'''Táborové hnutí''' je označení série protestních akcí, které probíhaly v českých zemích v letech 1868-1871, a na nichž čeští politici a občané protestovali proti výsledkům tzv. státoprávního vyrovnání, jež vedlo k rakousko-uherskému dualismu, a bylo stvrzeno tzv. [[Prosincová ústava|prosincovou ústavou]] z prosince 1867. Češi na shromážděních manifestovalymanifestovali české státoprávní požadavky a žádali pro český národ v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-uherské monarchii]] stejné postavení, jaké si vydobili Maďaři. Shromáždění, kterým se tehdy říkalo "tábory lidu" (odtud název táborové hnutí), se často konala na kopcích a hradech. Hnutí začalo 10. května 1868 mohutným táborem lidu na hoře [[Říp]]. Následovaly tábory na [[Střelecký ostrov|Střeleckém ostrově]] v Praze, [[Bezděz (hrad)|Bezdězu]], [[Blaník|Blaníku]], [[Košumberk|Košumberku]], [[Kaňk|Kaňku]], [[Potštejn|Potštejně]], vna Lipské hoře u Lipan, na [[Karlštejn|KarlštějněKarlštejně]], [[Oreb (260 m)|Orebu]] ad. V roce 1868 se na těchto akcích sešlo 338 000 osob. V roce 1869 hnutí vrcholilo a účast byla odhadnuta na 600 000 osob. V roce 1870 to bylo 225 000 osob, o rok později 287 000. Hnutí však úspěšné nebylo, jediným relativním úspěchem byly tzv. [[fundamentální články]], které byly přijaty roku 1871. Ty ale nepřinesly žádaný trialismus. České politické elity tedy po roce 1871 zvolilizvolily novou strategii, tzv. politiku [[pasivní rezistence]].<ref>kol.: ''Československé dějiny v datech'', Praha, Svoboda 1987. Str. 306-307.</ref>
