Koloniální společnost byla charakterizována na prvním místě přísnou stratifikací obyvatelstva do dvou obecných skupin, které byly nazývány jako [[Republika Španělů]] (''Republica de los Espaňoles'') a [[Republika Indiánů]] (''Republica de los Indios''). Ranou základní společenskou institucí, která rovněž zprostředkovávala vztahy mezi oběma republikami, byla tzv. "„''[[encomienda]]''"“. Jednalo se o částečně stále feudální instituci, která dávala ''encomendadorovi'' moc nad určitým územím a jeho obyvatelstvem. Jeho povinností bylo místní indiánské obyvatelstvo ochraňovat a christianizovat. V případě potřeby měl být připraven k vojenské pomoci Koruně, od které encomiendu získal. Za to mohl od Indiánů vybírat daně v podobě zemědělské produkce, výrobků nebo drahých kovů.<ref>Yeager, T.J.: Encomienda or Slavery? The Spanish Crown's Choice of Labor Organization in Sixteenth-Century Spanish America. In ''Journal of Economic History''.Vol.55.N.4/1995, s. 842-859.</ref> Tato forma se ale dostala do krize už velice záhy a v [[17. století]] byla nahrazena tzv. ''repartimiento'', které představovalo další formu [[Nucená práce|nucené práce]] pro členy republiky Indiánů. Další formou pro organizaci hospodářsko-společenských vztahů v koloniální Americe byla „''"[[hacienda]]"''“, která kombinovala nucenou práci a práci za mzdu s paternalistickými vztahy mezi rolníky a ''padronem'' (majitelem haciendy).<ref>Lockhardt, J.-Schwartz, S.B.: ''Early Latin America. A History of Colonial Spanish America and Brazil''.Cambridge Un. Press. Cambridge 1983, s. 134-142.</ref>
