Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 2 606 bajtů ,  před 3 lety
→‎Princip: Přeformulování celého hesla ke správnému pochopení
Další vyrobené bomby [[Little Boy]] a [[Fat Man]] byly o několik týdnů později svrženy z [[bombardér]]ů [[B-29]] na japonská města [[Hirošima|Hirošimu]] a [[Nagasaki]]. Letoun [[B-29]] [[Enola Gay]] svrhl [[6. srpen|6. srpna]] 1945 v 8:16 na [[Hirošima|Hirošimu]] uranovou jadernou pumu s ekvivalentem mezi 13 a 18 [[Ekvivalent TNT|kilotunami TNT]]. Letoun [[B-29]] [[Bockscar|Bock's Car]] svrhl [[9. srpen|9. srpna]] 1945 v 11:02 plutoniovou bombu na [[Nagasaki]]. Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí{{Doplňte zdroj}}. Dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších měsících a letech, postiženy byly i další generace. Tyto dva výbuchy dosud představují jediné použití jaderných zbraní proti civilistům či v ozbrojeném konfliktu obecně.
 
Druhou atomovou mocností se v roce [[1949]] stal [[Sovětský svaz]] výbuchem zařízení RDS-1 označováno na západě jako Joe-1. V té době [[Američané]] sovětský jaderný vývoj tajně zkoumali [[projekt Mogul|projektem Mogul]]. Sovětská první atomová bomba byla de-facto pouzezačně okopírovaná americká implozivní [[plutonium|plutoniová]] bomba, jejíž plány [[Sovětský svaz|SSSR]] získal díky špionážní práci jaderného fyzika [[Klaus Fuchs|Klause Fuchse]] podílejícího se na projektu Manhattan. DalšíJím vývojpředané jadernýchmateriály zbranípodstatně vedlurychlily akademikpráce [[Igorna Kurčatov]]jejím a [[Andrej Dmitrijevič Sacharov]]sestrojení. ZejménaDalší pozdní 50. a raná 60. léta byla obdobím testovánívývoj jaderných zbraní obouvedl [[supervelmoc]]í, v rámci jejichakademik [[závodyIgor ve zbrojení|závodů ve zbrojeníKurčatov]]. Sovětský svaz v roce [[1961]] otestoval největší jadernou bombu v historii ([[car-bomba]], rusky: Царь-бомба). Podle původních plánů měla být třífázová (z toho dvě fáze byly vodíkové), s celkovou silou přes 100 [[megatuna|Mt]]. Od původních plánů se však ustoupilo a třetí fáze (kde měl být [[UranAndrej (prvek)|U<sup>238</sup>]])Dmitrijevič byla při experimentálním výbuchu nahrazena olovem. Výbuch car-bomby zjitřil na mezinárodní scéně napětí, [[Nikita Sergejevič ChruščovSacharov]] byl obviněn z ohrožování životního prostředí a lidstva jako takového. Monstrózně velké jaderné bomby a pumy postupně nahradily [[Balistická raketa|mezikontinentální balistické střely]] s [[jaderná hlavice|jadernými hlavicemi]]. V 70. letech došlo k řadě diplomatických dohod o omezení atomových zbraní ([[SALT]]), následující desetiletí se nese ve znamení jaderného odzbrojování, zejména v éře [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]] a [[Ronald Reagan|Ronalda Reagana]]. Obratem byla jejich schůzka v roce [[1986]] v [[Reykjavík]]u.<ref>http://studena.valka.cz/pozice_sily.htm - Pozice síly – Reagan a Gorbačov</ref> [[24. říjen|24. října]] [[1990]] Sovětský svaz provedl poslední jaderný pokus, po kterém upustil od testování jaderných zbraní. Spojené státy (24. září 1996) a další země se přidaly později. V 90. letech byly podepsány smlouvy [[Strategic Arms Reduction Treaty|START]] I a II, v roce [[2010]] pak v Praze [[Nová dohoda START|START III]].
 
První vodíkovou pumu otestovaly USA 1. prosince 1952. Sovětská následovala 12. srpna 1953. Byl tu však roky utajovaný rozdíl: Zatímco ta americká používala tekutý vodík a celé zařízení pak mělo velikost menšího domu, na sovětské byl použit lithiumdeuterid, což je pevná látka. Ta sovětská tedy byla, na rozdíl od té americké, připravena k vojenskému nasazení.
 
