jpg|náhled|upright|Chinonský pergamen]]

Každopádně je s templářskou činností na blízkém východě spojena řada nejasností a dokonce existuje i řada důkazů, podle nichž byli ochotni se spojit za peníze i s nepřítelem. Dokladem toho jsou např. jejich styky s [[asasíni|asasíny]].

 

 

== Ekonomika řádu ==

Řád templářů se stal proslulý i díky svému bohatství a obchodním úspěchům. Templáři přepravovali z Evropy do [[Palestina|Palestiny]] peníze a majetek křižáků a z těchto transakcí rychle zbohatli. Rozvinuli dobře fungující [[banka|bankovní systém]], který brzy začali využívat i evropští panovníci a [[šlechta]]. Vydělávali na směně evropských měn na platidla jeruzalémského království, transportu poutníků do Svaté země apod.

 

== Legendy ==

Již zanedlouho po svém založení byli templáři podezříváni z nejrůznějších přestupků a zločinů. Proslýchalo se, že rytíři uzavírali

spojenectví a tajné dohody s různými skupinami muslimských bojovníků, někdy i proti zájmům křesťanských panovníků. Údajně měla jádro templářů tvořit tajná organizace, jejíž kořeny sahaly ještě do pohanských dob před počátky křesťanství. Později byli rytíři řádu obviňováni z pořádání [[Magie|magických]] [[rituál]]ů a klanění se démonickému symbolu nazývanému ''[[Bafomet]]'' či ''Baphomet''.