Zejména pozdní 50. a raná 60. léta byla obdobím horečného testování jaderných zbraní obou [[supervelmoc]]í, v rámci jejich [[závody ve zbrojení|závodů ve zbrojení]]. Sovětský svaz v roce [[1961]] otestoval největší jadernou bombu v historii ([[car-bomba]], rusky: Царь-бомба). Podle původních plánů měla být třífázová (z toho dvě fáze byly vodíkové), s celkovou silou přes 100 [[megatuna|Mt]]. Od původních plánů se však ustoupilo a třetí fáze (kde měl být [[Uran (prvek)|U<sup>238</sup>]]) byla při experimentálním výbuchu nahrazena olovem. Výbuch car-bomby zjitřil na mezinárodní scéně napětí. [[Nikita Sergejevič Chruščov]] byl obviněn z ohrožování životního prostředí a lidstva jako takového. Monstrózně velké jaderné bomby a pumy postupně nahradily [[Balistická raketa|mezikontinentální balistické střely]] s [[jaderná hlavice|jadernými hlavicemi]]. V 70. letech došlo k řadě diplomatických dohod o omezení atomových zbraní ([[SALT]]), následující desetiletí se nese ve znamení jaderného odzbrojování, zejména v éře [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]] a [[Ronald Reagan|Ronalda Reagana]]. Obratem byla jejich schůzka v roce [[1986]] v [[Reykjavík]]u.<ref>http://studena.valka.cz/pozice_sily.htm - Pozice síly – Reagan a Gorbačov</ref> [[24. říjen|24. října]] [[1990]] Sovětský svaz provedl poslední jaderný pokus, po kterém upustil od testování jaderných zbraní. Spojené státy (24. září 1996) a další země se přidaly později. V 90. letech byly podepsány smlouvy [[Strategic Arms Reduction Treaty|START]] I a II, v roce [[2010]] pak v Praze [[Nová dohoda START|START III]].
 
V průběhu [[20. století]] se jadernou zbraň podařilo získat [[Spojené království|Velké Británii]], [[Francie|Francii]], [[Čína|Číně]], [[Indie|Indii]] a [[Pákistán]]u. [[Severní Korea]] se k vlastnictví jaderných zbraní přiznala [[10. únor]]a [[2005]]. [[Izrael]] pravděpodobně jaderné zbraně vlastní, avšak [[Mordechaj Vanunu|oficiálně to nepřiznal]]. O výrobu jaderné zbraně se v minulosti pokoušely i další státy. Na počátku [[21. století]] je z výroby jaderných zbraní obviňován [[Írán]].<ref>{{Citace elektronického periodika
[[Soubor:Princip_jaderne_naloze.svg|thumb|Princip činnosti]]
[[Soubor:Princip jaderne naloze, implozivni design.svg|thumb|Princip činnosti implozní pumy]]
Základním principem je vytvoření kritického stavu ve štěpném materiálu. To znamená, že je v daném objemu přítomné takové množství neutronů, že dále štěpí štěpný materiál za současného uvolnění dalších neutronů. Tedy, neutronový mrak v materiálu je tak hustý, že je dostatečně vysoká pravděpodobnost zásahu atomárních jader štěpného materiálu neutrony v reakci v potřebném času.
Nejjednodušší jaderná bomba se obvykle skládá ze dvou oddělených podkritických množství štěpného materiálu, která v součtu tvoří množství nadkritické (typicky několik kilogramů). Ta jsou proti sobě vymrštěna explozí klasické výbušniny. Síla výbuchu zajistí, že obě části od sebe nebudou během prvních několika milisekund odhozeny teplem počínající [[řetězová reakce|řetězové reakce]] a tlakem vylétajících [[neutron]]ů. V nadkritickém množství štěpného materiálu je pak nastartována [[řetězová reakce]], která uvolní velké množství různých druhů energie.
 
Nejjednodušší jaderná bomba, setzv. obvykledělového typu se skládá ze dvou oddělených podkritických množství štěpného materiálu (jednotlivé části neuvolňují při rozpadu dostatečný počet neutronů nutných ke štěpné reakci), která vse při spojení dostanou do nadkritického stavu součtu- tvoříuvolněná množství nadkritickéneutronů se v menším objemu sečtou (materiálu jsou typicky několikjednotky kilogramů). TaMateriál jsouje proti sobě vymrštěnavystřelen a stlačen explozí klasické výbušniny. Síla výbuchu zajistí, že obě části od sebe nebudou během prvních několika milisekund odhozeny teplem počínající [[řetězová reakce|řetězové reakce]] a tlakem vylétajících [[neutron]]ů. V nadkritickém množstvístavu štěpného materiálu je pak nastartována [[řetězová reakce]], která uvolní velké množství různých druhů energie.
Nejpoužívanějším typem je [[implozní puma]] (například [[Fat Man]], shozený na Nagasaki, síla výbuchu 21 Kt). Liší se zejména tím, že zde bývá obvykle použito [[plutonium]] namísto [[uran (prvek)|uranu]] 235. Po výbuchu konvenční trhaviny (směs pomalé a rychlé trhaviny) je podkritická konfigurace plutonium stlačena, podkritické části masy plutonia se dostanou k sobě a dosáhne se kritického množství. Výbuch konvenční trhaviny zároveň udrží masu [[plutonium|plutonia]] déle u sebe, [[řetězová reakce]] může probíhat déle, čímž se uvolní podstatně větší množství energie (rychlý průběh [[jaderný výbuch|jaderného výbuchu]] by jinak příliš rychle rozmetal masu plutonia a rozptýlil by ji na podkritické části). Uvnitř jaderné zbraně je zdroj [[neutron]]ů, které ve vhodném okamžiku zahájí [[řetězová reakce|řetězovou reakci]]. Dále bývá puma vylepšena vnějším pláštěm z odražeče neutronů ([[Berylium|Be]]), které takto neunikají mimo štěpný materiál. Tato konfigurace je výhodná tím, že postačuje daleko menší množství [[štěpný materiál|štěpného materiálu]], každé vylepšení snižuje jeho další množství a zvyšuje účinnost pumy.
 
Nejpoužívanějším typem dnes je [[implozní puma]] (napříkladprvní tohoto typu byl [[Fat Man]], shozený na Nagasaki, sílase silou výbuchu 21 Kt). Liší se zejménajednak tím, že zde bývá obvykle použito [[plutonium]] namísto [[uran (prvek)|uranu]] 235 a hlavně principem, jakým je dosaženo nadkritického stavu.. Po výbuchu konvenční trhaviny (směssestava pomalé a rychlé trhaviny) je podkritická konfigurace plutoniumplutonia stlačena, podkritickédo částimalého masy plutonia se dostanou k soběobjemu a dosáhne se kritickéhotak množstvínadkritického stavu. Výbuch konvenční trhaviny zároveň udrží masu [[plutonium|plutonia]] déle u sebe po potřebnou dobu, [[řetězová reakce]] může do doby rozmetání materiálu probíhat déle, čímž se uvolní podstatně větší množství energie (rychlý průběh [[jaderný výbuch|jaderného výbuchu]] by jinak příliš rychle rozmetal masu plutonia a rozptýlil by ji naz podkritickékritického částistavu). Uvnitř jaderné zbraně je zdroj [[neutron]]ů, tzv. jaderná roznětka - viz dále, které ve vhodném okamžiku zahájípřispěje k zahájení [[řetězová reakce|řetězovouřetězové reakcireakce]]. Dále bývá puma vylepšena vnějším pláštěm z odražeče neutronů, tzv. neutronového zrcadla (z [[BeryliumŽelezo|Fe]], nebo lépe [[Beryllium|Be]]),. kteréNeutrony jsou takto neunikajívraceny mimozpět štěpnýdo materiál.štěpné Tatoreakce konfiguracea zahušťují neutronový mrak v materiálu. Konfigurace je výhodná tím, že postačuje daleko menší množství [[štěpný materiál|štěpného materiálu]], každécož vylepšeníjednak snižuje jehozčásti dalšínároky množstvína výrobu, jednak umožňuje dosažení menších rozměrů zařízení (např. dělové jaderné granáty, nebo přenosné miny). K dosažení správné konfigurace takovéhoto typu jsou však nutné špičkové znalosti z oblasti trhavin - jinak nedojde ke stlačení ve vhodném tvaru, ale k rozmetání a zvyšujeto účinnostvčetně pumyzrcadla.
Výbuch jaderné zbraně odpovídá obvykle několika tisícům až miliónům tun klasické výbušniny [[Trinitrotoluen|TNT]] (největší známá bomba byla ekvivalentní 57 [[Ekvivalent TNT|Mt TNT]] ([[Car-bomba]]). Součástí jsou obvykle i inicializační neutronové zářiče, případně neutronové odražeče, které zajišťují zachycení co nejvyššího množství [[neutron]]ů pro další štěpení.
 
Výbuch jaderné zbraně odpovídá obvykleod několika tisícůmstovek (nejmenší nálože) až miliónům tun klasické výbušniny [[Trinitrotoluen|TNT]] (největší známá bomba byla ekvivalentní 57 [[Ekvivalent TNT|Mt TNT]] ([[Car-bomba]]). Součástí jsou obvykle i inicializační neutronové zářiče, případněkteré neutronovéjsou odražeče,sami kterépoměrně zajišťujítěžko zachyceníštěpitelné cov nejvyššíhořetězové reakci, avšak uvolňují značné množství [[neutron]]ůneutronů pro další štěpení (tzv, jaderná roznětka).
Byl vyvinut a otestován též typ zbraně označovaný jako [[neutronová bomba]], která je konstruována za účelem co největší emise [[neutron]]ového záření a tím likvidace živé síly nepřítele bez rozsáhlých materiálních škod. Výbušná síla takové bomby je nižší, ale neutronové záření má mnohem drtivější dopad na živé organismy v zasažené oblasti.<ref>http://www.trivia-library.com/b/military-and-war-weapons-neutron-bomb.htm</ref>
 
BylPro účely postupu útočících vojsk byl rovněž vyvinut a otestován též typ zbraně označovaný jako [[neutronová bomba]],. kteráTa jemá konstrukci upravenou tak, konstruovánaaby zabylo účelemdosaženo co největší emise [[neutron]]ového záření a tím likvidace živé síly nepřítele bez rozsáhlých materiálních škod. Výbušná síla takové bomby je nižší a má zpravidla i nižší spad (jednak je tak konstruovaná a je také určená ke vzdušnému výbuchu), ale neutronové záření má mnohemvětší intenzitu a tím větší zasaženou oblast a drtivějšívážnější dopad na živé organismy v zasažené oblasti.<ref>http://www.trivia-library.com/b/military-and-war-weapons-neutron-bomb.htm</ref>
 
== Energie uvolněná atomovým výbuchem ==
Energie uvolněná [[atomový výbuch|atomovým výbuchem]] se vytváří podle známého vzorce E=m*c<sup>2</sup> a přemění se tak řádově procenta hmoty štěpného materiálu. Z místa výbuchu je přenášena zhruba následovně:
Energii uvolněnou [[atomový výbuch|atomovým výbuchem]] je možno rozdělit na následující kategorie:
* tlaková vlna — 40–60 % celkové uvolněné energie
* tepelné záření — 30–50 % celkové uvolněné energie
* elektromagnetický impuls
 
Zatímco první tři typy energie jsou vyzářeny okamžitě, část radioaktivního záření je uvolněna postupně, ve formě [[radioaktivní spad|radioaktivního spadu]]. Ten je tvořen jednak zbytky samotné pumy, jednak následně ozářeným materiálem okolí výbuchu, rozprášeným výbuchem po okolí. Mrak radioaktivního spadu je v nebezpečné koncentraci nesen a ukládán zpět na zem až stovky kilometrů. U největších výbuchů byl tento mrak v podobě zvýšené radiace pozadí zaznamenán po celé zeměkouli. Tvoří tak, mimo jiné, indikátor jaderných testů.
 
Dalšími indikátory jaderných testů jsou částicové záblesky. elektromagnetický puls a také seismická aktivita.
 
[[Soubor:Sedan Plowshare Crater.jpg|thumb|Roku 1962 vznikl při testu 104 kt bomby sto metrů hluboký kráter]]
Celkové množství energie uvolněné [[atomový výbuch|jaderným výbuchem]] je závislé na typu bomby. Většina energie je uvolněna ve formě tlakové vlny a tepelného záření. Ionizující záření je silně absorbováno vzduchem a tedy je nebezpečné pouze v případěkratší menšíchvzdálenosti typů jadernýchod bombvýbuchu. Tepelné záření je tlumeno nejpomaleji se vzdáleností od [[epicentrum|epicentra]], pomaleji a tedy způsobuje největší škody u větších bomb. U jaderné bomby shozené na [[Hirošima|Hirošimu]] (explodovala ve výšce 550 m) byla teplota v epicentru přibližně 4&nbsp;000&nbsp;°C (povrch slunce má teplotu 5&nbsp;000&nbsp;°C), na několik sekund byla dosažena teplota asi půl milionu °C, na velmi malou dobu (v řádu několika milisekund) i několik (desítek) milionů °C.
Celkové množství energie uvolněné [[atomový výbuch|jaderným výbuchem]] záleží na typu bomby.
Většina energie je uvolněna ve formě tlakové vlny a tepelného záření. Ionizující záření je silně absorbováno vzduchem a tedy je nebezpečné pouze v případě menších typů jaderných bomb. Tepelné záření je tlumeno nejpomaleji se vzdáleností od [[epicentrum|epicentra]], a tedy způsobuje největší škody u větších bomb. U jaderné bomby shozené na [[Hirošima|Hirošimu]] (explodovala ve výšce 550 m) byla teplota v epicentru přibližně 4&nbsp;000&nbsp;°C (povrch slunce má teplotu 5&nbsp;000&nbsp;°C), na několik sekund byla dosažena teplota asi půl milionu °C, na velmi malou dobu (v řádu několika milisekund) i několik (desítek) milionů °C.
 
Co hlavně odlišuje jadernou zbraň od klasických (chemických) výbušnin, je přítomnost [[elektromagnetický impuls|elektromagnetického impulsu]], ionizujícího záření, a hlavně uvolnění množství [[radioaktivních látky|radioaktivních látek]] a radioaktivní spad. Ačkoliv procentuální zastoupení [[radioaktivita|radioaktivity]] na celkově uvolněné energii není velké, dávka záření, které jsou oběti [[atomový útok|atomového útoku]] vystaveny, má devastující účinky na jejich zdraví (včetně zdraví jejich případných potomků).
 
== Související články ==
59

editací